Doom: Annihilation

Takhle nespravedlivě podhodnocený film tu dlouho nebyl. Kvůli tomu čekáte něco ve stylu céčkových TV filmů, jako je Manticore, Mammoth a jim podobné CGI splácaniny, ale realita je taková, že by to mělo být kolem padesáti procent. Pravda, stejnojmenné, hvězdně obsazené, zpracování z roku 2005 je kvalitami o několik tříd lepší, ale tam byl neporovnatelně větší rozpočet a bylo to natočené tak, aby se to zavděčilo filmovým diváků, kdežto Annihilation cílí na pamětníky herní předlohy a z toho důvodu jsou vynechány důležité aspekty, pro zajímavý film. Největší problém jsou nezajímavé charaktery, na kterých jsou podobné snímky postaveny. Není žádná příležitost je poznat a navíc je, během jediné akční scény, polovina postav ze hry. Scénář má nemalé díry v logice a šlo na něm vidět, že je bezmyšlenkovitě tlačen do závěrečného vyústění. Mutanti jsou vzhledově směšní, za to se starají o, docela, dobré gore, kterého si však, kvůli tmavým záběrům, příliš neužijeme. Naopak pozitivem jsou poctivě namaskovaní démoni, kteří ve mně probudili slušnou nostalgii. Otevřený konec je dost odvážný a zbytečný, vzhledem k tomu, jak vypadají celosvětové ohlasy na výsledek. Pro nezasvěceného diváka to, tak nejspíš bude, nepochopená kravina, ale kdo máte rádi sci-fi horory, nebo jste fanoušci Doomu, tak zklamáni nebudete. (16.10.2019)

Abych řekl pravdu tak původní Doom z roku 2005 miluju a je to pro mě hodně dobrý film ale tento nový Doom ani náhodou dobrý film není. Příběh ujde, postavy jsou docela sympatické, hudba je dobrá, atmosféru tento film skoro nemá, napětí zde neexistuje, akce tu je docela povedená, efekty jsou docela špatný, lokace jsou zajímavé a kamera filmu je docela dobrá. Za mě sklamání. 4,5/10. (08.04.2022)

Je to céčko, takže se na to musíte i tak dívat. Celý film je jeden velký papundekl a ve finále má holka, která váží snad 50 kg zbraň, která váží snad 40 kg. Je to ale Doom, takže na tohle koukat nesmíte. První hodina dejme tomu ještě ujde. Pak se to trochu zvrtne a Vás to přestane zajímat, ale to, co přijde v posledních deseti minutách za to fakt stojí. Bohužel to nemyslím v dobrým. Uvidíte peklo, uvidíte asi jejich vůdce a uvidíte jednu šílenou scénu za druhou. Nejhorší je, že ty scény na sebe ani logicky nikterak nenavazují. Na holku se řítí armáda pekelná, ona utíká pro zbraň. Vidíte, že to prostě nestihne. Střih, zbraň má v ruce a pálí na toho nejmocnějšího, který jen tak kouká. Pak ještě stačí vykydlit půl pekla a vrátí se na Zem, aby to skončilo trochu hloupým závěrem. Alespoň tu byli impové a metali ohnivé koule. Je to škoda, kdyby se vykašlali na Doom 2005, který měl svý mouchy, a Doom 2019, místo toho udělali něco mezi a vzali si od obou trochu, byla by to zábavná blbina. Doomu s Rockem jsem dal 1, tady chci dát 2, to ale neznamená, že to je lepší. Jen asi fakt, že tu neběhají jen zmutovaní doktoři a je tu trochu víc sci-fi mi stačí k jaktakž nějaké spokojenosti. (30.09.2019)

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)

Filmové adaptace videoher jsou určeny převážně pro jejich hráče a to z čirého fanouškovství. Jenomže zachytit stejnou atmosféru je obtížnější než by jsi kdo myslel. A že to není žádná prča dokládá i tento snímek, který se v samotných základech herní podstaty velice snaží, ale na kolena celý koncept sráží opětovné kopírování již několikrát obehrané dějové šablony. Mix snímků 'Vetřelec' (1979) a hlavně 'Vetřelci' (1986) nebyl v tomto případě zrovna ten nejlepší nápad. Anebo se jen jedná o zoufalou z nouze ctnost v rámci nutnosti do příběhu naroubovat akční hrdinku, jak je v současnosti zvykem? Skutečně se tak nestalo poprvé a jako příklad by se dal uvést italský hororový snímek 'Zombie: Začátek' (2007), kde byl původní scénář snímku 'Vetřelci' použít na plné čáře. V případě snímku 'Doom: Annihilation' je to bohužel obdobné. Scénáristé mají tvůrčí krizi? Na druhou stranu ale když si nebudeme všímat videoherní a 'vetřelčí' předlohy a snímek pojmeme jako čiré akční sci-fi, nedopadá zase až tak špatně. Démoni vypadají tak nějak akorát, zbraně jsou dle dané sci-fi fantazie a akce se nese v plném průměru. Zároveň snímek obsahuje spoustu odkazů na danou hru, kterých si všimnou pouze samotní hráči. Vtom to je oproti předchozímu filmovému pokusu rozhodně vidět vývoj k lepšímu. Vizuální efekty jsou takové jaké jsou. I přes zmíněný nízký rozpočet vypadají dobře, takže něco jako u snímků studia Asylum rozhodně nelze očekávat. Po filmové stránce se jedná o solidní béčkový film. Jen je škoda, že po dějové stránce nesrší originálními nápady. (10.10.2019)