Režie:
Slávek HorákKamera:
Jan ŠťastnýHudba:
Petr MalásekHrají:
Viktor Dvořák, Aňa Geislerová, Martin Hofmann, Barbora Seidlová, Stanislav Majer, Adrian Jastraban, Jiří Bartoška, Mikuláš Křen, Zdeněk Pecháček (více)Obsahy(1)
Co byste obětovali pro pravdu a lásku? Celovečerní film Havel přináší příběh jedné z nejvýraznějších osob naší historie Václava Havla z jeho disidentských dob, kdy ještě nebyl slavnou osobností. „Portrét státníka nečekejte,“ slibuje režisér Slávek Horák. Film se soustředí na Havlův bouřlivý osobní život, kterému dominuje boj za pravdu a správnou věc, pronásledování, věznění a také milostné vztahy, vlastní pochyby a humor. V centru všeho je pak neobvyklý a o to silnější vztah s manželkou Olgou.
Film Havel se odehrává mezi roky 1968 a 1989 a zachycuje dlouhou cestu a proměnu hlavního hrdiny od lehkovážného a úspěšného dramatika šedesátých let, přes bojovníka za lidská práva v letech sedmdesátých až po vůdčí osobnost sametové revoluce a celosvětovou ikonu. Dějiny jsou ale až v druhém plánu, film Havel nabízí především velký, vzrušující a málo známý příběh, jakých není ve světě mnoho.
(Bontonfilm)
Videa (3)
Recenze (433)
Óda na castingovou a maskérskou genialitu... a na stylovou rozplizlost, logickou nesoudržnost a celkově dramaturgicko-režisérskou nesoudnost. Portrét státníka jsem věren slovům pana režiséra nečekal, ale takovou podivnost také ne... A kupodivu se i na jindy u "citlivých témat" smyslů zbavených Českých Lvů (pamatujete na tu nepochopitelnou žeň čtyři roky předtím u Masaryka?) projevilo, že tady "asi něco není v pořádku" - a tak se ocenění dočkali jen a pouze maskéři Adriana Bartošová a René Stejskal. 60% ()
Havel mě neurazil. Gratuluju. Jiný cíl předpokládám a doufám nebyl, protože jiného cíle tahle impotentní, sterilizovaná a ustrašená... věc... dosáhnout nemůže. Rozbor nějakých nezáměrných implicitních vyznění by byl dost nešťastný, na druhou stranu Havel je zcela zjevně filmem, který k hlubšímu zamyšlení nevybízí a nestojí o něj. Musím si vygooglovat nějaké reakce ze zahraničí - jsem zvědavý, jak budou reagovat na Havla jako postavu, zvlášť když je zobrazený předně jako zakřiknutý ťunťa. Není mi jasné, čím vyvážit jeho osobní morální selhání ve vztahu k Olze (která nejsou v žádném vztahu s politickou linkou a jsou beztak zobrazena jako normální a odpovídají pohledu na ženy všech ve filmu včetně filmařů samotných, tak mi ani není jasné, o jak pochybné chování má v kontextu příběhu jít) a už vůbec jak chápat, že se film na rozdíl od všech ostatních a aktivnějších postav věnuje zrovna tomuhle nezajímavému pánovi - lidem bez znalosti Havlova jména to musí být mnohem divnější. Že je nakonec odnikud prezidentem, musí být hodně WTF zvrat srovnatelný s Šestým smyslem. PS: Že byl do role předního českého intelektuála Patočky obsazen prototyp českého anti-intelektuálního snobství oproštěného od myšlenky a názoru Jiří Bartoška, by byl v jakémkoliv jiném filmu podvratný vtip, zde je to jen smutné. ()
Mohl by už někdo natočit film o normalizaci, kde deset sekund po započnutí "rizikové" scény typu diskuze v bytě nebo oslava v kulturáku nevrazí do dveří zelené uniformy? A kde den co den od roku 1968 do roku 1989 nestojí před bydlištěm hrdinů nenápadné VAZy s podřimujícími příslušníky? Kde se drtivá většina scén neodehrává na podzim, protože klišé o "šedivosti" všeho a všech? Přítomnost mechanismů "dohlížení a trestání" lze přece zobrazit mnohem rafinovaněji. Zde se ale jedná o neuvěřitelně povrchní dílo v čemkoliv, co se snaží popisovat. Film o střídání žen bez sexu. Film o politikovi bez politiky, spisovateli bez psaní a mysliteli bez přemýšlení (vrcholným intelektuálním výkonem filmového Havla je nápad se zprávou V PÁTEK U MĚ DOMA napsanou na krabičce cigaret, scéna trvá nápadně dlouho a celý onen proces je zaznamenáván až