Všichni musí být v pyžamu

Ne že bych byl nějakej echt hypochondr, ale tu a tam i u mě infarkt zaťuká na dveře... Ze stresu, z hrabání z práce – z toho věčnýho mlácení pantem při prodávání sebe sama (o nářadí a šroubech ani nemluvě :-). Proto si občas s gustem zastonám. Jako, samozřejmě. Suma sumárum za posledních mufnáct a něco let už to byly řádově stovky dní nemocenské. A ani jednou jedninkrát mi nepřišla kontrola... Takže jsem časem docela zdrznul. A tak jsem se rozhodl o nemocenské vymalovat. Přes pyžamo jsem přehodil starý zacákaný plášť a než jsem se starou štětkou (pardon) vylezl na štafle, pustil jsem si k tomu z rádia „Tri dni ma naháňali, ešče ňa nedostáááli...“ Takže jsem pak neslyšel přijít domů ženu, která přiletěla ze služební cesty o den dřív, teprve až na mě udělala „BAF!“ A už mě vezli... S infarktem, kýblem naraženým na hlavu a štětkou - s kolíkem zaraženým v krku... Ale teď už jsem z nemocnice zpátky, mám permanentku na bazén, přestal jsem kouřit (bojím se ale svádění od švagra, až zase začneme chodit na Viktorku) a na zákazníky i na ženu se furt usmívám širokým srdečným úsměvem šťastného debílka, tím širším, čím hlasitěji na mě ječí kvůli slevě nebo špatně vyžehlenému prádlu... //                                                                                                                                                                                                                      Ohledně doporučení filmu – pan Husák odvedl čistou práci, ať už na štaflích, při revizních přepadovkách nebo pod kapačkami, jsou tam dobré fórky i věci k nostalgickému pousmání, ale stejně se na tuhle přímo ze života omalovanou tragikomedii pro přeživší pamětníky už asi nikdy nepodívám. Mám totiž předsevzetí žít zdravě a to mimo jiné taky znamená vyhýbat se depresivním zážitkům... To si radši koupím (novou) štětku a místo pouštění rádia si oba zazpíváme... ;-) (21.01.2013)

Vyborny Frantisek Husak v roli kontrolora lidi na nemocenskych a Josef Kemr v roli jeho otce jako stary suknickar. Film temer ze zivota, ktery krasne poukazuje na nesvary lidi v socialismu, ktere by si dnes uz malokdo dovolil. Skoda vetsi hustote hluchych mist, protoze vtipny tento film myslim je i dnes. (14.07.2013)

"Člověk může v životě prohrát, to není žádná ostuda, ale nesmí rezignovat." František Husák se po infarktu stokrát mohl snažit o změnu životního stylu, ale ty všechny nezdary, průšvihy a trapasy, které zažil (ať už při výkonu svého nového zaměstnání revizora nemocných nebo ve svém osobním životě), to by skolilo snad i vola. Celé se to tváří jako komedie (ač tedy hodně hořká), ale mě to ani za mák nebavilo právě proto, že tam snad vše skončilo vždy nějakým tím průšvihem. No a nic na těch mých pocitech nezměnil ani Mozart a jeho Malá noční hudba, k jejímž vyhrávání jsem vlastně ani neviděl jediný dobrý důvod. (22.01.2022)

Řehoř Maršíček je charakterní, přísný a o zdravý způsob života se snažící kontrolor. Všechny tyto vlastnosti ovšem rychle mizí, objeví-li se v jeho blízkosti alkohol či vdavekchtivá žena. Lehká komedie o pracovní politice dob minulých, v čele s vynikajícím Františkem Husákem a dalšími skvělými herci. (15.02.2013)

Poměrně netradiční česká komedie, která víceméně ani nemá žádný pořádný příběh, ale sleduje spíš několik scének, které se přihodí při vykonávání zaměstnání filmového Řehoře (Husák) - kontrolor činnosti nemocných. Musím říct, že několik scének je vtipných i dneska a upřímně od srdce jsem se u nich zasmál. Celkově vzato to byly ale pouhé střípky v celkové šedi tohohle filmu. (06.05.2016)