Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Velmi impozantní film, nabízející spoustu témat k přemýšlení. S téměř dokumentární hodnotou na většinu přemýšlených témat zodpoví. Nad Osvětimí prý, dle tradice, nezpívali ptáci... ti, co film viděli, vědí proč (ale i pro ty a všechny ostatní…má to své logické opodstatnění- kdo neuhodne, nevymyslí, najde v některém z vyhledávačů). Filmu není co vytknout (jedině snad nepříliš šťastně zvolenou představitelku Emmy Goeringové- hraje výborně, avšak Emmě bylo v době procesu 52 let a herečka je evidentně o mnoho mladší. Tolik k faktografii...). Ale tato drobná nepřesnost je bohatě vyvážena vynikajícím scénářem, režií, nápaditostí ve zpracování a úžasnými hereckými výkony. A pokud i Vy máte náladu přemýšlet o zločinu a trestu, o dějinách dvacátého století, palčivě ovlivňujících i dějiny dnešní, zažít večer bez zpěvu ptáků....a bez Vašeho vlastního dechu neuvěřitelností, potom nelze než doporučit vložení dvd do Vašeho přehrávače. ()
I přesto, že potenciál Norimberku nebyl tak úplně využit, jedná se i tak o velmi zdařilou rekonstrukci. Göringův charakter je bravurně vykreslen a díky tomu se stává právě on hlavním tahákem filmu. Baldwin je jako stvořený pro postavy z oblasti justice a stejně jako skutečný Robert Jackson i on má charisma. Pasáž, ve které jsou promítnuty záběry z koncentračních záběrů zanechá velmi silné pocity a stejné záběry lze spatřit i v tomto dokumentu. V rámci televizních inscenací doporučeníhodný počin. 80% ()
Historický námět v podobě fascinujícího a bezprecedentního okamžiku dějin, jenž mohl čerpat z Gilbertových zápisků, audiovizuálních dokumentů a nevyčerpatelné studnice druhé světové války, často trestuhodně mrhá - ač je to dvoudílný snímek - minutáží na přihlouple ztvárněnou romanci Aleca Baldwina, amerického soudce, který se pateticky tváří jako morální autorita, ale za velkou louží nevěrně toká se svou sekretářkou. Dlouhé zamyšlené pohledy do dálky included. A protože se v tomto filmu (asi aby to bylo pro běžného diváka stravitelnější) investuje do nesmyslů, nezbývá čas na to podstatné - přitom k dispozici byla celá plejáda sice zrůdných, leč zajímavých osobností nacistických pohlavárů. Vše je tedy v horším případě polopaticky načrtnuto v ne příliš autentických dialozích, seškrtáno (na konci zazní např. rozsudky většiny obžalovaných, ale zase ne všech, proč?), nebo, v tom lepším případě, jenom naznačeno. Celé je to pak zredukováno na jakýsi symbolický souboj zlého (byť komplikovaného) Göringa s "hodnějším" Speerem. Je to škoda, neb celkově kulisy a řada charakteristik se snaží být věrná skutečnosti. ()
Myslím, že tento kus již pomalu zapomenuté historie monstrprocesu s prominenty osobností třetí říše co do obsažnosti a sdělnosti dovedně těží z historických detailů. I když část jich byla zjednodušena, tak to není vůbec špatné. Herec Brian Cox vystihnul charakter říšského maršála Wilhelma Hermanna Göringa dobře. Ve kterém jiném filmu je taková možnost nahlédnout pod povrch jeho existence? Vcelku dobře je vystižen i soudce Robert H. Jackson, který je strukturován jako typický Američan bojovník za spravedlnost. Upřímně řečeno vnesl do postavy jakési zlidštění procesu. Nemám v úmyslu historii nijak hodnotit a soudit, ale nepochybuji, že žalobci jednali spíše podle mravních hodnot, než podle vyloženého práva, ale tvrzení souzených Němců, že nevěděli, jakých zločinů se v koncentračních táborech jejich lidé dopouštěli, bylo alibistické. Dívám se na to takto. Prostě nic lepšího na toto téma zatím nebylo natočeno. Vyjma Norimberského procesu (1961) od režiséra Stanley Kramera, který ovšem pojednává zcela o jiné norimberské kauze soudce Dan Haywood, která se odehrála o pár let později. ()
Překvapivě povedený remake válečné klasiky s roku 1961 o procesu s nacistickými zločinci, kteří za války nechali povraždit několik miliónů lidí. Snímek zaujme především tím, že látku podává odlišně a divácky atraktivněji než tomu bylo v černobílé klasice. Velkou zásluhu na výsledné kvalitě filmu mají i výborní, civilně hrající herci a na televizní poměry překvapivě kvalitní výprava. Navíc záběry z koncentračních táborů mají děsivou působivost i po letech. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama