Balada o Busteru Scruggsovi

Povídkový western bratří Coenů není vůbec špatnou záležitost, pravda, s mojím hodnocením trošku převyšuji, ale je to hlavně díky zdejšímu většinovému názoru, film mi přijde hodně podceňován.. Nemůžu si pomoci, ale v každé povídce jsou prostě pánové originální a jasně čitelní. První povídka, podle které se i film jmenuje převyšuje všechny, na druhu stranu je až moc ulítlá, naopak taková povídka s vykradením banky, i zlatokopecká balada s Waitsem - to jsem si opravdu užil se vším všudy, příběh z karavanou má zase grandiozní konec a dostavníkové potlacháníčko je zase skvělá konverzačka, nejslabším článkem dle mého názoru je povídka s Liamem a jeho potulným divadlem. Jako celek to ovšem funuje skvěle. Nádherné digitální scenérie divokého západu - v nově natočených westernech takové krajinky prostě chybí, drsní a špinavý cowboyové, nadupané hlášky, co do krve, soubojů a střel si divák také užije. Jediné co bych vytkl je písničkářství, písní a hudby je zde poměrně dost, ale na bratry Coeny to zkrátka není ono, je to takové moc přeslazené, přejodlované a snadno zapomenutelné. (03.03.2019)

Zajímavě podaný film, který bych srovnal třeba s naší Kyticí, jelikož se vlastně jedná o sborník westernových balad, jimž nechybí nějaká ta nadsázka. Bohužel však musím říct, že nejlepší příběhy si Coeni nechali na začátek a následně to jde jenom dolů. Samotný příběh Bustera a Francův lupič byli opravdu perfektní, divadlo s Neesonem takové specifické a zlatokop se poté opět trošku vyšvihl. Poslední dva příběhy nejsou vyloženě nijak špatné, ale pokud chcete poskládat takovýhle film, kvalita jednotlivých zápletek nemůže být takhle sestupná. I tak ale dávám 80% (22.03.2019)

Po více než dvě hodiny tohoto ostře snímaného bijáku jsem nepřestal mít pocit, že se zde nějaký reklamní textař učí vyprávět. A tak, kde se zdála věta řádně rozvíjet, obrazy začínaly rytmicky plynout, přišel zákonitě křiklavý detail, který vše dosavadní popřel, a kde by se slušelo pohlédnout do nitra, rozřinčel se alarm pointy. Režiséři vyjímají z westernové mytologie to zdánlivě nejgrotesknější a v ironickém odstupu z toho skládají panoptikální obraz, který postrádá cokoliv, co může prostý zrak vtáhnout natolik, aby se začal na scéně rozhlížet. A to neozbrojen. Zpívající pistolník v první povídce jen otravuje atmosféru jako jakýkoliv kinetický designový výrobek a nejvíc mu přitěžuje ta pochopitelně nezáměrná, ale přesto neodbytná asociace na nejslavnějšího českého střelce, který při tom všem zpěvu a neuvěřitelně vyvážené distanci zasáhl (často najednou) bránici, srdce i mozek. Hned na začátku jsem tedy začal celou tu krásnou westernovou scénu přeloženou do nestravitelného airbrushového nevkusu, která se postupně ředila do stále interiérovějších kulis, poměřovat svou rozrůstající se zkušeností s Brdečkovým (sebe)ironickým westernem s duší. A netrvalo to dlouho a všechnu tu vykonstruovanost přehlušovala hobousárna Made in Pade, která snad ještě dokonaleji ztvárnila noční můry Divokého Západu nemocného zlatou horečkou. A došlo na třetí povídku, jejíž překomponovanou expozici mířící k rychlé závěrečné reklamní elipse mi zatemnily myšlenky na Člověka krve a Severní nástupiště, jejichž písně odhalují onu generacemi trampů hledanou všední romantiku severoamerických scestí v prostých skvrnách středoevropské špíny. Pakliže předešlé dvě povídky vyloučily emoce, pak ty ryzí pocity, které oba ústřední herci třetí povídky tak skvěle vyjadřují, jsou rámcem filmu zesměšněny. Zajímalo by mě, co si asi myslela ta tvůrčí dvojice, co cítili ti Coen & Coen Company (spíše než bratři Coeni, jak jejich český ekvivalent zní), když do tmy propagačních hesel a neonů včlenili tu nadčasovou, sebe stravující lidskou beznaděj… Snad pro ně byla jen dalším celuloidovým gestem – a to stejně jako poslední tři epizody. Právě kvůli Tomovi Waitsovi, jsem se na tento film podíval a nestačil jsem se divit, jak se i zde naplňuje stejné vyčerpávající reklamní schéma, a nic jiného nepřinesla ani závěrečná konverzační povídka. Ta předposlední, s největším potenciálem, jen exploatovala. Neschopnost tzv. režisérů/scénáristů porozumět síle kontextu, který spoluutváří celek tím, že vede k jeho určitému porozumění, až šokuje. Jejich starší výtvory neznám, ale předpokládám, že se v dnešním meziválečném světě výborně uplatňují. (15.03.2019)

Velmi slabí Coeni, snad si do budoucna vybrali tu slabší chvilku. Příběhy úplně bez pointy, zbyde jen rozkošné ustřelování prstů v první povídce, nádherná příroda v příběhu s charismatickým tulákem Wattsem a sem tam nějaký typický coenovský vtípek, ale je jich tu opravdu pomálu, že by se daly na prstech jedné ruky dělníka na pile spočítat. Co na Coenech obdivuji nejvíc, ten kousavý, sžíravý ironický humor, ten tu skoro vůbec není. Pátá nejdelší povídka je pak skoro k nevydržení, nikam nesměřuje, je to jen takové placání do větru a musím to znova opakovat, ÚPLNĚ BEZ POINTY. (30.12.2018)

Musel jsem hledat, kdy naposledy ke mně dokázali Coenovi tak silně promluvit a došel jsem až k Tahle země není pro starý. Ani žánrově spřízněná Opravdová kuráž nebyla takhle komplexní a subžánrově rozkročená. Nejradši jsem za to, že se od začátku jednalo o film a ne o seriál, jak se původně tradovalo v médiích, než podobné zvěsti uťali sami tvůrci. Právě takhle, ve zdánlivě nesouvisejících příbězích svázaných smrtí, dvěma hodinkami a formálním čtením z knihy, zřetelně vyzní, jak krutý, bezútěšný a zároveň nekonečně romantický život na Divokém západě musel být. (24.10.2019)