Cesta do nemožna

Slovenský/ český životopisný film o Milanu Rastislavu Štefánikovi ve velmi stylizované formě - snad všechno točeno v ateliérech se zeleným pozadím - s nadsázkou, vtipem ( Slováci na Tahiti hit ) a hravostí, že to bylo i zábavné. Jako milý bonus se mi líbili malé odkazy na díla světové kinematografie od původní Cesty do nemožna po Titanic. Z tohohle by moji profesorku historie sice asi trefil šlak, ale já dám tři hvězdy ikdyž informativní hodnota je opravdu velmi základní. PS: Historii prvního československého aktu, který byl přisuzován právě Štefánikovi - nahá Tahiťanka u palmy ( první nahá role krásné Sáry Affašové aka Jany z Ulice ) demontovali sami tvůrci, když to přiznali slovem " málem " , protože skutečným autorem je francouzský fotograf Lucien Gauthier. (10.06.2020)

Hravé, novátorské, baví víc forma než obsah... Vizuální stránka filmu odkazuje na tvorbu francouzského průkopníka kinematografie Georgese Mélièse, u nějž měl vypravěč příběhu – fiktivní český filmař Otakar Kubánek – pracovat při natáčení filmu Cesta do nemožna. (05.02.2021)

Ach, jaj... mohla to být i milá skromnější (česko-)slovenská variace na Huga a jeho velký objev, kdyby filmu nescházely emoce a kdyby si tvůrci ujasnili, CO a PRO KOHO chtěji točit. Cesta do nemožna občas svým pojetím vyprávění, pestrobarevnými animacemi a vzdělávacím charakterem sice připomíná film pro děti a mládež, jenže nemá jedinou dětskou postavu, neodehrává se ani v prostředí dětskému publiku blízkém a nedokážu si představit, žeby na mě ve věku dítěte kdysi mohla fungovat. Problém je, že mimo originálního vizuálu (který sice ne vždy působí dokonale, ale ony „trhliny“ zas často mají v souvislosti s poctou počátkům kinematografie smysl) nenacházím ani silnější důvod, proč by mě mohl tento film nadchnout jako dospělého. A bohužel ani nenadchl. Témata cestovatelských dobrodružství nebo počátků trikového filmu v popředí s Georgesem Mélièsem jsou určitě hodně atraktivní, osobnost M. R. Štefánika a pozadí vzniku 1. Československé republiky minimálně zajímavé. Jenže dohromady tu bylo na můj vkus namícháno tolik různých témat a motivů, včetně romantické zápletky nebo výrazných fantazijních pasáží (s totálně WTF nápady např. o tom, jak by Slováci mohli kolonizovat Tahiti...), že ve výsledku vznikl prazvláštní guláš, občas zcela svévolně střídající mj. hraný film s animacemi, jaký moc nezachutná. V žádném z toho množství témat a vrstev film nejde pořádně do hloubky a co je ještě horší, většinou postrádá emoce, herecké výkony působí nezáživně a navzdory formě ve stylu hravé žánrovky (jíž zde není dokonce cizí ani groteska!) tu úplně absentuje humor... Strašně rád dal 3. hvězdičku, protože v rámci současného domácího filmu rád ocením něco, co se vymyká běžné tvorbě, ale mimo vizuální nápady a načrtnutí pár historických témat mě Cesta do nemožna moc neupoutala. Vlastně jde o další z řady filmů, v nichž solidní netuctová forma vítězí několik metrů nad velmi slabě propracovaným obsahem, jakých vzniká poslední dekádu hodně a z většiny z nich za sebe nedokážu být nadšen. Vizuálně je film zdařilé, ale jinak jakoby mu chyběla duše. A jestli mám v rámci odkazů na francouzskou kinematografii jásat nad tím, že je na zvonečku napsáno Claude Lelouch, tak jen nevycházím z údivu, co tu Lelouchovo jméno v době před světovou válkou vůbec dělá... [45%] (13.01.2022)

Vopred si musíte ujasniť, že idete na vysoko štylizovaný film, kde sa nesmiete dívať na jeho efekty optikou nejakej technickej kvality. Triky sú husto nedokonalé, ťahajú možno až oči, ale v rámci celku, ktorý pripomína mix Karla Zemana, Wesa Andersona alebo Baza Luhrmana a ďalších, sú nakoniec funčké. Aspoň v rámci domácej kinematografie. Problém je v tom, že postava M.R.Š. by vydala materiálom na 10-dielny seriál, ktorý by bol aj tak dejom poriadne nahustený a táto hodinka a pol aj s titulkami je skutočne pohľad na naše dejiny letom-svetom. (02.11.2019)

Je na tom nepřehlédnutelně vidět spousta snahy a dobrých úmyslů, což prostě nedokážu neocenit. Přijde mi dost smutné, že většina (nejen) současných českých filmů má asi tak o tisíc vizuálních nápadů míň než tento. Občas je té výtvarné stylizace ale až zbytečně moc, takže to nejednou může působit samoúčelně a rušivě. Navíc mě to nikdy nedokázalo svým značně zkratkovitým dějem naplno strhnout (tedy když nepočítám kratičkou scénu s nahou Sárou Affašovou...). 55 % (16.01.2021)