Výjimeční

původně jsem očekával "něco jako" Nedotknutelné - tedy film,kde je i přes v jádru vážné téma poměrně dost humoru.No a spletl jsem se.Ne snad,že by zde nebylo několik úsměvných scén,ale jinak jsou Vyjímeční regulérně vážný film o hodně vážných věcech,který popisuje trable těch co jsou schopni obětovat vše (primárně sami sebe) pro pomoc těm,kteří si sami pomoci nedokážou a zároveň je jasnou kritikou systému,který velmi pravděpodobně takhle nefunguje jen ve Francii.A ono to ani není tak o tom,že by v tom systému byla díra,protože systém má pro podobné případy řešení v podobě ústavů a cokoliv co jen trochu vybočuje se hned dostává pod drobnohled úředníků.Přitom něco podobného,tak jak to zde dělají hlavní hrdinové (a že jimi opravdu jsou) se nedá dělat s vidinou výdělku atd.Nicméně když se vrátím zpět k filmu jako takovému,tak ač sem nedostal další Nedotknutelné,dostal jsem dost možná ještě o něco víc a jakkoliv byl rozjezd trochu slabší,postupem času se mi dostal tenhle Nakacheho kousek (opět) pod kůži a konec mě rozebral úplně.Kéž by takhle vypadal každy silný lidský film podle skutečnosti.Silný,hodně emoční,dojímavý a uvěřitelný,bez nějakého zbytečného patosu a omáčky okolo.Teď už jen doufat,že si amicí nebudou chtít natočit další paskvilní remake...90% (25.04.2020)

Čekala jsem podobně laděnou komedii jakou byli Nedotknutelní, dostala jsem krásný kousek čisté filmařiny. Bez sentimentu, křečí, kýčovitosti a citového vydírání natočený realisticky působící snímek o skupině lidí, která se rozhodla naplnit svůj život péčí o autistické mladistvé. Slovy filmu pravím, že Vincent byl boží. (11.07.2021)

O problémech se začleněním autistů do společnosti, očekávaném konfliktu s generální inspekcí, obavách rodičů, kdo se o jejich děti později postará a především o lidech, kteří nezištně žijí svůj život pro druhé. Na rozdíl od Nedotknutelných, a teď si s dovolením půjčím výraz od Faidry, vyvanul puch „navoněné zdechliny“ a stojí za tím větší míra civilnosti a zacílení do společenských vrstev, s kterými se lze lépe ztotožnit. Navíc tradičně perfektní monsieur Cassel a hudba, která umí ve spojení s obrazem vyvolat emoce. Když člověk vidí, jak je toto poslání i u nás státem podhodnoceno a zároveň ví o roční gáži osvětimanského dickheada z Hradu, dělá se mu zle a nejraději by mu nablil do ksichtu (nebo alespoň skartovačky).. (12.01.2023)

Kdyby tento příběh byl ještě o kapánek slumečnější, tak bych se spálila i přes monitor. Je sice pravdou, že se film zaobírá tématem, kterému nelze nefandit, ale nereálnost chování některých zúčastněných je tristní (a tím nemyslím všechny ty postižené), Tempo příběhu je líné a mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání. Tudíž pominu li fakt, že scénáristická a režijní dvojice Olivier Nakache, Eric Toledano se pokusila o reálné vykreslení nereálného spojení lidí, kterí by se za normálních okolností nejspíše nesešli, což se jimrelativně povedlo a zaměřím se na komediální stránku, tak kde nic, tu nic. Jako klad bych vyzdvihla upozornění na to, že by bylo na místě,kdyby úředníci začali používat zdravý rozum a kdyby se konečně už zákony nemíjely s realitou. Jako film mne to ovšem nebavilo. Za mne max dvě hvězdy. (04.05.2020)

Režiséři, kteří dali už ve vzdálenějším roce 2011 život jednomu z nejmocnějších komediálních dramat, zabrousili opět do velmi tísnivých reálných vod, ubrali na humoru a postavii před nás nesmírně dojemné drama o těch, s nimiž se osud ani trochu nemazlil a zejména o skutečných superhrdinech, jež jsou ochotni obětovat svůj zdravý život ku pomoci těm ochuzeným. Jako pojistku postavili rejžové do popředí francouzskou hereckou hvězdu, o níž je právem slyšet po celém světě a hlavně hudebního génia, při jehož závěrečné hudbě jsem slzy už neudržel. (27.04.2020)