Rogopag

Rosellinni, Godard, Pasolini a Gregoretti = RoGoPaG, vskutku z môjho pohľadu dosť rozporuplný, ďalej v danej veci nadviažem; poviedkový titul, ktorého zvláštny názov mimochodom pochádza z práve prvých dvoch písmen priezvisk režisérov, resp. na konci už teda iba konkrétne z prvého písmena, ktorá bola nakoniec úplne tou najlepšou, v opačnom prípade by bolo konečné [z]hodnotenie zrejme aspoň i o stupeň nižším, a veď predsa napokon posúďte sami: 1). Il libatezza ["Sloboda"] je pomenovanie prvej poviedky, ktorá pojednávala o zväčša sexy čiernovlasej letuške AnneMárii, do ktorej sa extrémne, a k tomu snáď i chorobne, počas daného letu, zamiloval istý, americký pasažier Joe, čo bolo v podstate úvodným spúšťačom nasledujúcich udalostí... HODNOTENIE: *** • 2). Il nuovo mondo ["Nový svet"], sa zase pre zmenu venoval iným postavám v zložení: Muža & Alessandry, akomsi páru na konci so vzťahom [narážka na autora!], pričom zároveň taktiež zrovna prebieha[la] i akási, apokalyptická konštelácia hviezd v podaní neďaleko explodovanej, atómovej bomby...! HODNOTENIE: ** • 3). La ricotta ["Tvaroh"]  Film vo filme; akosi tak trochu obrátenom naruby, ktorý povedzme nakrúcal »biblický epos« tak, ako sme ho vari ešte nikdy predtým, ba asi ani potom, nevideli, kedy trebárs medzitým taký naozajstný: Orson Welles, stelesnil nikoho iného, než ústredného Režiséra tohto filmu...? HODNOTENIE: ** • 4). Il pollo ruspante ["Kura z voľného chovu"], ma oslovilo plne najviac, pretože MIMORIADNE konzumná spoločnosť v druhej polovici 60. rokov minulého storočia, rozhodne neprebiehala iba v týchto pohnutých časoch v Taliansku, ale súčasne sa tiež preniesla, a to ani nehovoriac o celkovej ROZŠÍRENOSTI zo svojej strany, aj do aktuálneho 21. storočia, vrátane i Slovenskej republiky, kde sa môžeme kľudne považovať za akýchsi maximálnych konzumentov, konečných spotrebiteľov so spotrebiteľskými trikmi zo strán predávajúcich: par excellence! Účasť oboch Ugov, na jednej strane za kamerou [U. Gregoretti], a pred kamerou v podaní Ugoa Tognazziho, bola naprosto najideálnejšou, keď by som na záver len podotkol, že malého syna tejto postavy si zahral skutočný Ricky Tognazzi, čím sa dosiahol i neuveriteľný punc autenticity; skrátka: to najlepšie prišlo [AŽ] na koniec. HODNOTENIE: **** • VÝSLEDOK? Nebyť priaznivého záveru, tak by to skončilo zle-nedobre! (18.12.2023)

Rosselliniho CUDNOST je úsměvný až komický příběh o jisté posedlosti s hezkou hlavní hrdinkou ***. U Godardova NOVÉHO SVĚTA chápu záměr, chápu obsah i co chtěl „básník“ říci, jen ta forma mi přišla jaksi nepovedená a ne zcela něco podstatného říkající. Ta herečka je však již od pohledu velmi zajímavá žena**. Pasoliniho TVAROH patří k tomu nejlepšímu v tvorby PPP. Vybavuji si, že poprvé mě to vůbec nebavilo, teď podruhé mi to přišlo jak velmi zábavné, tak velmi výstižné a hodně dobře natočené. Ten rozpor mezi prvním a druhým shlédnutím trochu nechápu, ale je to tak. Výborná práce. ***** Gregorettiho DOMÁCÍ KUŘE je naprostý náklep. Asi nejvýstižnější vyjádření toho, co se nazývá konzumerismus a co ničí lidského ducha a nakonec zahubí celou civilizaci (už aby to bylo!!!). Dokonalé v tom, že tak činí vlastně dvěma stejně povedenými způsoby, jednak samotným příběhem, ale hlavně zcela kulervoucí a bezchybnou přednáškou jistého vědce. Když mu v závěru pak začnou představovat posluchače jeho přednášky, vždy padám do kolen. Trefné, opravdu velmi trefné. Jen škoda, že první dvě povídky (první trochu, druhá mnohem více) sráží jinak velmi uspokojivý a dobrý dojem z celého díla. (17.05.2012)

