Knight Rider

Dřív jsem to jako malej žral, hlavně díky tomu auťáku. Hajzlhóf mi nikdy nepřipadal tak charakterní a vynalézavej jako MacGyver, který běžel snad současně s tímto seriálem, možná později, ale přesto si ty dvě hvězdy z čiré nostalgie zaslouží. Ale víc už fakt asi ne :-) I když na tehdejší dobu to asi bylo něco echt... (22.10.2008)

Ohodnotim v pohodě za tři. Není to žádná sračka, ale poctivej seriál pro správný kluky, co maj rádi auta a superhrdiny (nejlépe v jednom). David Hasselhoff nepotřebuje žádný speciální herecký nadání, když má tak parádní vlasy! Každej díl přes kopírák a spoustu dalších drobností mi vůbec nevadí. (60%) (02.03.2012)

"Er kommt, Knight Rider....Ein Auto, ein Computer, ein Mann....Knight Rider, ein Mann und sein Auto kämpfen gegen das Unrecht." Osmdesátková seriálová legenda. Oči jsem měl na ORF pokaždé přilepené i přestože jsem nerozuměl ani slovo. Svým nadčasovým designem mě ohromoval ukecanej černej skákací Pontiac, kterého řídil frajer v černé kožené bundě, "Majkl". Zdatně mým hrdinům sekundoval půvabný mechanik Bonnie. Jo, klukovské sny a vůbec láska, která nerezaví. I když dnes působí spíš úsměvně. P.S. Pamatuju si díl, kdy jeden obrněnec zdemoloval porouchaného KITTa. To byly potoky slz :-) (30.05.2009)

Hasselhoff vo svojich najlepšich rokoch, tak ešte Baywatch a uvidíme. Stačila prvá séria. Stopáž akurátna. Na ten vek to musel byť hit. Predsa len auto čo rozpráva sa len tak nevidi. Ale nič extra. Hodnotenie sedí aj keď nechápem čo robia epizody v červenych čislach. Zrejme z nostalgie od fanúšikov. 3* (10.02.2022)

Pri tomto seriáli uznávam, že časť nostalgie u mňa zotrvala, aj keď po opätovnom zhliadnutí po mnohých rokoch som bol prekvapený, ako málo som si zo seriálu pamätal. Okrem úvodného pilotu a pár málo scén (alebo mikrozápletok) s KITTom ostal v totálnom popredí iba Michael Night a jeho superauto s umelou inteligenciou (alias krásny čierny Pontiac TransAm). Na svoju dobu charizmatické, svieže a veľmi pekne akčné dielko, zapadajúce do rámca obdobných akčných seriálov z 80. rokov. Trocha horšie z toho nakoniec vyplývajú jednoduché zápletky, často sa aj opakujúce (niekedy až príliš často), množstvo logických nedostatkov, zjednodušení, naivností a opakujúcich sa tých istých trikov, ktoré všetky idú prekusnúť hlavne kvôli sympatickému osadenstvu, pohodovej atmosfére (pri ktorej človek môže vypnúť a zabaviť sa), kúsku toho humoru a hlášok prevažne od KITTa a Devona a už spomenutej dostatočnej dávke akcie. Vypichnúť a pochváliť musím aj použitú hudbu, ktorá dáva priestor vtedajšiemu americkému elektropopu, čo pre predovšetkým rockové Spojené štáty nebolo vôbec bežné. (04.05.2024)