Bratři

Jako bychom nebyli schopni se jako národ s odkazem bratří Mašínů jakkoli vyrovnat. Úplně to nezvládl ani jejich vzdálený příbuzný Tomáš Mašín, který nicméně zaslouží kredit za to, že se do podobného projektu pustil a pokusil se o komplexní zachycení jejich příběhu. Bohužel mu v tom nepomohl scénář, který je hodně povrchní, s motivací postav pracuje dost ledabyle a předpokládá, že divák zná základní data a postavy, což není úplně šťastné, protože zejména odkaz otce obou Mašínů měl na jejich rozhodování zásadní vliv, což z filmu nikterak nevyplyne. Za nejproblematičtější ale můžeme považovat to, že ty nejkontroverznější momenty celého útěku jsou zmíněny jen tak mimochodem výpovědí svědkyně, respektive zobrazením zkrvaveného nože a tvůrci kolem nich našlapují po špičkách, jako by nechtěli "pošlapat" pozitivnější vykreslení bratrů. Technicky pak není moc co vytknout, protože snímek má tempo, určitou dynamiku, funguje v něm i dobová atmosféra a příliš znát není ani poměrně štědrá stopáž. Trochu horší pak je absence napětí v samotném závěru, který se mění na survival thriller, který ale není dotažený a věci se v něm dějí až moc překotně. Oskar Hes a Jan Nedbal jsou v hlavních rolích velmi dobří, a i když jsou limitováni scénářem, dokázali do svých postav vtělit určitou osobitost a odbojnost, zdaleka nejlepší je však Tatiana Dyková, jejíž charakter je jako jediný hlouběji propracovaný a dodává trochu neživotnému celku lidský rozměr a nějaké emoce. O ostatních pak nemá smysl moc mluvit, protože ti už jsou tu moc málo na to, aby stihli předvést něco zásadního. Bratři určitě nejsou zbytečným filmem a jako základní vhled do jedné odbojové akce svou úlohu splní, na druhou stranu od nich většina diváků očekávala asi něco trochu jiného, možná drsnějšího, možná kontroverznějšího, což se ale nestalo. Výsledek je tak nic proti ničemu a rozhodně náhled na Mašínovy nikomu nezmění. 60 % (25.02.2024)

Začnu takto: Přestože jsem se za minulého režimu neměl nikterak špatně, rodiče mi netajili, že je socialismus (ať už s lidskou tváří nebo beztvářný) pěkným svinstvem a byl jsem podporován v absencích na různých povinných školních a pionýrských akcích. Komunistů bych se tedy nezastával a návrat "starých, dobrých časů" si opravdu nepřeji, to ale nic nemění na tom, že v mých očích patří vraždění zajatců mezi praktiky právě těch, kteří jsou s různými totalitníky v tomto ohledu na, když ne přímo stejné, pak tedy podobné úrovni, a já je nemám rád. Snímek o takových lidech pojednával a neuniklo mi, že byla pasáž popisující pokusy o zisk zbraní poněkud rozpačitá a na vhodných místech nepřesná. Část filmu pojednávající o samotném opuštění republiky v socialistickém vlastnictví už byla o poznání lepší, zajímavější a napínavější, přesto bych to na český film roku neviděl. P. S. Tatiana Dyková byla ovšem skvělá. / Poučení: Při útěku přes hranice měj po ruce Krále Šumavy. (19.03.2024)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)

Takže nejprve ke zpracování. To je na nejvyšší úrovni. Co se týče mýho názoru na Mašíny, jako produkt tý hodně zkurvený doby, tam mám jasno. Jen napíšu, že když někdo přede mnou obhajuje nepopíratelně tu dobu po válce až do roku ´89, mám ho za idiota.  Mám ale i výtky. Ti kluci šli do tý akce i přes to, že věděli, že to jejich rodiny úplně položí.  To jejich kredit v mejch očích trochu snižuje. Jako film bych to ale nijak nevychvaloval. Průměrnej děj, nepříliš vypjatejch scén. Asi bych si představoval trochu živelnější přístup. Tenhle výsledek bych přirovnal výsledkově k filmu Lidice. Taky trochu zabitej matroš. 60%. (24.02.2024)

Docela trvalo, než někdo našel koule a natočil jeden z největších příběhů našich moderních dějin. Už jen za to zaslouží tvůrci respekt. Mise bratří Mašinů bude zřejmě navždy patřit mezi nejkontroverznější etapy české historie. Epstein bohužel úplně neprodal velkolepost ani krutost jejich počínání a naivní Akademie, která si myslela, že zrovna toto ohromí na Oscarech, tomu také moc nepomohla. (04.02.2024)