Svědkové Putinovi

Čekal jsem šokující dokument odhalující krutou pravdu o Putinovi, ale dostalo se mi jen několik spekulací, konspirací a i ty samy o sobě nějak dechberoucí nebyly. Možná snad v západní demokraci, ale v Rusku s tím tak nějak počítáme, zde nikdy demokracie západního typu nebyla a ještě dlouho nebude. Dokument mě navíc docela nudil, byl příliš dlouhý, prospěl by mu důslednější střih. Zajimavá byla snad poslední věta, kde autor hodnotí Putinovo počínání. Vede zemi k světlým zítřkům, aniž by si ostatní všimli, že se vrací do temné minulosti. (12.06.2019)

Vtírají se otázky, proč Manskij čekal skoro dvacet let s uveřejněním takového materiálu? Podle svých slov předpokládal, že nemoc se časem vyléčí sama, ovšem když se tak nestalo, rozhodl se jednat. Pro nás se každopádně jedná o vhodné načasování, neboť některé paralely s praktikami našeho současného prezidenta jsou do očí bijící. Našince, který se detailně neorientuje v politice Matičky Rusi potěší i Manského komentář, který leccos objasňuje. Na druhou stranu se jedná o dokument, který od začátku své protiputinovské ladění neskrývá, a tak se o nikterak šokující příspěvek k tématu nejedná - přesvědčení na obou stranách spektra se nezmění. Za vidění to však rozhodně stojí. (01.07.2018)

Nechal som sa zlákať názvom a trpko som oľutoval. Podľa mňa to nie je dokument, ale zmäť nesúvisiacich záberov, ktoré prakticky o ničom nevypovedajú, nudia a unavujú oči trasľavou kamerou. Nechápem, čo malo diváka primäť k tomu, aby tento paškvil dopozeral. Mne sa to nepodarilo. Nedozvedel som sa nič nové a ak by sa vystrihla aspoň polovica z tohto filmu, bol by aspoň pozerateľný, aj keď by nezaujímavým ostal naďalej. (09.03.2022)

Neorientujem sa natoľko v Ruskej histórii a politike, aby som vedel objektívne ohodnotiť hodnotu Manského natočených materiálov z prvého roka Putinovho prezidentského obdobia (Z nejakého dôvodu zverejnených o 17 rokov neskôr.) Film som každopádne očakával komplexnejší a časozbernejší - s väčšou výpovednou hodnotou. Najzaujímavejšie momenty sú tu paradoxne s Jelcinom, ako i samotným tvorcom, ktorý dnes priznáva svoje spolupáchateľstvo. Putin je tu všetko, len nie demaskovaný - práve naopak, žiari z neho mesiášska aura (A samozrejme nemám pocit že o takýto pohľad Manskému išlo). Paradoxne ešte viac o Putinskom Rusku mi povedal Remundov film (ktorý som zhodou okolností videl tiež dnes) Epochální výlet pana Třísky do Ruska. (07.03.2022)

Nepatřím k častým divákům dokumentů a v zahraniční politice se orientuji ještě méně než v té naší, Putin je přesto tak výrazná osobnost, že jsem se rozhodla to se snímkem popisujícím první rok jeho prezidentského úřadu přece jenom zkusit. Režisér kombinuje klasické metody s natáčením pomocí malé skryté kamerky, dokáže si tedy udržet patřičný odstup a nemá problém říct prezidentovi do očí, že s ním v některých momentech (změna státní hymny) nesouhlasí. Možná ještě zajímavější pro mě ale bylo sledovat život Borise Jelcina po jeho dobrovolné rezignaci. Jeho posmutnělý rezignovaný výraz v závěrečných minutách filmu - když už je jasné, že Putin se s člověkem, který ho dostal do pozice jednoho z nejmocnějších mužů světa, nehodlá absolutně o ničem radit, nepotřeboval žádný komentář. Skoro 4*. (30.06.2018)