Afrika na Pionieri
Through Africa on a Pioneer
VOD (4)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videa (3)
Recenze (100)
A ten šílený, i když nakonec uskutečněný, plán a strasti plná cesta, jež dokonce přestala být na deset dní sranda, se nakonec stala duševním obohacením, je to nejen road movie ale i přírodopisný a sociální dokument z kontinentu zrodu člověka...zajímavý výlet do minulosti, jež je zašpiněná současností, ale vidět zase jednou veselé a skotačící africké děti či inspirativně pomáhající osoby, člověka nádherně na chvíli uchlácholí, takže díky, chalani. [Kino Citadela] ()
V Africe mají parádní silnice! Ale jasný, jsou tam především "silnice" (vím, hodně málo uvozovek), těch je zatím podstatně více. Protože je to road movie, užijeme si je téměř stejně hojně, jako Pionýry. Téměř, Jawa má totiž prostor i když je zrovna mimo ně, pěkně na pokoji ubytovaná. Ale té okolní Afriky je tu více než dost, ať už jde o zvířata, památky či různé obyvatele. Vše je navíc podáno bez příkras, za což jsem moc rád. Co se pěti "bláznů" týče, ti by měli zkusit pořádat kurzy "Jak zvládat stresové situace", někdy byl jejich klid k neuvěření. Ono také co dělat, ale přesto klobouk dolů. Takže, nějakého vzájemného tření se nedočkáme, stejně tak se nedočkáme ani řešení vztahů, což se vzhledem k obsazení dalo tak trochu čekat. Za to se dočkáme mnoha fantastických záběrů jak ze země, tak z nebe a po řekněme pohodovém dění i velkého dramatu... ze závěru opravdu mrazí. Doufám v seriál, či další cesty/filmy. 80% ()
Příběh o svobodě a motorkářském pankáčství. Velké dobrodružství, na které se moc rád podívám z pohodlí domácího křesla s pohárkem vína v ruce, ale které bych sám fakt prožít nechtěl. Chvílemi mě mrazilo. Na začátku jedou na pinckách po zasněžené silnici, což je o hubu. Později v Africe už neví roupama co by, tak se třeba na stupačkách postaví, pustí řídítka a jedou á la Titanic. Při představě, že v okruhu několika set km není žádný lékař, natož nemocnice... Brr. ()
Nebýt malárie a starého vysloužilého děduly, co se stará o děti a studoval v Británii, byl by to takový průměr, na který se díky skvělé mobilní kameře dobře kouká. malárie ale byla dost drsnou sondou do Afrického zdravotnictví. Závěr, který patřil zmíněnému dědulovi byl zase dost emotivní sondou do hlubin lidského patriotismu. ()
Já jim tu pětku musím nadělit. Skupina skvelých kamarátov v čele s největším pohodářem pod sluncem Markem Slobodníkem se rozhodnou po zkušenostech z trabantů udělat vlastní povoz na 50letých strojích a přejet Afriku!! Zhola bláznoství? Pro tyhle ne! 200km kde nič tu nič, klíd on ten benzín někde stejně bude. Přes vyprahlé pouště do nejzapadlejších vesniček, deštivých, blátivých cest, přes vyfetlé ghetto v Nairobi až na Strelkový mys. Se Slobodníkem zamává až nechtěná malárie a druhej Marek ´´jukebox on the feet´´ by snad roztancoval i Boko Haram..nechápu, ale fandím. :) 85% ()
Galerie (49)
Photo © Marek Slobodník
Zajímavosti (13)
- Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost. Nakonec dostali nabídku od kamaráda, který jel s prázdnou dodávkou do Itálie, že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil, že by jinak nejspíš umrzli. (sator)
- Parametry malého motocyklu Jawa 50: Zdvihový objem 49,8 cm 3, tři rychlosti – nožní pákou, objem nádrže 5,5 litru, hmotnost 65 kg (bez paliva), užitečná hmotnost 160 kg, největší rychlost 65 km/h, průměrná spotřeba paliva 2,3 l na 100 km, při plném zatížení 3,2 l na 100 km. (sator)
- Píseň „Je to vo sviečkách“, která ve filmu zazní, vznikla ze zkušenosti z Markovi cesty na motorce k Aralskému jezeru zaznamenanému ve filmu Veľká cesta malých strojov (2011). Chabé opravářské zkušenosti s opravami motorek řešili tak, že měli brašnu, ve které měli množství již použitých svíček a když si s opravou nevěděli rady, sáhli na slepo do brašny a vyndali svíčku a tu vyměnili. Existují i trička s podobnou tématikou, která vznikla pro cestu do Afriky. (sator)
Reklama