Krotitelé duchů: Odkaz

Proboha, kdy už konečně vyšumí ta lavina geniálních dětí bez bázně a hany?  Prvotřídní kýč mladýho Reitmana se vším všudy, včetně roztomilejch Maršmelounků à la Mimoni. Všichni všechno umí, hned vědí, co mají dělat, bez problémů ovládají veškerý stroje a přístroje a jako vrchol všeho začnou s naprostou samozřejmostí bez sebemenšího vzrušení okamžitě komunikovat s duchem otce/dědečka. To je přece běžná věc, takovej duch. Nezájem, že je to pohádka, fakt mě to otravovalo. (14.01.2022)

Něco takového se málokdy povede. Vzít 80kovou klasiku, a ještě na ni dobře navázat. Posouváme se o 30 let dopředu a do úplně jiné lokace. Děj se odehrává v zapadlém městečku v Oklahomě, kde se dějí divné věci. Po smrti jednoho z původních krotitelů se jeho rodina vydává převzít dědictví. To ale vůbec netuší, co na ně čeká. Země je opět v ohrožení a musí nastoupit nová generace krotitelů. Samozřejmě je tu hromada odkazů na staré díly, a to i v podobě herců. To mi vlastně trochu vadilo, že děj dost vykrádá první díl. Jinak to ale funguje docela dobře, a hlavně v kině si to skvěle užijete. Uvidíme, jestli se od této party dočkáme i dalšího dílu. Humor tu taky nechybí. "Líbí se mi tvůj styl." (13.01.2022)

Sympatická směsice recyklovaných vzpomínek na zašlou slávu krotitelů. Za (nepatrné) účasti původní herecké čtveřice. Gozer, Pán klíčů, Strážce brány...to jsou všechno důvěrně známé pojmy, co se vrací na scénu po bezmála čtyřiceti letech. A podezřívám scenáristy, že se jim moc nového ani nechtělo vymýšlet. Město střídá (tak trochu strašidelně vyhlížející) venkovská farma, respektive zapadákov kdesi v Oklahomě. Manhattan byl rozhodně velkolepější lokací. Do popředí jde estrogen stříkající mamina Carrie Coon se dvěma výrostky. A zbývá dodat, že farmu dříve obýval Egon Spengler, dřívější největší vědecká mozkovna krotitelského kvarteta, který je po smrti a kterého jeho současné okolí vnímalo spíše kontroverzně. A ten na farmě po sobě zanechal množství svých vynálezů/odkazů, co jsou spjaté s duchy, v garáži dokonce parkuje korodující cadillac, co zažil ty nejlepší duchařské časy rozpadlého kvarteta někdejších spasitelů lidstva. Ivan Reitman v roce 1984 dobyl kina prvním filmem, který vládl přelomovými triky a kreativním způsobem vyprávění. Druhý díl stihl osud typických pokračování, ve kterých je všeho víc. Feministické krotitelky duchů se Danu Aykroydovi a spol. ale vůbec nepozdávaly. Na řadu tedy přišel reboot/pokračování, kterého se Reitman sice režijně vzdal, ovšem režijní jablko se dokutálelo k jeho synovi Jasonovi, co odkaz původních filmů značně ctí a je si vědom nastavené kvality. A jelikož se podílel na scénáři, tak se rozhodl, že nové diváky zabaví a pobaví tím, co bavilo jejich předešlou diváckou generaci, tedy originálními atributy, které budou (pro nové publikum) fungovat neotřele, ovšem hlavně se bude hrát na nostalgickou notu. Ostatně toho se držel i skladatel Rob Simonsen, který záměrně opakuje dříve použitou a chytlavě zažitou notovou osnovu. Pochopitelně se to neobejde ani bez notoricky známé hitovky Ray Parkera Jr, znějící v závěrečných titulkách. Dostaví se, až na závěr, Bill Murray, Dan Aykroyd a Ernie Hudson, v titulkové scéně i Sigourney Weaver. A Harold Ramis coby mlžný duch. Gozer je víc sexy než dřív, aby ne, když ho ztvárnila Olivia Wilde, v titulkách neuvedená(!). Paul Rudd coby sympatický učitel, který má libůstku v tom, že dětem místo výuky pouští osmdesátkové horory z véháesek, sice vyloženě nenahrazuje absentujícího Ricka Moranise, svým způsobem ale později přebírá jeho úlohu, a nemá komediálně na něj. Dětskou partu vede Mckenna Grace se vzhledem šprtky. Vtipem a kreativností film nepřekypuje. Největšími nápady jsou ty, co už diváci znají z dřívějška, načež jsou povýšeny do téměř absurdní roviny, takže místo dřívějšího osvědčeného ducha slizáka zaujal duch Kovožrout, obřího reklamního panáka střídají jeho početné mini verze. Film své dva původní bratrské filmy naprosto v ničem nepřekonává, vzpomínková hra na nostalgii však zaručuje dostačující divácký zážitek. 7/10 (17.01.2022)

Jen trochu jsem doufal, že by snad do třetice....a kupodivu, ano. Odkaz plynule navazuje na původní dva filmy a rozvíjí dál téma sumerského boha šílenství. Tedy první hodina se poněkud vleče jak letní odpoledne u rybníka. S příchodem strašidel a hrozby v podzemí se vše začne konečně rozjíždět. Jasně, mohlo to být temnější, útok na město brutálnější, mohlo.... Ale nakonec jsem zjistil, že jedu na vlně, kterou tak dobře znám. Nejlepší jsou maršmelounoví pamprdlíci, parádní je návrat hlídacích psů. Děti si ve škole užívají filmů, byť Cujo a Chucky asi nejsou nejlepší na spaní....Finální scéna v Kingově kukuřici má grády a správnou nostalgii. Řemeslně bezchybné. Ten film vypadá, jako by ho točili v 80. letech, a při tom je z něj cítit současnost. A kdo si počká, zjistí, zda nedorazí i Sigourney Weaverová... (07.01.2022)

Takhle se točí film odkazující na strašidelnou klasiku v žánru. Jde s dobou, ale odkazuje na původní filmy nejlépe, jak jen svede. Jak jinak také obnovit značku, než že dnes do hlavních rolí vpravíte děti. Povedlo se to Stranger Things, To, tak proč by to nezvládli i noví Krotitelé duchů. Navíc určitě filmu pomohlo i to, že se ho s úctou chopil syn původního režiséra. Porovnání s předchozím dílem prakticky nereálné. Tam byla ta vidina peněz a tlak na ženské hrdinky až moc okaté. Tady jste už jen tou atmosférou někde úplně jinde. To jim pak i s radostí odpustíte ten digi mrdník, bez kterého se i zde neobejdete. (02.09.2022)