Corpus delicti

Od samého začátku si pokaždé říkám: bože, jak je to dobrý! A to i přes určitý typicky český sebelítostivý patos, který vnímám, ale u tohoto filmu mi nějak nevadí. Překvapením pro mne bylo, že za a) Lenka Kořínková byla na moment docela slušná kočka a za b) že člověk v tísni měl kdysi slušně našlápnuto i hereckým směrem. Působí přesvědčivě, protože neumí hrát, a tak to vypadá, že nejvíc hraje sám sebe. Člověk si až říká, tak to vidíš, jakými ideály to začíná, a somrováním za připínací sluníčka v metru to končí... Hláška: - "Šukáte, co? Mrdáte?" - "To vy, pane doktore, možná mrdáte. Já se se svojí Vikinkou miluju." se natrvalo zabydlela v mém životě a říkám ji vždy, když se hodí, a nakonec taky i když se nehodí, protože podle mě se hodí vždycky. (12.01.2010)

Bohdalovou jsem asi neviděla v lepší roli, její Viki mě naprosto uchvátila a její hlášky byly uzemňující. Dočolomanský zahrál fantastického hajzla, můj milovaný Roden se také osvědčil ("Mám alergii na ten tvůj smetáček, přiroste ti k ruce!"). Film doprovází výborná hudba, rozhodně jsem byla spokojenější než u "Času sluhů". Kořínková s Pánkem mi ovšem byli vrcholně nesympatičtí a hodně mě mrzelo, že strávili na plátně nejvíc času. Skoro 4*. (24.01.2012)

Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? (23.11.2004)

Nejhorší je, když se v tom poznáte...Tenhle film je pravdivý, jako málokterý po revoluci. Zdejších 55% nejspíš bude díky divákům, kteří tu dobu nazažili. Říkám si, kdo je horší, Rodenův neschopný slaboch a pozérský žvanil, vymlouvající se vždy na vše, neschopný nahlédnout svou malost a ubohost nebo Pánkův naivní snivý krasoduch, že kterého je nakonec také jen směšný Oblomov, nimrající se ve své nemohoucnosti. Jedině ženské postavy v čele s Janou , která svět a lidi okolo sebe vidí takové jací jsou a je případně ochotna také něco se světem okolo sebe udělat, vycházejí ze srovnání pozitivně. Muži zde jsou prázdní, falešní a slabí, pouze ženy dokážou žít nebo alespoň milovat autenticky a přirozeně. (17.04.2010)

"Ty chceš každýho vohejbat podle svý představy.... Ale já už tě nechci. Omezuješ mě. Omezujeme se navzájem. Nechci tě." To největší bahno mezilidských vztahů, ale i vtipné (trapné, smutné) etudy z partnerského života (Asterová - Roden). Mrazivé vykreslení dané doby. Pro mne životní role Jiřiny Bohdalové. (03.02.2015)