Všechno bude

Po několika dnech dál zůstávám okouzlená a zasažená. Průzračná poetika komplikovaného a veskrze neidealistického a neideálního chlapeckého potýkání se se světem plným složitých a nejednoznačných nástrah i palčivost společenských podtónů originálního a po všech stránkách jemně a precizně vyladěného snímku ještě doznívají. *** Mistrovsky vykreslené obrazy a scenérie ještě tanou před očima, rozmanitými emocemi elektrizované situace ještě tančí po kůži a zvedají chloupky. *** Je to, jak to má po návratu z kina být a jen vzácně skutečně je, zvlášť jedná-li se o tuzemský film - jdete po ulici a všude vidíte filmové obrazy, naladěni zeširoka vnímat a rozumět přenosu toho uhrančivého životního půvabu, s veškerou jeho trapností a zranitelností, dojemností a surovou bolestností a steskem po nějaké ryzejší podobě bytí. *** A nově si uvědomujete i neideální, ale skutečně přítomnou, emanující krásu všedního českého venkova, zvláště v jistých tónech, chvílích a náladách. *** Jakkoli je ale film poetický, má vybudovanou jasnou dramatickou linku i pointu, a bere-li si na mušku lidskost, není to přeslazené ani přitažené za vlasy. Nechybí pepř surové ironie a vypočítavosti dětí i dospělých, který komplikuje děj, a přesto je v tom dramatickém oblouku a zlomyslnosti zachovaný i kus dětské čistoty a názvuk pohádky, odvislé od prastaré moudrosti a intuice, která nám koluje krví. Kus dojemného zvířecího instinktu, který udává ptákům směr letu a malému klukovi velí, kam a za kým musí právě teď jet, a k němuž by se kluk, co dělá ramena, nikdy nepřiznal. Leda opravdovému kamarádovi a teprve nakonec. Ani žánr není banální a umělý, ale spletený z několika pramenů najednou jako život sám - mísí se tu road-movie s iniciačním přerodem a záchrannou misí a s onou pohádkou, kdy hrdina a jeho pomocník na cestě, která jak se ukáže, má svůj cíl a může a nemusí dobře dopadnout, potkává dobré i zlé bytosti, svůdné sirény i podlé podvodníky, a překonává překážky. A celek je i přes kontroverzní obsah hojivý, právě proto, že nakonec je zřejmé, že šlo o uzavřený příběh s dosaženou pointou - bože, co hezčího si od života přát, než aby přes veškerou boles a zmatení naše cesta dávala lidsky smysl a měla dobrý cíl. Abychom rozuměli tomu, co děláme, a mohli si za tím stát. *** Usmívám se, chvílemi se ještě polohlasně zasměju nebo zatrnu, když se mi vybaví některé konkrétní momenty. A vím už, že se mi budou vybavovat i po týdnech a měsících. Jsem za tenhle počin opravdu vděčná, je to pro mne v české kinematografii svébytné a veskrze dobré a silné zjevení a výjimečně cítím, že má šanci na přijetí i v širokém zahraničí - tomu, co se těm klukům na plátně děje, musí být rozumět v Anglii i ve Francii, v Americe i v Austrálii - a formální stránka filmu je bezchybně úchvatná. Jsem tentokrát velice zvědavá na přijetí tam venku. *** Olmo Omerzu si jde svou vlastní cestou po neporušeném prostoru a jeho dílo působí tak zlehka vylákané k životu, jako by je črtal do vzduchu, jako by je jen odezíral ze snově dokonalých zhmotnění reality se vším všudy - je zároveň zamilovaný i kritický - při sledování jeho filmu mám pocit telepatického přenosu, tak dobře všemu rozumím, tak dobře do sebe všechno zapadá, tak dobře si museli všichni spolutvůrci mezi sebou rozumět - včetně tvůrců hudby a celé zvukové linky, včetně vyhledávačů lokalit, včetně neuvěřitelně dobrých a dobře vedených mladých neherců. Do konkrétních detailů se mi nechce se pouštět víc, ale komentáři s výstižnými postřehy mě tu potěšili Enšpígl a Tosim. *** Doplnění: I po týdnech je to pořád stejně ostře působící, jemnohmotně silné a půvabně i palčivě magicko-realistické. *~ (24.09.2018) (méně) (více)