Režie:
Juraj LihositScénář:
Juraj LihositHudba:
Marcel PalonderHrají:
Alexander Dubček (a.z.), Miroslav Kusý, Ivan Romančík st. (vypravěč), Ivan Letko (vypravěč), Jiří PelikánObsahy(1)
Ústřední postava pražského jara 1968 byla v letech 1970–1989 nepřetržitě sledována StB... Alexander Dubček byl v roce 1988 oceněn udělením doktorátu honoris causa univerzitou v Bologni, ovšem jeho cestě do Itálie a samotnému převzetí ocenění předcházely neuvěřitelné peripetie. Diváci se seznámí s mašinérií československých mocenských orgánů, které měly neomezenou moc a rozhodovaly i o tom, kdo dostane povolení vycestovat do západních zemí. Dubček byl od roku 1970 pod neustálým dohledem StB, jeho rodina vzpomíná na okamžiky bezmoci, hraničící s absurditou. Detailní pohled na druhou polovinu Dubčekova života dokreslují archivní záběry a hrané rekonstrukce okamžiků, kdy se rozhodovalo o jeho budoucnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
O Dubčekovi, co o něm nebylo známo. Především je třeba říct, že Dubček to myslel správně a to, že byl u toho komunistou byl jen duch doby. Takže fakt, že se k němu demokratický systém obrátil zády po revoluci je doslova ubohý. Těžko mohl být A. D. demokrat v 68 roce a otevřeně se k tomu hlásit, byť pod rouškou komunismu s demokracií vlastně přišel. Také mu nelze vyčítat, že v Moskvě podepsal. Jak sám říkal, nechtěl mít na rukou krev, také bych ji nechtěl. Pak už se k němu socialismus stavěl svým jasným způsobem. Namluvené přepisy záznamů nebo dobové záběry jsou zajímavé a dokreslují celkový pohled stejně jako výpovědi tehdejších pamětníků. Zvláště je fajn, že si Juraj Lihosit dal tu práci nechal mluvit i italskou stranu. To co je pro nás Havel je pro slováky Dubček. Je smutným faktem, a bohužel i jasnou výpovědí o demokracii 90. let, že jeho nehoda nebyla dosud vyšetřena. A to nemluvím o tom, že Havel ve své aroganci a touze po moci ignoroval Dubčeka jako osobnost v porevoluční době. Dubček totiž nebyl komunista, byl to demokrat v komunistickém režimu. Nebyl naivní a nebyl slabý, jak jasně zazní. Naopak byl rozhodný, ale klidný. ()
Toto je presne ten typ dokumentu, aký ja môžem. Sú tu citlivo a s vkusom podané fakty, dobové zábery a videá, priame svedectvá či už rodiny alebo ostatných protagonistov, ale hlavne je to príbeh o viere, nádeji, túžbe po slobode, ktorú Dubček reprezentoval. Je tu krásne vidieť eštebácke praktiky, ktoré na Slovensku fungovali dlhé roky a každý to prehliadal. Podobné dokumenty by sa mali premietať na hodinách dejepisu. Nebyť tých otrasných hraných scén, tak napálim plný počet. 75 % ()
Ty hrané pasáže opravdu působí dost rozpačitě, jak tady někteří píší, nicméně jsem ráda, že jsem se dozvěděla podrobnosti o okolnostech Dubčekova vycestování do Boloně a mohla vidět ukázky ze slavnostního ceremoniálu, při kterém mu byl doktorát udělen. Italská část, ač poměrně krátká, je dojemná a z celého dokumentu nejpovedenější. Doporučuji k přečtení knihu Josefa Banáše Zastavte Dubčeka!, která se jeho osobě věnuje velmi podrobně a po jejímž přečtení jsem nabyla přesvědčení, že autonehoda, jejímž následkům podlehl, skutečně nešťastnou náhodou nebyla. ()
Velice zajímavý dokument. Adorace Dubčeka je evidentní, nicméně i tak je tam spousta zajímavých informací. Ta krátká pasáž o jeho smrti je pro mě rozpačitá - najíždí bez hlubších (vlastně jakýchkoliv) argumentů na vlnu spekulací a konspirativních teorií. I tak doufám, že ten dokument ČT koupí; a pokud ho koupí, že ho nepředabuje. ()
Hrané pasáže v dokumentoch sú tradičným kameňom úrazu, hlavne keď sú prednášané amatérskymi hercami. Prichádzajú, našťastie, až v druhej polovici dokumentu, a dovtedy si film vystačí s čítanými úryvkami zo spomienok eštebáka. Napriek výhradám som sa dozvedel dosť, takže dokument splnil svoj účel, ale určite by na to stačila aj tradičná necelá hodina. ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Reklama