Evangelium sv. Matouše

Ťažko hodnotiť. Snímok je plný extrémov, ktoré ma buď ultra nadchli alebo ultra rozhodili. Nepochybne ale má film svoju umeleckú hodnotu, to nepopieram. Zo všetkého najviac ma oslovila hudba, ktorá tu pekne dopomáhala ku grandióznosti niektorých scén (hlavne tých duchovnejších). Bacha a Mozarta by som mohol počúvať celý deň, ale aj Šostakovič ušiel. Tiež obdivujem ako neherci dokázali perfektne zahrať, to sa len tak nevidí. Čo sa týka Ježiša, asi tak nejak som si ho charakterovo vždy predstavoval - rebelant bez príkras. Na druhú stranu ma totálne iritovali exteriéry a vlastne aj celá výprava. Kraj Basilicata a konkrétne oblasť okolo San Mauro Forte sa síce tvarom svojich vytesaných domčekov do skál na Jeruzalem podobá, ale nebolo to celkom ono, aspoň mne to tak prišlo. Výprava bola naozaj hrozná. Pripadalo mi to, ako keby Pasolini v rýchlosti vybrakoval všetky kostymérne v okolí a pobral halabala všetko, čo sa mu na prvý pohľad zapáčilo - jazdecké talianske prilbice zo zač. 20. st., husitské prilby, vidiecke oblečenie sedliactva 19. st., vkusné rustikálne šatky na hlavy a pod.... No hotový mišmaš, ktorý som nepochopil, a ktorý mi celý čas vypaľoval na sietnicu žltú škvrnu. To bol asi ten neorealizmus, ktorý som ale nepobral. K obsahovej stránke snímku nemám žiadne pripomienky - verná kópia Biblie i s presnými citáciami. Pár vetičiek sa mi však zdalo časovo poprehadzovaných, žiadna chyba to ale nebola. Inak bol to veľmi dobrý nápad venovať film pamiatke Jána XXIII., pri pápežovi Jánovi Pavlovi II. sa to Pasolinimu bohato vrátilo. Nerátal som s tým, ale suma sumárum som celkom spokojný. 70/100 (27.04.2016)

Tak napotřetí mi maestro Pasolini příliš nesedl. Pomalé tempo postupně přerůstalo v nudu a směrem ke konci jsem měl už fanatickou potřebu zařvat na celý sál, aby nezdržovali a konečně ho už ukřižovali! (tímto se věřícím uživatelům omlouvám za své kacířství) Vůbec jsem měl s postavou Ježíše (tak jak ho režisér nastínil) velký problém. Casting hlavního představitele se sice podařil, Enrique Irazoqui byl velmi výrazný, ale jeho postava neuvěřitelného demagoga (přičemž v jeho rétorice došlo k mixu křesťanství a komunismu-jakkoli se může tato kombinace jevit jako nesmyslná a absurdní) mě maximálně iritovala. A vůbec mi několikrát během filmu přišlo na mysl, že ač je obsazený neherci, tak ti působí paradoxně velmi křečovitě a nepřirozeně. Více se mi líbila se mi jenom hudba, díky níž se v některých scénách podařilo vyvolat působivější chvilky. Celkově ještě 2*, víc ani omylem. (08.04.2014)

Plno ticha, plno hudby, plno slov, plno obrazu. Dohromady je to prostě evangelium. Hodí vám ho a dělejte si s ním, co chcete. Je jen na vás, co si v něm najdete, nikdo vám nic necpe. A v tom spočívá kouzlo tohoto snímku. Zásluhu na něm mají rozhodně všichni ti herci neherci, kteří hraný film proměnili téměř v dokument. Pasolini si uměl vybrat. Výborný výkon tu podává i jeho matka, které prý při natáčení závěrečné scény připomínal smrt vlastního syna, aby v ní probudil co nejpřesvědčivější a nejlidštější zoufalství. Není to zkrátka žádný středověký nebo barokní obraz. Ježíš se nevznáší metr nad zemí s beránčíma očima k nebesům, není to ani Buňuelův kámoš. Je to docela drsný chlapík. (21.01.2006)

(1001) "Kdo miluje svého otce nebo svou matku více nežli mne, není mne hoden." K filmu toho moc co říct nemám, ale prostě si musím přisadit, že opravdu nemám ráda sebestředné a majetnické lidi. A vůbec celkově lidi, co mají tendence předělávat ostatní k obrazu svému a ty nepředělatelné spálit věčným ohněm. To se mi na tom našem světě líbí, přátelé, že si každý můžeme říkat, co chceme. (28.12.2009)

Uf...Mám se bát dát jednu hvězdičku, abych nebyl pozér, jak tvrdí belldandy? Ale mě prostě nic jiného nezbývá. Kdybych měl dát víc, byl bych pokrytec a nedostal bych se do Božího království! Ale vezmu to postupně. První a kratší kapitola byla esencí nudy (a to ne, protože bych vyžadoval akční honičky na oslech, ale našel jsem v ní zoufale málo podnětů). Záběry na Ježíše, který jakoby vystupoval z pozadí, byly sice fajn, mladá Mária byla možná až moc pohledná, ale už si z té části nic víc nepamatuji. To druhá kapitola je nesporně zajímavější. Opravdu nevím, z jakého pohledu ji uchopit. Nedokážu se přesně vžít do pocitů homosexuálního komunisty Pasoliniho, ale pokud to bral jako odstrašení potencionálních věřících, pak fajn (i když některé konkrétní pasáže mě z tohoto pohledu celkem odrazují). To, co se mi skutečně líbilo, byla postava samotného Ježíše, kterou Pasolini zobrazil bez jakýchkoliv okolků. Většinu času byl z mého pohledu dosti zlý a abych řekl pravdu, pokud bych v té době žil a viděl a slyšel, co říká, za jeho smrt bych se postavil rovněž. Tolik otázek mi vyvstanulo při jeho dogmatických monolozích a při tom žádná odpověď. Nejednou mi přišla na mysl teze, kde asi vzali v argumentačních schopnostech jeho stoupenci inspiraci. Tím ale rozhodně nechci tvrdit, že to, co se odehrává v tomto filmu, beru jako bernou minci, i přesto, že je to přesně podle ekumenického překladu. A to zejména z důvodu vynechání některých ne zrovna podřadných prvků (o, kterých nevím jistě, že byly přímo v Matoušovi, ale opak by mě upřímně překvapil). Musím ještě zmínit velmi divně vybranou (respektive ukradenou) hudbu, která rozhodně nepůsobila stmelujícím dojmem a celý snímek do značné míry zdivnila, což mi v příběhu o Ježíši nepřijde zrovna účelné. Z jiného soudku, opět mě zklamalo zabodávání kolíků do dlaně a nikoliv do zápěstí, častý to jev Kristových pašijí. A nakonec nesmím zapomenout na časté vyskytování "WTF scén", z nichž bych jmenoval především Jidášovu sebevraždu, uzdravování, trojnásobné Petrovo zapření a jako bonbónek - odvalení šutru z jeskyně za zvuků spirituálu, které byly zkrátka úžasně špatně natočeny a sestříhány. I když možná vyprsknutí smíchem učelem bylo, to nevím. Co říci závěrem? Pokud jsem vás dostatešně naštval, stačí si připustit, že jsem pozér a hned bude líp. Vyzkoušejte! (18.03.2007)