V síti

Téma, o kterém je určitě potřeba mluvit, a dokument, který bude mít velký, a věřím, že pozitivní dopad na prevenci před podobnýma případama. V síti má mnohem větší výpovědní hodnotu, než filmařskou nebo příběhovou, naopak, člověk se běžně nerad dívá na podobné věci - a právě ona nepříjemná úzkost, kterou dokument místama vyvolává bude tím důvodem, proč se rodiče i děti budou mít víc na pozoru. A to je ta přidaná hodnota, která je k nezaplacení. Ps: Doufám, že se tímto počinem nespustí vlna podobných pokusů za vůní peněz, nakolik dnes je již jinak, než šokováním a kontroverzností velice těžké publikum zaujmout. (09.03.2020)

OK, po Nabarveném ptáčeti je tu další film, který vlastně není třeba vidět, protože tu ve svém velikáštství prostě "je" a tentokrát ukazuje "cosi hrozného na internetu". Vlastně to o problému neříká vůbec nic víc, než řekl Klusák v prvním rozhovoru s kampaní na Hithitu, jen to spolu s filmaři poskytuje platformu pro to nejlínější a nejjednodušší rozhořčení nad očividným zlem. Když si vzpomenu, jak rozpracovaná postava sexuálního predátora pozvedla The Morning Show, nebo jak se Euforie přiblížovala realitě tím, že ukázala, jak vynelázavě krutí dokáží být mladí na síti mezi sebou, V síti mi z toho vychází jako o dost prázdnější bratříček. Ihned po projekci jsem byl smířlivější, třeba kvůli řemeslné stránce a skvělým herečkám, i po tom mediálním kolotoči s absurdními reakcemi typu "Toto by měl vidět každý!" nebo "Bojím se, že to nedokážu dokoukat!" ale moje sympatie upadají. (29.02.2020)

Nejvýstižnější pro celý film mi přijde hned titulková scéna, kdy vidíme různé záběry dětí s tvářemi zanořenými do mobilů, k čemuž hraje zlověstná hudba. Nejmladší ze všech dívek je v závěru „uvězněna“ do názvu filmu. Je to metafora možná zbytečně varovná a zjednodušující, ale působivá a plně odpovídající roli ochránce dětských duší, do které se režisér staví (a svou pozici připomíná množstvím záběrů vlastních reakcí na to, co herečky během komunikace s predátory vidí a slyší). V síti vnímám jako film vymyšlený od samého základu tak, aby vzbudil silné emoce, nabídl dlouho doznívající emocionální zážitek, což se mu díky tomu, jak výborně je zahraný, sestříhaný a ozvučený, daří. Není to film, který by nutil k přemýšlení nad rámec přímo pojmenovaného a zobrazeného, pro to neponechává prostor tím, jak je doslovný, názorný a emočně návodný, do jaké pozice nás situuje a jak nás neustále zaměstnává nějakými výraznými audiovizuálními podněty. Není a vzhledem ke své povaze dokumentárního blockbusteru ani nemůže být formálně riskantní a provokativní. Naopak je relativně snesitelný zásluhou mnoha odlehčujících okamžiků a toho, že se takřka celý odehrává v „kontrolovaném“ studiovém prostředí, které přímé ohrožení minimalizuje (něco jiného je ovšem dopad na psychiku hereček). Na diváka V síti neklade velké nároky, vlastně po něm jen chce, aby byl šokovaný, dojatý, pobavený povahou jednotlivých interakcí, což je u dokumentu stejně legitimní pojetí jako u filmu hraného a zřejmě by bylo pošetilé po autorech chtít, aby svou sebejistou výchozí pozici à la „objevujeme Ameriku, jsme z toho v šoku a vy byste měli být taky“ nějak kriticky reflektovali. Jde o film dobře naplňující koncept, vůči němuž mám výhrady... což je ovšem problém můj, ne filmu. Zda skrze ty silné emoce a na ně vázanou diskuzi a osvětu V síti přispěje k nějaké změně a otevře někomu oči (snad ano), už s kvalitou filmu jako takového nesouvisí a do jeho hodnocení bych to nezahrnoval. 65% (27.02.2020)

