Odpočívej v pokoji

Ke svému nejoblíbenějšímu seriálu můžu dodat jen to, že jeho hrdinové jsou mi bližší než většina živých lidí a jeho humor je černý jak funebrácké auto, ale přesně můj šálek černého čaje. A snad ještě to, že posledních pár minut mě zasáhlo hloub než zblízka vystřelená kulka a před sochou Alana Balla by se scénáristé měli modlit, aby je osvítil. (30.08.2007)

Pardon, ale nejde to. Perfektně načrtnuté charaktery pobíhají v prostředí prošpikované zmiňovanou Americkou krásou. To je perfektní náčrt, nicméně postupné dokreslovačky udělají ze Six Feet Under mazanici. Výsledkem je 5ti sériový seriál o skupině bonobů, kteří všechno řeší sexem okořeněným nevěřou a pak na sebe koukají a říkají: "Proč jsme tak v hajzlu?". Inu v hajzlu jste proto, že si neustále vzájemně melete do huby, jak si vážíte všech okolo, abyste je při první příležitosti znevážili. Pro Cobainovskou generaci je to asi hodně silná konverzačka a o zatraceně důležitých tématech, ale mluvit o půstu s plnou hubou dortu posluchače unaví. Za těch 5 sérií vytáhnou tvůrci poměrně slušné množství neskutečně emotivních scén (pálení šatstva), ale bohužel možná i stejné množství scén enormně trapných (had??????). Nicméně v těch 63 dílech je pořád ukryto trio herců, kteří mi dojem ze seriálu dokázali během pár vteřin svých výstupů dokázali dojem z celého seriálu překlopit. Richard Jenkins, James Cromwell a Michael C. Hall táhnou seriál výš, jen jsou na to sami. (17.06.2014)

Hodně dobrá podívaná. S prvním dílem mě to dost šokovalo. Celá ta vulgarita a otevřenost seriálu, zároveň černý humor a lidské charaktery a osudy vymyšlené a splácané dohromady takovým způsobem, že by to snad normální člověk nevymyslel. S prvními díly jsem to bral jako docela podařenou černou komedii, ale jak příběh pokročil, začíná to dostávat čistě dramatický nádech. Kdyby jsem se nemusel v každém díle dívat na líbající, nebo hůř souložící chlapy, bylo by to ještě lepší. Skoro 5* (30.09.2009)

Poctivě shlédnuto od první do poslední vteřiny. (Dík, Netflix.) Má to naprosto všechno, všechno do sebe zapadá a zapadlo. Každá scéna, každá emoce, chování a vývoj všech postav, plus trocha černého humoru a nadhledu. Před mnoha lety na mě v televizi občas nějaký díl vyskočil, už tenkrát to byl můj šálek, ale až teď to můžu konečně zhodnotit celek. Pro mě DOKONALOST. (29.12.2006)

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď. (29.03.2015)