Modrý samet

Blue Velvet mi mluví do duše. Nádherně jemný, mrazivý, charakteristický psychothriller, který zobrazuje špatný svět, křehkou romantickou vlnku a nádherný konec s krásnou písní, která zní jako by z našich těl právě vycházela duše, která putuje do nebe. Film, který může trvat i 4 hodiny a nebude mi to vadit. Lynch opět dokáže diváka přikovat k sedačce a nechá ho pozorně sledovat každičký detail, který se před ním odehrává. Pečlivá režie, jiný svět a vyzařující Lynchovo kouzlo. +++ Blue Velvet obsahuje zvláštní kouzlo zkoumání, jako když máš chuť sledovat neznámou ženu, kterou potkáš a sleduješ její krásu, pohyb, tvář, cítíš krásný pocit, a když ji ztratíš, máš ji stále ve svých myšlenkách - neuvěřitelně podmanivý rozsah. Viz. komentář paulhenry. (14.04.2013)

S Davidem Lynchem to mám komplikované... do dnešního dne jsem od něj viděl 4 filmy (tedy včetně Modrého sametu), z nichž jsem dva hodnotil 5* a dva 3*. Na Modrý samet jsem se dlouho chystal a nemohu říct, že by mě vůbec nezaujal a nebavil. Řada okamžiků opravdu stála za to a patrně i na delší čas utkví v hlavě, ale na 120 minut se mi obdobných scén zdálo málo. Celkový dojem tak u mě nepřesáhne 3* ani omylem... (21.01.2019)

Kde začít… Lynche mám rád. Speciálně za film Mulholland Drive bych mu chtěl vysochat sochu v nadživotní velikosti. A hlavně proto jsem se na Blue Velvet tolik těšil a možná právě proto jsem (trochu) zklamaný. Zřejmě mě trochu zklamalo, že to nebylo tak atmosférické, tak dokonalé, jako výše zmíněný film, nevím, ale tady ať se snažím jakkoliv, lepší hodnocení než 80 % prostě nevykouzlím. Vlastně když o tom tak přemýšlím, možná to, že to není zas TAK typický Lynch (příběh není tak mysteriózní) bylo spíše na škodu, protože já od Davida čekám vždy něco nevšedního a on mi zde prakticky odvyprávěl detektivku s parádním castingem, skvělou hudbou a vynikajícími hereckými výkony, ale prostě jsem čekal něco jiného. Na tomhle mě překvapil (nemile) jedině fakt, že Hopper neměl ani oscarovou nominaci. Protože jeho Frank, to je opravdu čisté zlo. Nejen za něj dávám své výsledné hodnocení 80 %. (24.07.2011)

Modrý zamat ma vyviedol z rovnováhy už pri prvom pozretí a dnes som si pôvodný dojem iba potvrdil. Je veľmi ťažké k nemu dodať niečo, čo už nebolo napísané. Patrí k filmom, ktoré sa stávajú vítaným objektom vykladačov najrôznejšieho druhu. To mi nehrozí. Uchvátila ma atmosféra filmu, rafinovane budované napätie, výborný zvuk a hudba, ukážka temných stránok ľudskej mysle, naviac aj presvedčivo stvárnených, tak čo viac by som chcel. Samozrejme, že som nerozumel všetkému a ani som sa vlastne príliš nesnažil. Nepovažujem film za odnož krížovkársko-hádankárskej zábavy. Veď aj o Bobbym Vintonovi som si podľa hlasu myslel, že je černoch, kým som neuvidel jeho blonďavé vlasy a udivený výraz. Takže zhrniem svoje dojmy do konštatovania, že ide o výnimočný film, o ktorom netvrdím, že mu úplne rozumiem, ani že som na ňom nenašiel chyby. (07.07.2012)

Modrý samet vypadá v rámci filmografie Davida Lynche jako relativně normální film, režisér ještě neuniká do halucinogenních alternativních světů, ještě plně nedává najevo, že zápletka vlastně vůbec není důležitá, podstatné jsou vzrušující momenty, zábavné detaily a záliba v šokujícím a podivném. Už tady ale Lynch piluje svůj působivý styl založený na kontrastu dobra a zla, normality a perverze. Pod fasádou příkladně ukázněné a vypulírované maloměstské společnosti, jejímž symbolem se stává idealistická kamarádka Sandy, objevuje hlavní hrdina Jeffrey podsvětí ovládané psychopatickým Frankem. V tomhle temném světě platí pravidla založená na násilí a vulgaritě, sociální vztahy jsou založené na manipulaci a sexualita má patologický rozměr. Ke kladům filmu řadím přítomnost netuctové Isabelly Rossellini a především mladičké Laury Dern, kterou tím vlastně Lynch objevil a pomohl jí prosadit se. Oceňuju i to, že se ještě režisér drží zpátky a nezamotává se do výstředních experimentů. Jím používaná obrazová symbolika je tady ještě jednoduchá a jasně rozklíčitelná. Celkový dojem: 90 %. (22.06.2017)