Je třeba zabít Sekala

Bzučení hmyzu, šumění letního povětří, rachocení bryčky a ržání koní, stejně jako unikátní barvy polí zralého obilí, letním žárem rozpálených selských staveních a večerním dusnem a strachem zpocených čel nejbohatších pantátů – už sama letní atmosféra, umocněná strhující hudbou, je důstojným pozadím pro hluboké a vážné drama, naroubované westernovým schématem na české prostředí. Sekalové byli, jsou a budou. Je jen otázka, jak dalece jim režim, společnost a zákon dovolí páchat svoje zločiny. Samozřejmě, že se jim nejlépe daří v totalitních dobách všude na světě. Vladimír Michálek je tichá, šedá myška, která vždycky tajně cosi kutí ve své díře, bez mediální kampaně a přeřvaných upoutávek na Nově a když vyleze dostane od Filmové akademie nějakou tu zlatou korunku a už je zase zpátky v pelíšku! Za Sekala jich dostal zcela právem hned 10 a ode mne dalšího za jeden z nejlepších porevolučních filmů.. (30.04.2009)

Jeden z filmů, které jsem si hodně dlouho šetřil a nezklamal mě. Těší mě zejména jednou věcí - je to film odehrávající se za Války, ale vlastně tam vůbec nefigurují Němci. Vůbec ta válka je jen něco tušeného, kvůli čemu postavy nějak jednají. Jinak je to v podstatě žánrovka, takže srovnávání s jinými českými válečnými filmy, které tu dobře tu hůře zneužívají 2. světovou válku pro co nejvyšší emocionální dopad, je trochu nepatřičné. Začátek snímku byl pro mě poněkud obtížnější z důvodu velkého množství postav (z nichž jen dvě nejsou úplně na pěst), ale potom už je to dobré. Pak je tu ten dabing; jelikož ho už v podstatě nikdy nesleduji, tak mě u polských herců hodně rušil, přestože jinak hráli velmi dobře. Problém je nejen fakt, že to nesedí do pusy, ale, že vybrali i hodně známé hlasy (třeba Miloslav Mejzlík). Jinak jde ale řemeslně o vynikající snímek po všech stránkách a je tu i výborný konec. (05.09.2021)

Je třeba.....něco dodávat. Silné téma přetaveno v kvalitní scénář Jiřím Křižanem, herecké výkony, které snesou ty nejpřísnější měřítka, brilantní kamera Martina Štrby (zejména smysl pro detail), to vše umně dokreslující, působivý hudební doprovod M. Lorence. V neposlední řadě věrně zachycená ATMOSFÉRA panující na malé moravské vesničce jménem Lakotice, (která by se ale dala naroubovat na téměř jakoukoliv vesnici v Čechách a na Moravě, kdy každý na každého něco ví...). Přestože zde nepadne jediný výstřel, ta atmosféra strachu obklopující místní hospodáře před udáním gestapu je naprosto věrohodná a všudypřítomná, byť zde o samotnou válku jako takovou nejde, ta slouží pouze jako taková berlička pomáhající příběhu. V roce uvedení snímku do kin (1998) jsem ho nedokázal (v kontextu mého věku) plně docenit, pochopit veškeré souvislosti, přesto jsem jím byl naprosto strhnut a pohlcen. Dnes (1.3.2011) po mé třetí projekci jsem nadšen, zhnusen a nemám (téměř) co bych snímku vytknul. Vyjma 2 scén, kdy Michálek zbytečně tlačí na pilu a to v případě vyřknutí konečného ortelu: je třeba zabít Sekala...... To věčné téma: Je větší svině Sekal nebo místní pantátové?! Nechce se mi podrobně o tématu rozepisovat, dopadlo by to úvahou mající min 2 stránky, ale ten konec (btw vskutku působivě natočená závěrečná scéna „na ostří nože“) hovoří za vše. Hajzlama se nerodíme, těmi se teprve (ve světle určitých okolností) stáváme. Byli tou „hybnou silou“ místní obyvatelé (ta panující atmosféra mezi místními, která Sekala v dětství formovala)..? Faktorů je určitě více, nicméně (to je známá věc), prostředí v kterém vyrůstáme má velký vliv na formování osobnosti. Pro mě osobně je snímek Je třeba zabít....NEJlepším porevolučním filmem a troufám si tvrdit i TOP 10 (5) mezi Československými filmy všech dob. Je to jeden z těch mála případů, kdy se nerozcházím (ba právě naopak) naprosto souhlasím s akademií. 97% (02.03.2011)

"V TĚŽKÝCH DOBÁCH MAJÍ SLUŠNÍ LIDÉ DRŽET PŘI SOBĚ." - "ALE VY NEJSTE SLUŠNÍ LIDÉ. JSTE STEJNÝ SVINĚ JAKO ON." Pro mě nejlepší porevoluční český film a jeden z nejlepších českých filmů vůbec. A jakási temná protiváha k Troškově sluncesenovské trilogii, s níž to pojí pohled za idylickou fasádu české vesnice obklopené zlatistými lány polí koupajícími se v horkém letním slunci. Z dálky to může připomínat western (hrdina proti záporákovi terorizujícímu vesnici), ale z blízka je to scenáristicky parádně vysoustružená (byť zbytečně doslovná) antická tragédie, která naopak postrádá westernovou černobílost (pokrytečtí vesničani, kteří si sami stvořili svého záporáka, jenž je jejich ztělesněným černým svědomím, a nejsou o nic lepší než on). Sekal je jedna z nejlíp napsaných záporných postav, co znám, a navrch Linda v té roli válí. (16.03.2016)

Viděno po letech. Sice to na mě nedolehlo jako například Želary, kdy Eliška Aničky Geislerové rovněž hledá bezpečný úkryt před gestapem.. ale pořád je to velký dramatický kus. Stíhaný gestapem je v jeho případě Jura Baran, přemýšlivý valašský kovář, cizinec bez důvěry domácích, kteří na něj navíc ukážou prstem při potřebě zbavit se démona vesnice. Výsledkem je nadčasový střet, o který jde v mých očích až ve druhém plánu. Primárně je totiž zajímavé sledovat samotného všemocného Sekala, kterým kdysi každý opovrhoval, a nyní jen přihlížejí tomu, jak se karty obrátily. Bůh je tu jen za kus kříže, vládne strach o grunt, potemnělé duše zapomněly na základní lidské hodnoty. Možná škoda, že to celé Vladimír Michálek pojal až s příliš velkou pokorou a bez vlastních nápadů. Neříkám, že nejsou, ale prostě tak nějak bez překvapení směřujeme až do nevyhnutelného finále. A místy dost chladně a dost akademicky. Tak či onak potěší řemeslo (hudba, kamera, zvuk, výprava a další) a samozřejmě herci – nejen ti hlavní, ale i výtečně vybraní sedláci bojící se o své grunty. (07.09.2018)