Reklama

Reklama

Epizody(4)

Obsahy(1)

Čtyřdílný televizní film Přítelkyně z domu smutku vznikl podle stejnojmenné literární předlohy Evy Kantůrkové. Román, napsaný na počátku osmdesátých let, byl inspirovaný autorčinými zážitky po zatčení z politických důvodů z roční vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici. Bylo to místo, kde měl být člověk pomocí promyšleného systému zbaven své důstojnosti, ale byla to také příležitost zažít příběhy přátelství a solidarity, které nakonec učinily vězeňský život snesitelnějším. Ve své knize, kterou sama nazvala románem - pravdou, dosáhla autorka mimořádné působivosti. A tu neztratila ani jeho čtyřdílná adaptace, na níž se podíleli vedle Evy Kantůrkové jako spoluscenárista i Václav Šašek, režisér Hynek Bočan a řada skvělých českých herců. Film získal v roce 1994 na MTF v Cannes Velkou stříbrnou cenu v kategorii seriálů a Velkou zlatou cenu za herecký výkon Ivany Chýlkové. (Česká televize)

(více)

Recenze (139)

Binne 

všechny recenze uživatele

Ivana Chýlková se představuje jako vězeňkyně čekající na rozsudek v komunistickém kriminále. Každá cela vypadá stejně, jídlo je každý den stejné, jen spoluvězeňkyně se mění. Každá si sebou přináší svůj příběh plný lží, podvodů a traumat. Ivana Chýlková jako Marta si pokládá otázku, která visí ve vzduchu po celou dobu sledování seriálu: "Je součástí naší osobnosti i ta lež o tom, kým jsme?". Propracovaná hra identit, která má zásadní prostor především proto, že kriminál nabízí bezprostřední anonymitu. Vězni o sobě nechtějí mluvit, jelikož z valné většiny to není nic, čím by se člověk mohl chlubit. Dalším důvodem je přirozená nedůvěra vůči celému vězeňskému prostředí. Není ale možné projít vězením bez sociální interakce s druhými - přichází tedy na řadu fantazie. Vypravěč nám odhaluje motivace jednotlivých postav, které přímo nutí k tomu, abychom si přečetli knihu. Tísnivá atmosféra v kombinaci s agresivitou jednotlivých postav přináší obrovskou frustraci. Retrospektivní vsuvky v podobě Martiných rozprav s otcem, který ji připravuje do vězení, nám odhalují naivitu představ. "Ve vězení jsme byli svobodnější než nyní"...ano, člověk se zbavil té hrozné možnosti volby, zodpovědnosti, nemusel přemýšlet nad tím, jak bude trávit svůj volný čas. Zbavil se všech těchto myšlenek a zbyla mu vnitřní svoboda...nebo nesvoboda. Záleželo na tom, s čím tam člověk přicházel. Marta do kriminálu přichází jako čistý člověk, který je vnitřně svobodný, drží se svého přesvědčení a její morální povýšenost ji pomáhá projít každou celou i každým lidským příběhem. Jak bylo již níže uváděno, paní Kantůrková se vykresluje v příliš jasném světle, které brání divákovi v tom, aby se Martě dostal pod kůži. První díl byl v tomto ohledu lepší, než ostatní jelikož Marta ztrácela nervy a vyrovnávala se se ztrátou důstojnosti. Oproti tomu ostatní postavy jsou neuvěřitelně propracované, šedé charaktery v šedém lidském prostředí, které mají dobré i špatné vlastnosti. ()

kajas 

všechny recenze uživatele

Z nějakého důvodu jsem si v dětství pletla tuhle minisérii s "Vlakem dětství a naděje", asi kvůli všude nepřehlédnutelné Heleně Růžičkové. Společnou mají tyto dva zdánlivě odlišné pořady ještě jednu věc, před lety jsem je oba shledávala zajímavějšími. Největší dojem na mě nyní udělala pouze úvodní epizoda, zbytek na můj vkus příliš upozaďoval hlavní hrdinku ve prospěch "vedlejších" vězenkyň. ()

Reklama

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Nebylo bez zajímavosti pustit si český film jako pandán k současné americké bonbónové seriálové reflexi ženské věznice, tedy k Orange is the New Black. Už po prvních minutách se dalo říct, že ta česká to americké natírá na celé čáře. Chýlková je ve své roli na mnoha zjevných, ale i sotva postižitelných fyzických i psychických rovinách rafinovaně týrané, kolísající, trpící, pochybující, podlamující se, a přesto v sobě nezničitelně pevně intelektuálně i morálně ukotvené osobnosti nenápadně a jemně skvělá (zaujal mě v této souvislosti komentář uživatele Oskar). *** Až fyzicky přesvědčivě funguje i postupné doléhání praktik týrání, rozvinutých socialistickým vyšetřovacím a vězeňským aparátem, na hlavní hrdinku. V tomhle ohledu to graduje do třetího dílu, kdy divák chtě nechtě už sám cítí, jak se vkrádají otázky po ceně života, po smyslu jakéhokoli odporu vůči systému, když se z toho stává chtě nechtě sebedestrukce, a zároveň i přesvědčivé vědomí, že není kam uhnout - mimo sebe  a svoje hodnoty, protože to by byla sebedestrukce ještě zrůdnější. *** Problém vidím jen v tom, že čtvrtý díl už to nevystupňovává, a tedy kvůli němu celek spíše degraduje, rozmělňuje se a rozlévá do amorfnosti a zbytečně mu to ubírá na síle. *~ ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

4/4 Vynikající. Skvělé téma, výborné zpracování. Obdivuhodné herecké koncerty. Skvostné setkání hereček několika generací. Geislerová (půvabná, křehká a zároveň velmi silná a agresivní) a Kuklová zastupují ty nejmladší, za střední generaci je tu Chýlková s Blanarovičovou a z nejstarších Bohdalová, které opravdu stačí jen několik málo obrazů, aby vykreslila ve své roli celý život tak plasticky, jak jen je to možné. Lze litovat pouze jediného, totiž, že se jedná o minisérii. ()

insurgentes 

všechny recenze uživatele

Opravdu drsná atmosféra tohoto filmu ve mně chvílema spouštěla akutní chuť se zbláznit spolu s hlavní hrdinkou. Vynikající a mistrovské dílo, avšak plný počet dát nemohu řekněme z jakýchsi ideologických důvodů, neboť nevím jak z paní Kantůrkové osobně, ale z řady tadytěch "vězňů svědomí" se nakonec vyklubali nadšení instalátoři Nového světového řádu, a na takové je tenhle komunistický kriminál ještě málo. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (5)

  • Helga (Helena Růžičková) v jedné epizodě prozradí, že byla baletkou. Helena Růžičková se též v mládí baletu věnovala. (fiLLthe3DD)
  • Ivana Chýlková byla za tuto roli oceněna Velkou zlatou cenou na televizním festivalu v Cannes. (ČSFD)
  • Ve 3. epizodě "Helga" vypráví Helga (H. Růžičková) svým spoluvězenkyním Martě (I. Chýlková) a Helence (J. Bohdalová), kterak si pamatuje, že měla malou roličku v Národním divadle, v "Prodance" (tedy opeře "Prodaná nevěsta" Bedřicha Smetany). Následně začne zpívat: "Zdráv buď ó pane náš, jádadá dádádá dam pam." (Správně tento fragment, který zazpívala, pak - místo onoho "jádadá..." - pokračuje: "Lid tvůj tě vítá". Tato árie však není z "Prodané nevěsty", ale z opery Antonína Dvořáka "Jakobín". (Idée_fixe)

Reklama

Reklama