Corpus delicti

Škola je tu zobrazena jako nápravné zařízení, které učí hlavně nevybočovat a papouškovat. Možná symbolický, nejen vtipný je výjev, kdy učitelka v tělocvičně kopulačními pohyby roztáčí obruč kolem boků a všichni ti hoši v trenýrkách ji napodobují, každý chycený ve svém kruhu. A dobrá je scéna, kdy zkoušející Jana náhle začne ono papouškování narušovat, přestože se zdá, že to tak mělo být. Jana je frustrovaná stejně jako její kluk Tomáš (Šimon Pánek), přestože oba mají opačnou životní filosofii. A do toho Janin bývalý - pozér a alibista v podání Karla Rodena, z jehož způsobů je frustrovaná jeho hodná přítelkyně (Asterová). ___________Dohromady skládají obraz společenského marasmu, na kterém je pozoruhodné, že se celkem obejde bez symbolů nebo rekvizit komunismu. Což naznačuje, že takový stav neskončí jen kvůli významnému datu. Ten film je zábavný spoustou věcí. Mladý Šimon Pánek k nelibosti své dívky pomáhá člověku v tísni, ať už je to bezdomovec Bobo či žákyně Magda, tak, že je nakvartýruje k sobě a Janě domů. Neustále nalitý Roden se na mejdanech lepí na notně odkvetlou Bohdalku, v čemž mu ale jindy konkuruje řízek Gojko. Úžasná je scéna, kdy její manžel a distingovaný diplomat (Dočolamanský) otevře dveře ložnice s dotazem: „Šoustáte, co?! Mrdáte.“  Načež dredatý motorkář Gojko odvětí: „To vy, pane doktore, možná mrdáte. My se s Vikinkou milujeme.“ ________________ A připadá mi, že tu thrillerovou linii, kterou děj vrcholí, film ani vlastně nepotřebuje. (16.10.2023)

Tento film považuji za nejlepší film režisérky Pavláskové. Proč? Ztotožnil jsem se s hlavními hrdiny, dobrá hudba, dobré dialogy a i herecké výkony. Životní výkon Bohdalové i Kořínkové. V mnoha aspektech i zajímavější než Čas sluhů. Příběh je možná příliš zjednodušený na jakési schéma, ale ten náčrt je vtipný a nápaditý. Pokaždé mne to dostane až do morku kostí. A závěrem osamělý Chlad sedící v hospodě, to je dokonalá tečka. Je tam spousta paralelních světů a příběhů, docela hloubka. 85% (03.12.2008)

Pokus o filmové podobenství o době a lidech. 1) Třetí film tehdy 31leté Ireny Pavláskové jsem si matně pamatoval z popřevratové euforie jako trefné trochu děsivé podobenství lidí a doby. Po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že film má dva, bohužel velmi zásadní, nedostatky. Především je nudný, zejména v první polovině. 2) Polopatická popisnost, tak trefná v době svého vzniku, dnes působí poněkud vyšeptale, nevýrazně. A to je ten druhý nedostatek. Snímek postrádá potřebný odstup od doby, událostí a osobních prožitků tvůrců. Obávám se, že generace, která 80. léta nezažila, nepochopí desítky, možná stovky drobných odkazů, narážek, souvislostí, zřejmých pamětníkům, ale příliš zašifrovaných pro lidi minulým režimem nezasažené. Vše jim pak musí zákonitě připadat ještě nudnější. 3) Film přitom vlastně ani není tolik o socialistickém marasmu, jako spíše o bídě vybraných lidských duší, kterým se daří či nedaří bez souvislosti s politickou situací. Atmosféra uvadajícího reálného socialismu samozřejmě takovým osudům přála, ale neodvážil bych se tvrdit, že je vysloveně vytvářela. 4) Chcete kávu teplou nebo studenou? (22.01.2011)

"Ty chceš každýho vohejbat podle svý představy.... Ale já už tě nechci. Omezuješ mě. Omezujeme se navzájem. Nechci tě." To největší bahno mezilidských vztahů, ale i vtipné (trapné, smutné) etudy z partnerského života (Asterová - Roden). Mrazivé vykreslení dané doby. Pro mne životní role Jiřiny Bohdalové. (03.02.2015)

Bohdalovou jsem asi neviděla v lepší roli, její Viki mě naprosto uchvátila a její hlášky byly uzemňující. Dočolomanský zahrál fantastického hajzla, můj milovaný Roden se také osvědčil ("Mám alergii na ten tvůj smetáček, přiroste ti k ruce!"). Film doprovází výborná hudba, rozhodně jsem byla spokojenější než u "Času sluhů". Kořínková s Pánkem mi ovšem byli vrcholně nesympatičtí a hodně mě mrzelo, že strávili na plátně nejvíc času. Skoro 4*. (24.01.2012)