Euforie

1. SÉRIE — [VIDĚNO 6.8.] Sledovat EUFORII je nefalšovaná cinefilní euforie. Tohle není jen tak obyčejná emocionálně-realistická exkurze do světa teenagerů a generace Z. Tohle je zcela beze srandy přelomový seriálový projekt, který nemá v dějinách televizního formátu sebemenší obdoby – ať už z hlediska estetiky, experimentálního pojetí, poetiky fikce, extravagantní stylizace, mozaikovitý narace, brilantního melancholickýho soundtracku od Labrintha, či audiovizuální pompéznosti celkově. A není to jen díky tomu, že naprosto bourá veškerý mýty a klišé queer subžánru/coming-of-age generační výpovědi, ale naprosto revolučně bourá koncept čtvrtý stěny a přepisuje konvence seriálovýho vyprávění/vizuálního story-tellingu. O autentický reflexi morálky mý zkurvený generace, která je nepřikrášleně explicitní a paradoxně i subtilně implicitní (díky čemuž divák může mnohdy číst mezi řádky), radši ani nemluvě – vzhledem k tomu že já sám mám zkušenosti s drogama, vím o čem mluvím. Jako bych se díval do zrcadla. Inu, život je kurva..... Zendaya je femme fatale, no a Hunter Schafer je transgerder bohyně 💜 _____________ 2. SÉRIE — RELAPS. Přesně tímhle slovem by se dala popsat druhá série generační výpovědi EUFORIE. Samotný tatíček týhle show Sam Levinson v jednom z promo videí o symbolismu a charakteristice druhý série řekl doslova toto: "Zatímco první sezóna Euforie byla party ve 2 ráno, druhá sezóna je after-party v 5 ráno." – a je to sakra znát...... Dá tedy rozum, že kdo se v létě roku 2019 sjel na bezstarostný vlně masivního hypeu, který tenhle manifest generace Z vyvolal, by měl být tentokrát na pozoru. Zatímco první série byla extravagantní imaginací mezi skutečností a snem, druhá je depresivním vystřízlivěním a probuzením do reality – je mnohem komornější, uzavřenější (zda za to může pandemie je zcela na místě), výrazněji kráčí v šlépějích emocionálního realismu a je velmi intimní psychologickou sondou do hlav postav, jejich problémů, dilemat, strastí, úzkostí a osobních traumat. Laicky řečeno: exkurze do žumpy plný sraček, skrze který se musí generace Z brodit...... Levinson paradoxně rezignoval na příběh a místo toho na relativně minimalistickým půdorysu vykresluje kontrasty a konflikty, v nichž každá z postav čelí své osobní Nemesis a jiným vnitřním démonům či komplexům – Nathan vs. toxická maskulinita kterou zdědil po svém otci Calovi, Kat vs. patriarchát, Lexi vs. sebevědomí, Jules vs. platonická láska, Rue vs. závislost na drogách, Fezco vs. family business, Cassie vs. sexuální přitažlivost kterou cítí vůči největšímu psychopatovi v okolí. Aneb jak se říká: protiklady se přitahují...... Díky tomu má divák naprosto jedinečnou příležitost z velmi intimní optiky číst charaktery a jejich motivace jako komplexní knihu, v jejíž finální kapitole každý klesne na absolutní dno – viz. pátá epizoda která je emocionálně zdrcujícím vrcholem celýho seriálu. Věrný divák a filmový labužník uvítá i zajímavou plejádu nových stylistických změn – buď silně saturovaný a zrnitý vizuál který pracuje s přirozenou hrou světel a stínů, častější využití retro šlágrů (jakože co si budem, ten soundtrack je fakt boží), anebo převážně přímočarou lineární naraci, která nezapomíná na konceptuálně inovativní příběhový podzápletky s mnohdy až tragikomickým vyzněním. Z hlediska formy prakticky nejde nic vytknout. Nemluvě o samotný režii či famózní kameře Marcella Réva, s kterou předvádí hotový divy a čáry máry...... Kolem a kolem, druhá řada je výrazně odlišná od toho, na co jsme si v té první zvykli. Ale víte co? Koho to sere. Tak či onak je druhá sezóna EUFORIE neskutečně pohlcující zážitek, divokej emocionální roller-coaster a mimořádná televizní událost, která zaujme snad všechny napříč generacemi, a která se naprosto vymyká standardní škatulce subžánru teenage seriálů/coming-of-age dramat. U finále vám pak bude připadat, jakoby vám někdo krájel cibulu pod očima anebo rozdrtil srdce na padrť. Levinson jakožto bývalej závislák ví jak na poctivý nekonvenční řemeslo, protože poskytl návykovej cinefilní matroš, kterej televizní sortiment jen tak nenabízí. A protože jsem se na týhle droze závislej, ten absťák po třetím cravingu bude tak šíleně intenzivní, že bych se na celou druhou řadu podíval ihned znova. Fezco měl pravdu s tím, že "Sometimes, people need to get their feelings hurt.". Sam Levinson, you're a fucking G! ........ PS: Pablo Fezcobar steals the show! #FEXI si zaslouží vlastní seriálový spin-off. (17.08.2019) (méně) (více)

