O zakletém králi a odvážném Martinovi

Maštaliar s nakreslenou líniou vlasov bol srandovný a celé to malo ten vyžmýkaný televízny vizuál (fakt dúfam, že Trhlina bude vyzerať filmovejšie), ale na rozdiel od tých ostatných (ne)dejových chaosov z minulých rokov mala aspoň jasný "quest", sympatického hrdinu a znesiteľné komické postavičky. A, na rozdiel od všetkých českých rozprávok po roku 1990, nevystupoval v nej Lucifer a čerti, za čo som fakt ohromne vďačný. (24.12.2018)

Letos už uběhlo celých 9 let od vánoční premiéry Lásky rohaté, kterou jako poslední považuju za vydařenou pohádku v produkci České televize. Od té doby se k nám nahromadilo šílené množství dalších snaživých pokusů o úspěch mezi diváky, přeci jen byly roky, kdy ČT vyslala rovnou tři premiérová pohádková dobrodružství. Já jsem se kvůli ohlasům hrdinně všech zdržel a to letité přesvědčení jsem porušil až letos s filmem, který je stejně převážně ve vlastnictví našich sousedů. A díky tomu se zbořily rovnou dva mýty. Nejen ten o pohádkových propadácích, kterými ČT láká během svátků k televizi, ale zajisté ten o slovenské tvorbě, nad kterou jsem vždycky ohrnoval nos. Sice jsem tuhle povedenou milou odyseu viděl v českém dabingu, ta slovenská příroda, precizní horalská hudba a nádherná představitelka hlavní ženské role udělaly své. A já jsem po tak šíleně dlouhé době opět spokojený s premiérovou sváteční pohádkou. (31.12.2018)

Vianočné želanie měla rozhodně být štědrovečerní pohádkou 2018. Konečně pohádka, která má hlavu a patu. Líbil se mi slepý kovář, protože to byl fakt sympaťák. Sice jsem mu nevěřila jeho slepotu, ale co, je to pohádka. Líbila se mi statečná princezna. A na obou se mi líbilo, že se vzepřeli osudu a šli do skal, aby našli záchranu pro toho, koho milují. Ach. Líbil se mi i záporák Tomáše Maštalíra, protože ač toho herce mám hodně ráda, tak tady byl opravdu zlý až do morku krve. A Lukáš Vaculík mi připomínal Gandalfa. Vianočné želanie je pohádkou, kterou bych ráda viděla znovu. Ale v původním znění, ne předabovanou do češtiny. (04.01.2019)

+2* Zase jedna z těch lepších variant na vánoční televizní pohádku. Ale stále je to o tom, že jednooký je mezi slepými vždy králem - ale rozhodně slováci si polepšili a češi mají co dohánět. Hodnotil jsem před rokem na Vánoce a nevzpomenu si dnes na nic, takže nezbývá než snížit své hodnocení o hvězdičku a bude to adekvátní známka. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.12.2019)

Jednoduché a naprosto přímočaré, proto však i docela účinné. Hlavní hrdina jde za jasným cílem (což v řadě moderních pohádek naprosto chybí) a tak jak to bývá, musí po cestě překonat určité překážky, aby nakonec zachránil krále a princeznu, jak to má být. Navíc měli tvůrci celkem šťastnou ruku při volbě jeho představitele, který působí (minimálně na rozdíl od toho tintítka Žita a většiny našich hošanů, s čestnou výjimkou Korunního prince) jako normální mládenec a i toho kováře jsem mu věřil. Chtělo to asi trochu delší cestu a kovář s princeznou potřebovali nutně strávit víc času pohromadě, aby se tam budoval nějaký vztah. Je to tak na tri celé peť. P. S. Opět se potvrdilo, že ty slovenské/koprodukční pohádky bývají obvykle o kus lepší než ty naše. (26.12.2018)