Přes hranici

Tenhle film je MANDALA. Prchavý příběh Kyony a jejího bratra je poutavej a snad ještě poutavější, než měl být před deseti a více lety, než se udál. Jako jejich strastiplnou cestu definuje tající sníh, tak formu výtvarnýho vyprávění určuje pomíjivost olejomalby na skle. Veškeré životní havárie hrdinů jsou zdánlivě jen okamžikem - naštěstí zaznamenaným. Smutky a touhy, naděje a zoufalství. To všechno  se rodilo a mizelo, aby ruce animátorů mohly vyprávět příběh. Příběh aktuální jako nikdy, příběh nepříjemnej, jako je současná realita... Ten film je MANDALA... A opakování je matka moudrosti! (12.12.2021)

Pro animáky mám prostě slabost a častokrát mi stačí málo k tomu, abych se do nich zamiloval – zvláště pak když nesou stopy zlatých českých ručiček. Což platí i pro koprodukční snímek Přes hranici, jenž vznikal celých 12 let, jelikož využívá neobvyklou, zcela novátorskou a dost náročnou animační techniku – a tou je malba na sklo, která celému motivu útěku z domova a jeho následném hledání [jehož prostřednictvím zároveň apeluje na problematiku migrační krize] dodává nejen působivost, ale i unikátní výtvarný punc.... Tohle je zkrátka důkaz že Česko [a Evropa celkově] má jedinečnou příležitost se opět stát velmocí v produkci umělecky ambiciózních animovaných filmů – ať už kreslených, stop-motion, či loutkových (3D animáky radši nechte Pixaru). (30.12.2022)

Půvabná animace na skle je zobecněním útrap lidí na útěku. Museli opustit rodné místo, kde jim hrozí smrt a doufají, že nakonec najdou bezpečný koutek. Sourozenci Kyona a Adriel v pubertálním věku musí projevit mimořádnou odolnost a víru, že cesta má smysl. Bez rodičů, zranitelní nejen fyzicky, teprve objevují, jak potřebují jeden druhého. A také předčasně poznávají drsnost dospěláckého prostředí, kde není nic černobílého, ale všechno, úplně všechno je šedé. Cena za přežití může být drsně vysoká a nemusí se vyplatit věřit kamarádům. (07.12.2021)

Film sice zaujme zejména nepříliš obvyklou animací na sklo, ale vizuální stránka není jedinou silnou stránkou filmu. Autoři artových animovaných filmů jsou totiž zřejmě poslední kategorií tvůrců, kteří opravdu přemýšlejí nad každou scénou, zda je ve filmu nutná. Díky tomu film dosahuje délky pouhých 80 minut, která se povedla bez zaváhání zaplnit silným příběhem dvou dětských uprchlíků. Autorka sice vyprávění zasadila do smyšlených kulis, ale věnovala ho babičce, která jako malá utekla z Kyjeva. Český dabing je povedený. (21.12.2021)

Tyhle ambiciózní animáky s netradičním stylem animace často selhávají na tom stejném - příběh. Člověk tu animaci (zde skrze malbou na sklo) prostě musí obdivovat už jen kvůli tomu, jak moc je vidět, kolik práce a pečlivosti do toho dali a že zde byla i spousta zajímavých nápadů, která tenhle styl ozvláštňovala ještě víc než už sám o sobě je a vzniklo tu tak spoustu obrazů, která by se zfleku dala pověsit někde v galerii. Ve formě je ten film opravdu skvělý a do jisté míry mu to i stačí na tvorbu atmosféry, která sice není zrovna podmanivá, ale cítit z toho je. Bohužel ale příběh je docela tuctový a s tuctovými postavami a scénář se ani nesnaží o to být v tomhle směru odlišný i obsahem. Nečekejte žádnou větší práci s postavami, ani s dějem a co je nejhorší, ani žádný větší emoční dopad. Je to prostě taková umělecky chladná očividnost, která se (ale jen dějově) spokojuje s málem a doufá, že divák bude natolik fascinovaný formou, že slabý scénář promine. U mě se to ale nepovedlo a za skutečné umění považuji, když si kromě animace dají stejně pečlivou, až chirurgicky přesnou práci i se scénářem. Tenhle je prostě zaměnitelný, nemůžu si pomoct. A své uprchlické téma to podává zrovna tak. 3* (28.04.2023)