podezřele puntičkářsky...koho jiného než Havla by mohlo něco tak úžasného napadnout, že?). Film o velmi konkrétním společenském millieu, kde celou složitou síť vztahů a dohod představuje jediný bodrý "buddy" a filosof, který potřebuje naházet uhlí do sklepa. Film o rebelství proti režimu, kde jediným zobrazeným činem, který vykazuje určitý filmový drajv, pohyb směrem vpřed a proti něčemu (tedy žádné ohrané statické posedávání s perem nad stolem o podpisech či nepodpisech), je sebrání zapomenuté policejní čepice ze střechy auta VB a následný nástup na party se stylovým doplňkem na hlavě. Dřevěnost opakujících se motivů jako bílý papír nebo barvení plotu mlátí dveřmi. Dovedu si pak v kontextu čiré banality, jíž se film vyjadřuje, představit, že na velkolepě pojaté metafory se vstupy divadelní scény do reality je scenáristické duo po právu hrdé, ale bohužel se opět jedná o zcela zbytečný ornament, který nepřináší nic obohacujícího, natož originálního. A to raději ani nezmiňuji, že to měl být film o Havlovi. ()
Film Havel mapuje život prvního českého prezidenta mezi lety 1968 – 1989, ve kterých se převážnou většinu času zabýval disidentními aktivitami a vztahovými etudkami se svojí ženou a milenkami. Kdybych měl Havla hodnotit jako člověka, který se nebál nahlas projevit svůj názor, kdy se ostatní báli a za jeho snahy o změnu ve společnosti, dal bych pět hvězd. Kdybych měl hodnotit Havla po jeho vztahové stránce, dal bych odpad. Zde však hodnotíme film. Ten bohužel nesplňuje edukativní ani informativní rámec z let 1968-1989, a jde po velmi povrchní linii. Divák nedostává možnost nahlédnout do problematiky více do hloubky a ani nejsou zřejmé příčiny chování ústředních postav a momenty, které zapříčinily proměny z pasivních jedinců na aktivní hybatele dějin národa českého. A nesplňuje být ani šokujícím bulvárním médiem, o což se celou dobu snaží zobrazováním vztahových interakcí mezi Havlem a jeho ženou Olgou, potažmo Havlem a jeho nejznámějšími milenkami Annou Kohoutovou a Jitkou Vodňanskou. Tyto dvě postavy navíc režisér skloubil do jedné hranou Barborou Seidlovou, což divák, který se nezajimal mimo snímek o život Havla nemá šanci v průběhu filmu vydedukovat. Bez perfektní znalosti dějin nemá divák šanci poznat ani řadu státníků, jejichž jména se ve snímku neobjevují. Havla hodnotím jako soft melodramatický film, který se snaží těžit z dobrého jména pozitivně přijímaného státníka, avšak svoji kvalitou a prezentací naprosto selhává. Jedna hvězda za výkon hlavního představitele, Viktora Dvořáka, a tlaku na diváka se dodatečně dovzdělat v dané problematice a s klíčovými signatáři Charty 77. 👎 (05.04.2021) ()
Velká škoda, že to jen klouže po povrchu zajímavých postav, vztahů, Havlovy tvorby i pořádného dramatu a pomáhá si to úsměvnými metaforami. Ale vypadá to líp než epizoda Českého století a je to vtipnější než většina současných domácích komedií. Takže i když bylo zaděláno na mnohem výživnější film, dost mě to bavilo. ()
Galerie (62)
Zajímavosti (22)
- „Jedna z nejtěžších scén byla ta na balkoně Melantrichu. Václav Havel vstoupí na balkon, rozhlédne se po náměstí plném lidí, vymění si pohledy s Olgou a Lanďákem a pozdraví náměstí. Je to pár vteřin a neřekne se tam ani slovo. Co se týká soustředění a plnění nekončících požadavků režiséra a kameramanů, to byl jeden z nejtěžších momentů natáčení,“ prohlásil Viktor Dvořák. (Duoscop)
- Viktor Dvořák (Václav Havel) strávil před natáčením pár dní ve věznici v Ruzyni, dokonce o to poprosil. (SONY_)
- „Věděli jsme z doslechu, že Havlovi má být trochu podobný, ale když přišel na casting, úplně nám vyrazil dech. Byl to prostě on! Nejen vzhledem, ale především chováním, charismatickým spojením přirozené inteligence, ohleduplné slušnosti a smyslu pro humor,“ říká režisér Slávek Horák o Viktorovi Dvořákovi. (SONY_)
Reklama