Recenze (369)
Pomsta Růžového pantera (1978)
Na straně jedné je tento díl slabší a lze z něj vycítit, že vznikl jako chladnokrevný kalkul vzájemně se nesnášejících špičkových profesionálů. Na straně druhé jsou v něm scény, které jej v mých očích povyšují nad průměr - zejména přefouknutý papouch nebo Dreyfusova pohřební řeč...
Abigail (2024)
Body uděluji za krev, vizuální ztvárnění a všudypřítomný nadhled. Body strhávám za až příliš jednoduchý příběh a drhnoucí atmosféru. Škoda, mohlo to být příjemné osvěžení žánru. Spíš ale na film brzy zapomenu, přestože jsem se 109 minut slušně bavil.
Tarot (2024)
Skandálně nevyužitý námět. Kam se film hrabe na Nezvratný osud. I když atmosféru mu přes veškerou infantilnost přiznat musím.
Růžový panter znovu zasahuje (1976)
Vždycky mě mile překvapí, co Edwards se Sellersem dokáží ještě vytěžit ze zdánlivě vyšumělého námětu. Scény z pivních slavností, s cizím psem, s padacím mostem nebo trháním zubů pokaždé skvěle pobaví.
Hanebný pancharti (2009)
Mám radši filmy, kde Tarantino uplatňuje svoji fantazii při ohýbání scén, ne historických faktů. Tady jsou dokonalé všechny Waltzovy scény, ostatní mi tolik k srdci nepřirostly.
Smlouva s ďáblem (2000)
Ramisovsky dětinské, a přesto zábavné. Nic na tom nemění ani nepříliš sympatický Fraser.
V zajetí démonů 3: Na Ďáblův příkaz (2021)
Nezlobte se na mne, ale už mě duchařské historky manželské dvojice, která mi nikdy nebyla sympatická, ani za mák nebaví, byť by byly natočeny se sebevětší řemeslnou zručností. Už by to chtělo od producentů něco nového.
Smršť (2024)
Mám rád filmy postavené na náznacích, záhadných detailech, husté a dál houstnoucí atmosféře. Tady je navíc několik bonusů. Vynikající ústřední dvojice, zajímavé prostředí, vhodně zvolená hudba a zejména profesionální Bebjakova režie. Je poznat, jak se s filmy - na rozdíl od seriálů - vysloveně mazlí. Ne všechno jsem pochopil a bez druhé projekce se neobejdu, přesto v mých očích se tato pocta Kingovi a Kubrickovi povedla.
Byl jsem při tom (1979)
Film funguje v intimní i společensko-politické rovině. Satira je to břitká, ale u mne asi převažuje Sellersův herecký koncert. Svého Zahradníka předvádí natolik precizně, že všechny absurdní scény působí přirozeně, autenticky, samozřejmě ve prospěch záhadného muže budícího pozornost lakonickými a metaforickými moudry...
Taxi, taxi (2000)
Akce, legrace, zajímavé figurky. Mix žánrů, v nichž Frantíci excelují, tentokrát vyšel. Dokonce jsem se párkrát smál na celé kolo.