Requiem pro panenku

Přišlo mi to jako první vystoupení velkého sportovního talentu na olympiádě... ve výjimečných chvilkách žasnu, jak dá na frak i nedostižné světové špičce, ale nezkušenost se bohužel nakonec v některých okamžicích nutně drasticky projeví a talent končí tak, jako talent - na hodně viditelných místech, ale až za zády nejlepších. Zejména první dvě třetiny podmalované Soukopovou hudbou mě k mýmu úžasu dostaly a vzaly skorem tak, jako Formanova genialita na stejné téma (ve filmu schází sice nedosažitelný Jack Nicholson, ale skupinka českých vychovatelek v čele s Evou Holubovou vás zcela nechá zapomenout na Sestru a dívky z ústavu se přimejmenším vyrovnají Indiánovi a jeho sboru a místy ho dokonce svou opravdovostí, naprosto postrádající byť jen stopu holywoodského klišé, předčí). V závěru si ale Filip Renč již ukusuje příliš velké sousto a s pokusem o přechod od syrové dokumentaristické realističnosti k hollywoodské rozmáchlosti a nedejbože nadčasové symboličnosti ukazuje, na co má a na co ne, díry v logice děje narůstají, koncepce scénáře se chvilkami rozpadá a samotnému Renčovi je evidentně lépe v povzdálí za kamerou než před ní. Hodně dlouhou dobu mé hodnocení přeskakovalo mezi 3/5 a 4/5 a až samotný závěr, který do filmu narouboval ... něco mezi nostalgií a sentimentalitou a připomněl další neuvěřitelně špatnou, hrubě schématickou postavu ředitele ústavu, jej definitivně srazil na nižší úroveň. Málokterý film, který si pamatuji z poslední doby, v kvalitě takhle kolísal... 80% filmu je sice za 5/5, ale těch pár procent, které jsou regulérním odpadem, jej zabíjí. 3/5. (06.07.2008)

Hledám správná slova... Jsem nezatížena skutečnými událostmi a ani na film nehodlám pohlížet jako na ovlivněný reálným předobrazem. Líbil se mi podobným způsobem jako třeba Orwellův román 1984 nebo film Dogville - lidi jsou svině. Z dnešního pohledu (2008) mi film už přijde jako "klasický", asi že už jsem viděla hodně podobných snímků, které třeba vznikly až poté, ale dostaly se ke mně dřív. Proto mě nepřekvapily ani herecké výkony zejména "fašistických soudružek", neboť dneska je jasné, že jsou to skvělé herečky. Renč se možná trochu přecenil (v herecké poloze), ale když mlčel a jenom koukal, byl krásně démonický (ale ne tak jako v Nesmrtelné tetě). Pro vyvažující efekt mi chyběla nějaká výrazně kladná postava - protože hlavní hrdinka to rozhodně nebyla (ač donucena, byla to vlastně vražedkyně, a nemocná nebyla, čili plně odpovědná za své činy). (14.05.2008)

Nikdy nezapomenu na pocity, které ve mě film po prvním shlédnutí vyvoval a které mě neopouštěly hodně dlouho, stejně jako na to, jak jsem jinak skvělou Soňu Valentovou nemohl asi dva roky ani vidět :-/ Každopádně Renčův celovečerní debut se stal zároveň vrcholem jeho tvorby, na který on sám už nikdy nedosáhne. (06.04.2006)

No, docela síla. Aňa Geislerová a Barbora Hrzánová se opravdu ukázaly. Navíc film vyvolá v člověku stejné pocity, jaké měla hlavní hrdinka (zbouřit se a utéct z toho domu zla a smutku). Ta bezmocnost chovanek ústavu proti bezohledným praktikám "ošetřovatelek" je až trochu ubíjející, zvlášť, když je nikdo nekontroluje, nezajímá se o ně. Avšak nejsmutnější je vlastně dovětek...ale ten zde psát nebudu, vyzradil bych konec a ten se musí zažít tzv."naostro". (17.12.2007)

Vadily mi pouze dvě věci - postava, kterou vytvořil sám Renč a pak taková ta těsně porevoluční atmosféra (nejvíc to bylo cítit ve scéně v baru). Ale jinak upravdu silný český nadprůměr - hlavně výkony Geislerové a Holubové - a vůbec celkový výraz (doplněný vhodně vybranou hudbou) - silný zážitek... 8/10 (13.03.2006)