Luna

Bertolucci je výsostný estetik, vždycky je na co se dívat, ale většinou se nad tím nesmí moc přemýšlet. Komplikované vztahy v rodinách jsou vděčným námětem, ale tady se spíš než po realistické kritice jde po efektních scénách a šokujících situacích. Hapruje tu psychologie v motivacích jednání jednotlivých postav (hlavně matky a syna). Sice se za bláznění, znuděnost, pomatenost či abstinenční příznaky dá schovat mnoho, ale v tom případě to shazuje málem idylický závěr - rodinka se nám zase šťastně setkala, dokonce vzal otec výchovu hned od počátku pevně do svých rukou ... Kéž by se několikaleté křivdy daly smazat jednou fackou! (19.02.2014)

Herectvo Jill Clayburgovej bolo silné a melodramatické, keď sa pokúšala použiť sex a seba, aby odlákala narušeného syna od závislosti od heroínu. Filmoví tvorcovia robia publiku službu prinášajúcu incestné správanie a psychológiu do povedomia, kde na väčšinu ľudí nevedome číha. Zvodnosť matky a syna nie je taká vzácna, ale väčšinou je popieraná a racionalizovaná. 8/10 (30.09.2021)

Na obrazovej stránke tohto dramatického titulu, si dal jeho hlavný kameraman; teda aby som bol predsa trochu viacej v tejto danej veci špecifickejším, tak predovšetkým na exteriérových záberoch; reč je mimochodom o talianskom kameramanovi Vittoriovi Storarovi; mimoriadne extra záležať, až tým povedzme úplne odsunul príbehovú líniu na okraj vedľajšieho záujmu? • Síce nemožno vôbec poprieť zrovna ani to, že najmä jeho bravúrna kompozícia obrazu bola v  neustálom popredí, ale zase, čo sa trebárs konkrétne týkalo → nasledovnej línii udalostí z celkovo, a v tomto prípade sprostredkovaného zväčša len z talianskeho prostredia, tak si tiež rovnako myslím, že i scenáru zo strany B. Bertolucciho a spol; bola venovaná podobná starostlivosť, nakoľko som našiel minimálne 2 postavy, ktoré spoľahlivo utiahli celý tento titul na svojich pleciach. • Totižto ma zaujala už otváracia sekvencia s jednak ústrednými postavami, či dokonca som taktiež postrehol i to, že počas úvodných cca 7 minút → nielenže nezaznel žiadny, súvislejší dialóg, kedy si režisér medzitým pomerne dosť často vypomáhal: magickými obrazmi a hudbou, či zvukovými ruchmi. • Strih. O zhruba 15-16 rokov neskôr. Nový York. CHARAKTERY. Operná speváčka: Caterina Silveriová. Adolescentný synátor: Joe a ďalší. Teraz sa zastaví SMR(Š)Ť. Rýchla výmena amerického pobytu za to talianske... • Z Joea sa už medzičasom stal "junkie" na plný úväzok, zatiaľ čo jeho mama spieva na plné hrdlo operné árie. A čo vlastne prichádza do úvahy ďalej? • Áno, bude to ešte hodne zaujímavé, pokým teda pristúpite na "režisérovu hru", spočívajúcu asi v tom, že tento autor v žiadnom prípade netvorí "romantické komédie", a tak tým pádom môže divák od neho očakávať asi čokoľvek, a vedzte tomu, že je to práve tak. Skrátka; dýchala na mňa akási škandalóznejšia atmosféra, obalená v umeleckom kabáte, a k tomu navrch i s dvomi nadštandardnými, hereckými prejavmi v podaní Jill Clayburghovej a Matthewa Barryho, pripomínajúci mi vzťah matky a syna z Pasoliniho počinu: Mamma Roma, no ten až tak nezachádzal do krajného extrému, ako aktuálna La Luna, ktorá napríklad v tých časoch totálne znechutila i takého Andreja Tarkovskijho, čiže tentoraz platí zlaté porekadlo: že film nie je určený pre každého filmového konzumenta, vrátane snáď i umelecky založených jedincov? (13.09.2023)

Ačkoli je to zdánlivě absurdní, vybavil jsem si v souvislosti s Lunou před chvílí Promethea Ridleyho Scotta. Oba filmy se samozřejmě pohybují v úplně jiném žánru, režiséři používají odlišné postupy a chtějí oslovovat jiné publikum, výsledek je ale tak nějak v porovnání s potenciálem, s rozpočtem a jménem režiséra stejně ubohý. A podobná je i reakce nemalé části filmových fanoušků, kteří v tom filmu hledají a nacházejí něco jiného, než tam ve skutečnosti je. Bernardo Bertolucci je pochopitelně příliš dobrý filmař na to, aby se v jeho snímku neobjevil žádný zajímavý obraz nebo scéna, ale v porovnání s tím, co mu skýtaly exteriéry a herci, které měl k dispozici, je to až bolestný neúspěch. Hlavním problémem ale zůstává mizerná motivace a psychologie postav, nevěrohodná zápletka, idiotské chování (anti)hrdinů a celkově scénář. Tohle psychologické drama tak nějak zapadá do atmosféry 70. let a do škatulky filmů pro klubové publikum. Kontroverze sexuálního vztahu matky a syna už podle mého vyčpěla, ale o to víc vyplynuly na povrch nedostatky scénáře. Celkový dojem: 25 %. (26.04.2014)

Příběh dospívajícího Joea, který po náhlé smrti svého otce (a netuší, že to není jeho otec) cítí prázdnotu. A když je navíc ze dne na den přesazen z amerického prostředí do evropské Itálie, situace se jen zhorší. Při oslavě chlapcových 15-tých narozenin zjistí jeho matka, že Joe bere drogy. Miluje zpěv a sny, ale byla by ochotná se toho všeho vzdát, jen aby synovi pomohla. Ten ji velice miluje ale zároveň tak ji občas i nenávidí, laská se s ní a hned na to jí hrubě vynadá. Když už matka neví kudy kam, dostane spásný nápad a seznámí Joea s jeho pravým biologickým otcem. A ten zvítězí a Joe má zase konečné úplnou rodinu. Syn s otcem jsou si totiž hodně podobní - oba velice milují své matky. Film by mohl být občas až drsný, ale láska, zpěv a hudba ho velmi zjemňuje. Strhující děj, skvělé výkony matky i syna, výborný scénář i režie. Jeden z velkých zážitků tohoto roku a tak dávám filmu jednoznačně pět hvězdiček. (04.11.2014)