Vyjadřují se k tomu všichni, a tak přidám několik vlastních postřehů, byť větší problém než s dokumentárním blockbusterem V SÍTI mám s jeho dosavadní kritickou reflexí, která má převážně obdobu přejatých presskitů s několika přidanými dojmy, max. snahami o až urážlivě zevšeobecňující interpretaci. Dokumenty Víta Klusáka si cením z těch důvodů, pro které jiným vadí: kombinování různých modu dokumentu a přechody mezi nimi v rámci jednoho díla, začleňování postupů hraného fikčního filmu, otevřenost interpretacím navzdory jasnému až návodnému vyznění. (Nechávám stranou rozměr díla jako fenoménu přesahujícím jedno médium, považuji ho za záslužný.)_____ V SÍTI je v kontextu Klusákovy filmografie manýristický, formálně rozpadlý - vytvářející pouze zdání systematičnosti a soudržnosti - a tematicky zploštěný a zplošťující. Nevadí mi, že je odhalovaná konstruovanost toho sociálního experimentu a celý metafikční rozměr (náležitost reflexivního modu dokumentu), ani nemám nic proti vloženým edukativním vsuvkám v podobě vyjádření odborných osob a faktických titulků (náležitost výkladového modu dokumentu). Přijde mi však kombinace obou modů jednak nefunkční (poučování nezabírá při vědomí konstruovanosti), jednak střídání obou způsobuje dost nevyrovnaný rytmus. Rozpadlé to je i co do vytyčené metody - cením si náběhu k uskupení do vzorců (3 dívky, 3 pokojíky, 3 akty - příprava, provedení, konfrontace, 3 paralelní linie v závěru sestříhané do jedné montáže), ale proti takovým Trierovým PĚTI PŘEKÁŽKAMI se s pravidly a omezeními nepracuje systematicky._____ Přejímání postupů z fikce a z různých žánrových děl se pak na jednu stranu tře s těmi dokumentárními, na druhou nešťastně shazuje celek někde na úroveň exploatace s bulvární rétorikou působení na první signální. Na true crime i na desktop filmy - snímky odehrávající se na monitoru počítače - je to málo vtahující vinou metafikčního rozměru, příp. reflexivního modu. Na konec to zabírá leda jako exploatačka, která návodně vyvolává emoce (ach jo, ta hudba, achich ouvej, ty střihy na detaily obličejů) s cílem pohoršit se z morálně správných pozic. Předchozí Klusákovy filmy znejišťovaly (do jaké míry to je mystifikace?, proč se naruší inscenované pozorování vstupem tvůrce? atd.) a vybízely k mnoha otázkám nastíněním řady motivů (radar v Brdech, fake obchoďák i ne-neonácek byly záminkou k širší společenské reflexi, zatímco zde se začíná a končí u "fujky fuj sexuální predátorství"). Tenhle nevyvádí z míry (sound design je nejvíc návodný, střih zastírá způsob nakládání se získaným materiálem) a dává odpovědi z kategorie objevování zjevného pro kohokoliv počítačově gramotného. Nikoliv film o manipulaci, ale manipulativní dílo. (29.02.2020)

Dokument V síti je silně emotivní záležitost. Při sledování jsem měl v různých okamžicích přesně ty emoce, jaké Vít Klusák s Bárou Chalupovou nejspíš očekávali. Byl jsem zhnusený, pak jsem se smál, pak jsem byl dojatý, pak jsem nevěřícně zíral. Jeden z nejkomplexnějších Klusákových počinů, které samotný tvůrce bude jen těžko překonávat. Zásadní dílo současné české dokumentaristiky. 10/10 (27.02.2020)