Hra bez pravidel

Žiadne prekvapenie sa nekonalo. Hra bez pravidiel je medzi neznámymi, až zabudnutými kriminálkami právom. Spočiatku som bol celkom spokojný, ale postupne sa to kazilo až do hlúpučkej záverečnej časti. Svojho času som čítal, že afgánsky chrt patrí k najhlúpejším rasám psov a je schopný zablúdiť na konci vodítka. Napadlo ma to, keď som sa zamýšľal nad tým, čo to mohlo byť za scenáristu, ktorý to spáchal. (26.09.2022)

Pozoruhodné československé drama s kriminální zápletkou a povedenými akčními scénami. Po úvodní loupeži klenotů a drahých kamenů a následném soudním líčení se po čtyřech letech potkávají hlavní postavy opět a nastává psychologická fáze filmu, kdy se herecky nejvýrazněji projevuje J. Adamíra. Jeho spolupachatel Z. Kryzánek, neustále s kvérem v ruce, a také taxikář a exkriminalista S. Matyáš chtějí pochopitelně pro sebe z lupu co nejvíce a Adamírovi nezbývá než zapírat jeho existenci. Nastává hra bez pravidel, ve které je policejní složka reprezentovaná povrchním J. Bláhou zcela na vedlejší koleji. Bohužel jedna z hlavních postav S. Matyáš opět nevykročil ze své průměrnosti a jeho nevýrazný herecký výkon u mě snižuje celkové hodnocení filmu. V poslední velmi dramatické a akční scéně, v československé produkci nepříliš často vídané, se ke kořisti dostane V. Menšík, číšník s překvapivou změnou chování a s ještě překvapivějším způsobem skonu. Ačkoli závěrečnou pranici mezi Kryzánkem a Adamírou hodnotím jako dosti nepřirozenou, jasně převažují silné stránky snímku : nečekaně proměnlivý napínavý děj, kvalitně vykreslená psychologie ústřední postavy a povedené akční scény. (06.08.2012)

Skvelá ČS noir detektívka! Zápletkou nemôže nepripomenúť francúzske filmy noir (najmä melvilleovky), časté nočné scény zasa dajú zaspomínať na šťavnatú estetiku amerického filmu noir. Vyšetrovanie na vlastnú päsť, chlapácke postavy, uveriteľné drsné dialógy, dejové zvraty, dobrá práca s lokáciami (mestskými, industriálnymi) a subjektívnou kamerou... a to silné finále! Veľká spokojnosť: 4,5* (24.09.2019)

Tohle je tvrdá gangsterka po "socialisticku". Loupež klenotů, které si sice člověk mohl tenkrát schovat na půdu, jelikož by je nikde neprodal, ale dobře vymyšlená, dotažená, jen drobná chybička se vloudí, ale tu policista naštěstí udělá taky. Dojde ke smrti chyceného pachatele, ztrátě důležitého svědka a policajt ztratí práci. Jde ale o čest, a tak se po letech na vlastní pěst pustí do šetření znovu. A my diváci nevíme, jestli mu nakonec taky třeba nejde jen o ty prachy. Přijde střílení, vraždění, loupení a honičky v autě. Vše samozřejmě v možnostech tehdejší Prahy a vzkvétajícího národního hospodářství. 80% (15.09.2013)

„Někdy je dobré vědět o sobě i to, co není pravda...“ V tomto napínavém thrilleru jakoby všichni hrají bez jakýchkoliv pravidel, ať už morálních nebo předem dohodnutých, člověk (žádná postava ani divák) si chvílemi opravdu nemůže být ničím jistý. Nikdo nezůstává bez viny, všichni se stávají nejen aktéry, ale současně i oběťmi zamotaného případu, přítomnost ukradeného lupu v osudu nikomu nepřinese štěstí... Když jsem viděl Hru bez pravidel před pár lety poprvé, neznal jsem francouzské a americké kriminálky ze „staré školy“ na čele s tvorbou režiséra J-P Melvilla, jimiž se Jindřich Polák inspiroval. Zůstal jsem přikován strhujícím dějem, nezvykle akčním zpracováním i charakterově rozporuplnou postavou policisty. Tento Polákův neprávem opomíjený film jsem viděl spoustu krát včetně unikátní projekci v kině a s odstupem času mi Hra bez pravidel přijde jako jeden z mála domácích krimi filmů (spíše jediný?), který by dokázal bez problémů obstát i v konkurenci světové žánrové tvorby. Nejen kvalitně natočené dlouhé akční pasáže s minimem slov, ale i po celý čas velmi svižná režie, uvěřitelný scénář, který se nebojí jít i do drsných hlášek, a perfektní herecké výkony Adamíry, Matyáše, Kryzánka a Menšíka (výborných v akci stejně jako v dialozích i minimalistických uhrančivých pohledech) stojí rovněž za zmínku. Po roce a půl od zážitku v kině jsem si pustil HRU znovu a musel jsem jí vrátit do své TOPky nej filmů, odkud jsem jí už před časem kvůli jinému snímku vyhodil, jenomže znovu mě dostala a já u ní znovu téměř u každé jedné scény prožíval napětí i nadšení. Zjišťuji, že po čase už bez problémů akceptuji i všechny ty prvky s dobovými pokusy o humor či drobná odlehčení, zejména kolem Menšíkovy postavy či angažmá F. Šťastného v roli sebe sama. Jeden z mých nejoblíbenějších československých filmů a zároveň asi i můj nejoblíbenější film-noir. 100%                             (10.11.2019 viděno i na velkém plátnu: Kino Úsmev, Košice; mini-cyklus filmu NOIR) (22.02.2021)