Nůž ve vodě

Vyborny Polanskiho debut, ktery mi z nejakeho duvodu jako posledni z jeho filmografie unikal. Uz zde reziser predvedl, v cem bude v nasledujicich letech jeho sila - velmi tisniva atmosfera, ktera je zde tvorena klaustrofobickym prostredim jedne male plachetnice, na ktere se odehrava intenzivni psychologicke drama mezi 2 muzi a 1 zenou. Je to skvele natocene, black & white format tomu jednoznacne prospiva, ani na chvili to nenudi a kdyz se to hodi, tak si Krysztof Komeda zahraje kvalitni jazzik, ktery mi evokoval Herrmannovu legendarni saxikovou praci na Taxi Driverovi. Pokud znate Polanskiho velmi specificky hlas, pak si urcite vsimnete a muzete brat jako cool bonus fakt, ze mladeho blondaka skrze cely film predaboval prave on! 7/10 (19.04.2010)

Nůž ve vodě je vůbec prvním celovečerním snímkem Romana Polanského. Jedná se o komorní, avšak strhující drama o třech hercích na jezeře. Polanski prostřednictvím svých postav - manželů, kteří si vyjedou na výlet na plachetnici, a stopaře, kterého po cestě přiberou - líčí příběh žárlivosti, mužské ješitnosti, soutěživosti a intrik, což může snadno vést k tragickým následkům. Z formálního hlediska představuje Nůž ve vodě nesmírně zajímavý příklad práce se stylem a narací. Svým způsobem se jedná o revoluční film, ať už z pohledu jednoduché zápletky, která však obchází veškeré konvence, přesně vypočítané tempo-rytmiky nebo práce s kamerou. I přesto, že se jedná o debut, obsahuje Nůž ve vodě hned několik prvků Polanského stylu a postupů, jež byly pro jeho pozdější tvorbu signifikantní. Nechává nás v napjatém očekávání s pocitem vnitřní nejistoty, rád provokuje a stupňuje sevřenou atmosféru tak, že jsme každou další minutou více a více ve střehu. Kdo je hlavním hrdinou filmu? S přihlédnutím k dramatickému vývoji by to měla být postava Krystyny, kterou nezapomenutelně ztvárnila překrásná Jolanta Umecka. Právě ona je tichou hybatelkou dění, okolo ní se točí prakticky veškeré další jednání – soupeření mezi jejím manželem Andrzejem a bezejmenným stopařem, které pak neméně skvěle zahráli Leon Niemczyk a Zygmunt Malanowicz. Kameraman Jerzy Lipman si pohrává s každým záběrem, budovaným v dokonalé černobílé stylizaci a přirozeně souzní s Polanského vyjadřovacími prostředky i smyslem pro porušování zavedených pravidel (záběr opalujícího se stopaře na lodi, erotická symbolika v postavě Krystyny), poplatných době a místu svého vzniku (snímek byl v Polsku přijat velmi nelibě). Výjimečná je i jazzová hudba od Krzysztofa Komedy, která už při úvodních titulcích nastolí v souhře s Lipmanovou kamerou specifickou atmosféru. Navzdory všemu zůstává Nůž ve vodě poměrně nedějový film. Divák moc dobře ví, že se na konci výletní cesty něco stane - následný vývoj se ale nedá dopředu nijak odhadnout, zvlášť když Polanski ono "něco" neustále odkládá pomoci svérázných žertíků mezi dvojicí mužů. Po stránce gradační je tedy Polanského a Skolimowského scénář skutečně význačný. Na Noži ve vodě je zajímavé i srovnání drobných formálních rozdílů mezi tvorbou Polské filmové školy a Československé nové vlny, a byť je Nůž ve vodě na rozdíl od československých filmů v podstatě apolitický a jeho děj je vyfabulovaný, zachovává si stejnou vypravěčskou bravuru i pravdivou vypovídající hodnotu. Polanski poskytuje svým postavám prostor pro pomyslnou proměnu, zároveň odhaluje jejich skutečné charaktery do té doby ukryté v přetvářce. Důležitou složku hraje i cynický humor, jenž skvěle vyznívá např. ve scéně s větrným útěkem lodi. Podle mě je Nůž ve vodě jedním z narativně i stylově nejzajímavějších a pro evropskou kinematografii nejzásadnějších filmů druhé poloviny 20. století. (03.06.2019)

Film plný krásnych záberov - tým neškodí ani absencia farieb - výbornej kamery, nadpriemerných hercov, netradičnej hudby, ale tiež prílišnej statickosti. Polanského celovečerný debut by som bol zrejme ocenil omnoho viac v stave väčšej bdelosti, okolo polnoci po vyčerpávajúcom dni to stálo za uspávajúce slabšie tri hviezdičky. (29.08.2008)

Manželé cestují autem k pobřeží, když jim do cesty náhle vpadne podivný stopař, který se k nim následně připojí a provází je na loď. Vzniká drama, probíhající v netypickém, přesto skličujícím otevřeném prostoru na širém jezeře, odkud není úniku. Moc a úlohy se vyměňují, společník se stává nebezpečným a trojice se náhle dostává i fyzicky do konfliktu. Intenzivní psychologické drama, debut Romana Polanského (scénář a režie) a Jerzyho Skolimowského (scénář a dialogy), je mj. studií charakterů, které si před sebou i v partnerském vztahu hlídají vlastní tvář a předkládají tomu druhému jen klamavou masku. Film trochu připomíná povídku Milana Kundery Falešný autostop zhruba ze stejné doby, v níž osoby předstírají někoho jiného a – stejně jako v závěru Nože ve vodě – už neví, jestli mají vysloveným přiznáním věřit, či jde jenom o nějakou hru. (16.01.2012)

Nesdílím žádné nadšení. Je to mistrova prvotina a start zápletky se vůbec nepovedl. Proč toho lempla na loď vůbec brali? Potom se chová naprosto nepřirozeně a celé to dílko působí strojeně a naivně. O hluchých místech ani nemluvím, je jich habaděj. Ovšem mistr to v dalších létech vyspravil tak, že všem lezou oči z důlků. Smrt a dívka, Pianista, nájemník. Takže vo co de? (22.11.2008)