Panoptikum Města pražského

Schopnost pokračovat i po smrti pana Marvana se jistě cení. Přišla s ní však fádnost, kterou odpustit nelze. Vše začíná pohřbem policejního rady Vacátka. Do toho přijíždí na služebnu nový policejní rada Korejs s "masarykovskou" vizáží i intelektem. Jiří Adamíra velmi dobrý, ale Marvan to není. Obklopen starými známými tvářemi se pouští do nových případů. Považte, hřešilo se i na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. K tomu, aby se hřešilo v přesvědčivých kulisách posloužila celkem odpovídající výprava, která poměrně zdatně navodila dobovou atmosféru a diváka spolehlivě přenesla do toho společensky "hříšného" období. Není problém během chvilky splynout s "mord" partou, ačkoliv rozjezd seriálu není zrovna raketový. Dokonce se objevuje místy drobná, ne však přehlédnutelná tvůrčí křeč, jak v nastaveném pokračování neztratit řemeslnou kvalitu a scénáři vdechnout život, aby výsledek patřičně bavil. Pověstní pánové Brůše, Bouše a penzionovaný Mrázek (ne ten z ústředny) mají zhruba stejný zvuk jako v hokeji kdysi sehraná pětka respektive trojka: Makarov, Krutov, Kasatonov. Hokejistů bylo pět a vyšetřovatelů je taky pět. Mladý policejní koncipient Souček to by mohl být Larionov a charismatický Adamíra to je Fetisov. Legendární hokejovou pětku máme kompletní a hlavně policejní tým je pohromadě. Zkušený Antonín Moskalyk coby zručný trenér-režisér mění nenápadně taktiku a přechází na barevný formát s modernějšími prvky herního, respektive seriálového pojetí. Příběhy obsahují nejrůznější kličky, jsou "zašmodrchané", a i přes novodobější pojetí, je znát drobný pokles formy, kdy se schopnému hereckému týmu mohly přivát do cesty ještě lepší policejní případy. Ne vždy byly tak úplně nápadité, anebo stoprocentně zapamatovatelné. Po skvělém Jaroslavu Marvanovi nebylo jistě snadné převzít jeho trůn. Tvůrci desetidílného seriálu s novou úvodní melodií prokázali snahu vyždímat z policejních zápisníků krapet zajímavé případy, které rozhodně neoslní svými zápletkami, avšak setkání s osvědčenou partou chytrých vyšetřovatelů to bylo více než milé. Škoda jen té průměrnější režie a vizuálně málo zajímavé kamery, která by větší čest dělala ve štábu televizního zpravodajství. Mé hodnocení: 60% (03.11.2014)

Slabší, než Hříšní lidé s asi dvěma horšími díly, barva tomu také ubírá kus kouzla, ale jinak opět perfektní. Teda až na tu hroznou znělku. Pavel Zedníček je sice fajn (i v epizodě Potkat anděla), ale ta písnička je fakt příšerná a přetáčel jsem ji. Jinak opět kouzelné. Tentokrát předem téměř nikdy neznáme pachatele, což je hnedka lepší, pánové ze čtyřky (pětky) včetně samotného pana rady mají celkově překvapivě poněkud méně prostoru, někdy se zdají být až zbyteční, ale to také není úplně na škodu, protože samotné případy jsou opět dostatečně zajímavé a jejich zpracování je zase perfektní a ta doba je i tentokrát zachycena nádherně. delší stopáž jednotlivých epizod také ničemu nevadí, takže ve výsledku velmi vydařený počin, ačkoliv i sám pan Moskalyk má lepší počiny z tohoto ranku. Ani herecky opět samozřejmě nelze nic vytknout a i přes konkurenci (nejen) ve svém předchůdci je Panoptikum rozhodně jedním z nejlepších českých seriálů všech dob. Nevidím důvod, proč dát méně hvězd, než všechny. 90%. (12.06.2021)

O kvalitě scénáře a hereckých výkonech nemám mnoho pochyb. Je to všechno děláno jinak než v případě seriálového předchůdce, ale jinak neznamená vždy hůře. Kaňkou na kráse úžasného díla se tak pro mě stává jakási senilita u pánů ze čtyřky, kteří jsou tu i přes svůj vysoký služební věk zobrazeni dost naivně, takže jim musí rada Korejs neustále podsouvat moudra a rady. Oblíbené díly: Hokynářská balada, V tom starém domě, Laková krabička na čaj. (25.10.2011)

Není to sice pan rada Vacátko, ale není to zas taková katastrofa. A co se barevnosti týče - filmy jako Partie Krásného Dragouna přece taky byly barevné. Pravda, už tu nejde o výjimečné příběhy a lidské osudy, žije se už jen z té dobové atmosféry, a tak seriál jako celek nemůže ve srovnání se svým černobílým předchůdcem obstát. To ale neznamená, že nejde o kus dobře odvedené práce - třeba pohraniční díl s henlajnovskými špacírkami je vyloženě libový. A Panoptikum jako takové si svých 80% zaslouží. (08.04.2003)

Pokračování mé oblíbené série dopadlo v rámci možností dobře i když mnohé si umím představit lépe. Zápletky jsou občas zajímavější, promyšlenější a zločiny se skutečně vyšetřují, což znamená, že už nestačí aby si Bouše po letmém pohledu na vyloupenou „káču“ prostě skočil do Jedové chýše pro Pepíka. Po slabém nástupu (Funus), tak přišlo několik velmi vydařených epizod, jako třeba Letní přeháňka, Laková krabička na čaj nebo Potkat anděla (možná nejlepší díl série). Na druhou stranu Bouše a Brůžek dostali výrazně méně prostoru a navíc se z nich stali místy poněkud nepříjemní protivové, a na Jiřího Adamíru, ač patří k mým poměrně oblíbeným hercům, jsem si jako na Marvanova nástupce musel chvíli zvykat a ne ve všech dílem mi sedl. Naproti tomu potěšil Filipovského Mrázek, který po zásluze dostal více prostoru. Celkem vzato série i po letech potěšila a potvrdila pocit, že české detektivní seriály jsou až na výjimky velmi zdařilými. (10.01.2012)