Hop - a je tu lidoop

Nevadí mi, když se u komedie nesměju, ale jen usmívám. Tady však nepřišel ani úsměv, jen pocit trapnosti. A netuším, zda útrpné pohledy Josefa Kemra byly dramaturgickým záměrem, či jeho reakcí na scénář. Oceňuji jen námět. Miloš Macourek si jej ale měl radši nechat pro nějakou Vorlíčkovu pohádku nebo skutečnou komedii. (28.08.2023)

Krystalicky čistý příklad ambivalence. Představte si, že vám někdo řekne, že budete hrát jednu z hlavních postav ve filmu (juchů!), která ovšem bude celou dobu říkat jen jedno jediné slovo (cože?), ale zato mnohokrát (hm...) To i ten Ota Šimánek coby pan Tau na tom byl líp. Kemr se tedy snaží tu svou roli vylepšit aspoň tím, že předtím, než řekne to svoje jedno slovo, kroutí očima a hází ksichty na všechny strany, jak když národní divadlo uspořádá zájezd do Horní dolní. Jinak jasně nejméně sympatickými postavami, kromě Kemra, jsou Hálek a Lábus, to jejich dětinské chování, ech bóže. (12.06.2021)

Ani herecká esa v čele s Josefem Kemrem, Josefem Vinklářem, Josefem Somrem a mladým Vladimírem Dlouhým nedovedla z tohoto filmu udělat něco víc, než jen obyčejnou komedii, kterou jednou zhlédnete a už nemáte důvod se k ní vracet. Přestože je zde několik scén, které mě bavily, tak povětšinou jsem se nudil a nesmírně mě štvaly postavy mladších, kteří se do filmu naprosto nehodí. (14.02.2018)

Na tomhle filmu je nejlepší ten název: Hop - a je tu lidoop. Ve filmu samém poetiky a kreativity valem ubývá...ač je jedním z jeho duchovních otců sám král české veseloherní kreativity Miloš Macourek. Přesto je to ve výsledku taková ta typická normalizační nicnekritizující vyšumělá satira...smutné dědictví československého normalizovaného filmu. Zajímavý je tenhle dětský film snad jen z ryze subjektivního pohledu, neboť se celý točil v Českém Krumlově a blízkém okolí (Dívčí Kámen kupříkladu) a třeba do školy se tu chodí do budovy, kde je škola skutečně dodnes a ve které jsem dokonce sám i učil. :-) (22.06.2007)

Komedie k popukání aneb Hop...and there is Anthropoid. 1) Ve svém paměťovém bufferu jsem si zachoval matnou vzpomínku na nemastný neslaný nudný film, kde pohádkový džin promarňuje své schopnosti proměňováním lidí v opice. A vskutku, opic tam poskakuje celé hafo. 2) Po náhodném opakovaném shlédnutí však musím prohlásit, že filmu letitý odstup dodal na šťavnatosti. Bezzubá reálně-socialistická satira s odbytým scénářem a rutinérskou režií získala po třiatřiceti letech další rozměr - jakýsi návrat do bezstarostného nevědomého mládí, kdy za všechno špatné mohla strana a vláda a my se utěšovali představami, jak bychom to rozsvítili, kdybychom mohli. No jo. 3) Můžete mít milión...korun. Anebo třeba sto miliónů...korun. (09.05.2010)