Tenet

My dva s Chrisem to máme asi tak: on sedí naproti u stolu, s prskáním chrlí konspirační teorie a mává u toho rukama a já sedím za plexisklem, na kterém se zachycují kapičky jeho slin, a s tepem na úrovni spánku s otevřenýma očima mě jeho slova míjejí obloukem a já zívám a dívám se na hodinky, kdy že už bude konec tohoto randíčka, na které chodím jen ze setrvačnosti, a zabíjím čas přemýšlením, jak brutální ekostopu ten jeho cirkusový výstup zanechal. Jeho filmy – a postavy především – jsou prostě studené jak psí čumák. Emocionální zapojení nula, racionální bohužel taky. Interstellar mě sice na podruhé obměkčil, ale po zhlédnutí Tenet odkládám revizi Inception asi o dalších deset let. Dunkerk podruhé vidět netřeba a Tenet leda v příštím životě. Nebo v minulosti, která je budoucnost? 🤷‍♀️ Mindfuck, vůči kterému jsem frigidní. (26.08.2020)

Pozornost drží solidně, ale... moje dojmy: opakovaný, překombinovaný, velký filmařský cvičení bez dopadu na emoce, herci a postavy nuda, tupec jako já musí vidět 2-3x, aby se v tom vyznal (což mě neláká, tudíž zřejmě neuvidím). Cením každopádně, že je v kinech pro změnu něco velkorozpočtový, co diváka motivuje zapnout mozek. (27.08.2020)

Nechci být na Tenet zlý. Ano, užil jsem si ho jako řešení kvadratické rovnice, jako nekonečný rozhovor s androidem, kterému někdo implantoval čip EgoBooster 3000, ano, chápu, kdo je tady protagonista a nebudu se handrkovat s člověkem, který chápe entropii a nebojí se jí použít. Nikdo ale nemůže čekat, že tohle okázale vedené pimprlové divadlo plné prkenně pronášených frází a narativní mechanice podřízených motivací ve mně vyvolá cokoli, co se jen vzdáleně blíží fascinaci a ještě vzdáleněji emoční investici. Stručně řečeno Tenet mi byl ukradený ještě víc než Inception a Interstellar dohromady, mírou indiference dalece překonal i ten film o lidech, co čekají na pláži a k nim se blíží několik dalších, kterým jdou různě rychle hodinky. Nolan se pro mě změnil z kouzelníka, který mě dokázal vtáhnout do své zapeklité magie, v loutkáře chorobně zaujatého dráty a hejblaty. Jasně, chápu, nesejde na tom, že macguffin je vytažený z análu, hlavně, že funguje v entropické dvojsměrce. Ok, pokud je tohle Bondovka pro budoucí generace, jsem rád, že jsem vyrůstal s tou (před)minulou, která objevila nadhled a později i základy psychologie. (31.08.2020)

Co se (ne)stalo, .ydžv es enats(en) Počátek koketující s Lipského Happy Endem, Moffatovou ságou o River Song, třetím Potterem a Bratry zpátečníky. Ano, je to nepopiratelně nejblíže "jakože palindromickému Počátku". Sice s rozdílně pojatým narušením reality i času, ale je to opět po filmařské stránce nehorázně vymazlený blockbuster "s lidmi v oblecích v jakože bondovce", který zároveň nenechá běžet mozek na volnoběh. A je to ryze nolanovsky chladné, odtažité, odosobněné, sofistikované, precizní a bezmála až procedurální. Což, byť to tak mnozí ne(u)vidí, není protentokrát nevýhoda, ale přednost. Největší rozdíl, krom až překvapivě časté a měřítkem i nápady dechberoucí akce založené na praktických efektech a kaskadérech, je oproti Počátku nepodání vysvětlující obezličky divákovi. Tam kde Počátek postupně procházel o osvětloval pravidla, tam do nich Tenet skáče (především v závěrečné třetině) po hlavě. Zdroj "mindfuckovitosti" není však ani tak v nepochopitelnosti/neuchopitelnosti onoho konceptu jako spíše v udržení si přehledu v tom všem dění. A že v závěru se ve vražedném tempu (tam pomalu již ani sofistikované audiovizuální obezličky pomáhající divákovi nestíhají) jede v tolika rovinách a plánech, že to až zahlcuje smysly, to na celkové pochopitelnosti pranic nemění. PS: Nolan prostě musí zadaptovat Sweterlitschův "The Gone World", to mi nikdo nevymluví. (26.08.2020)

Výborný nápad, který Nolan nedokáže zužitkovat. Kdyby se jen "skákalo" a ne "přetáčelo", na celkovém vyznění by se totiž NIC nezměnilo. Ústřední lákadlo slouží hlavně jako koření akčních scén, které ale dle mého nevypadají zajímavě (už z logicky věci boří veškeré šance na pořádnou choreografii) a ještě je to vyčerpávající v tom smyslu, že jakmile divák ví, je půlka scén jen čekáním na již vyřčené. Možná kdyby nebyl hlavní hrdina tak vyprázdněný a nezajímavý (jeho postava nemá doslova nic vlastního - i ta jediná dobrá hláška je vykradená), mohlo by napětí fungovat. Jenže Protagonista je zbavený minulosti i budoucnosti (paradoxně) a víme jen to, že se umí docela dobře prát (ne že by tvůrci tuhle expozici později nějak využili). To je veliký ústupek oproti předchozím Nolanovým hrdinům chyceným v čase. Memento, Insomnie, Počátek i Interstellar byly v zapojení se hrdiny do děje mnohem osobnější a tím i emocionálně přístupnější. Ještěže je tu alespoň výborný Robert Pattinson, v rámci potřeb použitelný soundtrack (i když kopie, ač sebelepší, zůstane jen kopií), kouzelně přepálený Branagh a dvě fajnové velkolepé akce plné praktických efektů, na které dnes sežene prachy asi jen Nolan. Škoda, že ta finální působí dojmem, že si kluci chtěli hrát na písečku a z rozpočtu už zbyly peníze jen na kulisu z konce posledních Expendables. Myšlenka podle mě opravdu dobrá (a na rozdíl od Interstellaru není v žádném případě banální), ale nedotažené pojetí, dokazující, že více nutně neznamená lépe. A studené jak psí čumák. První Nolan, který mě nebavil. 50% (02.09.2020)