S01 - Euforie z Euforie. Trailer na tento seriál mě zaujal, ale nakonec jsem se k tomu nedostal. Pak jsem si přečetl jednu recenzi, která mě dost navnadila. A když, jsem měl volnou chvíli, tak jsem se rozhodl zkusit první díl, a najednou jsem byl zaháčkovaný, a jako feťák jsem potřeboval další díl a pak další. Euforie je ten typ seriálu, který je mnohem zajímavější, než se na první pohled zdá. To co se může zpočátku zdát, jako drsnější teen drama o dospívání, vyrovnávání se problémy a dospíváním, je ve výsledku mnohem hutnější a opravdovější podívanou, jenž se nebojí sociální kritiky a jistého přesahu, který není vůbec hezký. Velkou pochvalu si zaslouží tvůrce Sam Levinson a HBO, že do tohohle projektu šli, protože to co zde uvidíme není moc lichotivé, a hodně to vypovídá o naší době a našem způsobu myšlení a komunikace. Levinson se nebojí ukazovat ošklivé věci, ale nevyžívá se v nich, spíše to slouží jako názorná ukázka toho kam až věci mohou dojít. Na druhou stranu se nebojí ukázat lásku, i přestože je někdy pokřivená a trochu zvrácená. Hodně mě potěšilo, že HBO do toho šlape na maximum a nebojí se otevřených sexuálních scén a drogových výjevů. Na seriálu mě hodně zaujala jeho vizuální stránka, která je působivá. Celé to vypadá jako nějaký kvalitní hudební videoklip. Krásná práce se střihem, montáží záběru, kamerou nebo filtry. Na Euforii se moc pěkně kouká, a vizuální stránka s hudbou výborně podporují daný příběh. Příjemně mě překvapili herecké výkony. Zendaya u mě po tomto seriálu hodně vzrostla, a ukázala mě, že opravdu dobrá herečka. Hunter Schafer má nejzajímavější roli a zvládla jí s přehledem. Jacob Elordi je hodně dobrý a několikrát mě překvapil. Užil jsem si výkon Maude Apatow, jelikož hraje nejnormálnější postavu z celého seriálu. Líbili se mi výkony Alexi Demie, Barbie Ferreira a Sydney Sweeney, ale u každé z jiného důvodu. Seriál má chytlavé tempo, a nenudí. Problém nastane, že po nějakých šesti dílech už to nemá kam stoupat a trochu se to i okouká. Příběh pak negraduje takovým způsobem jakým by měl, a to co se postavám děje, se děje, protože to tak scénárista potřebuje a ne, protože by to tak mělo být. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem hodně spokojený a hlavně překvapený a u druhé řady budu. S02 - Druhá řada je geniálně natočená. To, co si režisér Sam Levinson dovolí v některých epizodách je neskutečně působivé, skvěle natočené a zahrané. Levinson výborně pracuje s vyprávěním uvnitř vyprávění, takže to po scénáristické stránce je to místy hodně moc vymazlené a působivé. Samotný seriál obsahuje výraznou vizuální a estetickou stránku, jenž dokáže vyvolat ty správné emoce. Herci opět předvádí výborné výkony. Zendaya za svůj výkon dostane všechny možné ceny, jelikož to co, předvede v páté epizodě je po herecké stránce fantastické. Hodně se mi líbil výkon Maude Apatow, která zde dostala více prostoru a využila ho na maximum. Výborný je taky Angus Cloud, protože je to jedna z nejzajímavějších a nejlépe zahraných postav. Příjemně mě překvapila Sydney Sweeney, jelikož ukázala, že opravdu umí hrát a není to jen hezká tvářička s velkými prsy. A teď k těm záporů. Dost mě zklamalo jakým způsobem Levinson pracuje s některými vedlejšími postavy. Třeba taková Jules, Kat nebo další dostanou minimum prostoru a přitom v úvodních dílech Levinson s nimi rozjede nějakou zápletku. Totéž platí i o příběhových twistech, které nejsou dovyprávěný a my jako diváci nevíme, co si o tom máme myslet. Celé to na mě působí, tak že měl Levinson spoustu nápadu a nemohl se rozhodnout, které použije, a tak je použil všechny a ve výsledku pak zjistil, že není prostor je dotáhnout do konce v uspokojivé podobě. Z mé strany se druhá řada dost povedla, ale má bohužel slabší momenty, které nejvíce vyniknou v posledním díle. (12.09.2019) (méně) (více)