(1) trocha pop-psychologie neuškodí. Takový příběh do letní nedělní přilohy novin. (2) krátké režisérské cvičení na téma rozpad vztahu. Originální (práce se zvukem, vyjádření hlavní myšlenky: Já tě exmiluji), ale nechápu propojení s atomovým výbuchem. Muž a žena si takhle přestávají rozumět od nepaměti. (3) Barevné scény jsou výborné, cynický režisér na plátně předčítá z režiséra skutečného. Marxismus nebo katolictví - kompars má vždycky hlad. (4) "jen" satira, ale ty děti žijící reklamou jsou přesné (Viva myšáček!) a takovou rodinku uvidíte dnes v každém motorestu. Konzum je věčný. (07.07.2009)

Rosseliniho povídka je nejslabší a byl odvážný tah dát ji hned na začátek. Obávám se, že dost diváků odradí od dalšího sledování. Je sice poměrně zručně natočená, ale co naplat, když točit ji nemělo žádný smysl. Je totiž absolutně o ničem a nevyvolá žádné emoce. Hned druhý Godardův příběh je na tom o poznání lépe. Podivná změna v chování lidí po výbuchu bomby a jediný muž, který to ,,prospal" působí dost klaustrofobicky, zvláštně, děsivě... A tedy hodně dobře. Třetí filmek je od Pasoliniho, což je režisér, o kterém nevím co si myslet. Jeho ,,trilogie života" mi přišla vyloženě odporná, naopak Evangelium sv. Matouše výborné. Povídku Tvaroh z tohoto fimu mu určitě připisuju k dobru, ačkoliv na začátku jsem byl trochu zmatený a nevěděl jsem, jak to uchopit. Perfektní závěr mě však přesvědčil. Poslední povídka od v Čechách neznámého Gregorettiho také nebyla špatná. Může se jí vyčítat dějová plytkost, ale to klidně odpouštím, protože je to výborně natočeno (třeba prostřih lidi v restauraci x slepice). Konečné hodnocení je tedy kladné, protože tři ze čtyř povídek jsou z mého pohledu vážně povedené. Z hlediska celkového propojení příběhů bych ale trochu víc zapřemýšlel nad hudbou, která se hlavně ke dvěma prostředním povídkám zrovna dvakrát nehodí. A hlavně bych udělal mezi jednotlivými segmenty delší přestávky. Opět především nad dvěma prostředními povídkami bych se rád trochu déle zamyslel a nepřeskakoval okamžitě na další příběh, aniž ten první dozněl. (28.04.2007)

Taká zábavka pre slávnych režisérov ako krátenie si času medzi celovečerákmi. Okrem Godarda to všetci zobrali s humorom a preto tu tá jeho poviedka zapadá asi najmenej. Občas film prekvapí bonmotmi typu Taliani sú analfabeti a najväčší malomeštiaci v Európe, ale inak je to príliš ukotvené vo svojej dobe a kritická satira vtedajšieho konzumu už nemôže zaujať tak, ako keď dnes sme posunutí omnoho ďalej a 60. roky nám pripadajú ako raj, kedy každý s každým komunikoval osobne a neskrýval sa za sociálnymi sieťami. Preto ma vlastne napadá otázka, že prečo dnes nemajú Taliani režisérov ako Pasolini, Rosselini, Godard a Gregoretti, ktorí by našu dobu a všetko okolo postihli rovnako presne a poznali by sme ich tak aj na Slovensku a v Čechách. (30.04.2016)