Díra

„Nenapadneš ma hneď. Dnes, ani zajtra. Ale časom sa na mňa začneš pozerať inak.“ Stáva sa mi to málokedy, že neviem, čo si mám o nejakom filme myslieť. Respektíve to, čo si o ňom mám myslieť azda aj viem, no neviem o ňom písať. Stalo sa mi to u Snowpiercer a stalo sa mi to aj u The Platform, ktorá mi ho istým spôsobom pripomenula (hoci naozaj dosť okrajovo a určite The Platform nepozerajte len preto, že sa vám páčil Snowpiercer). Celé sa mi to hrozne páčilo, bolo to nečakané, občas nechutné, občas šokujúce, občas všelijaké iné. A hoci to malo aj hluchšie miesta, občas to strácalo akúkoľvek logiku a koniec, hoci vychádzal z dobrej hrdinovej myšlienky, nakoniec šumel do prázdna. Najlepšie bude, ak do toho pôjdete rovnako ako ja – teda bez akejkoľvek znalosti deja, nepozerajte si fotky a už tobôž nepozerajte trailery. S prižmúrenými očami 4*. (18.05.2020)

Šťavnatý iberský gastrospeciál o elegantním řešení nejpalčivějších problémů veřejného stravování a delikatesní sociologická studie o tom, jaké dobroty se servírují na úplném dně humanity. Audiovizuální důkaz, že i sebeidealističtějšího intelektuála dona Chichota, hozeného mezi bandu zhovadilých větrných mlýnů, ten smích nakonec přejde, a on pochopí, že ten komunismus prostě nevybuduje, protože dělnická třída je banda omezených animálních zkurvenců s mimořádně vyvinutým pudem pro vlastní trika. Dialogově velmi kalorické, téměř geniálně naservírované, plné originálních masitých nápadů, a tak je hrozná škoda, že šéfkuchaři na závěr bouchla trouba a ta krásně promaštěná díra vyústila do hajzlu. Konkluze, že symbolem a řešením radikální systémové změny je náhlá mongoloidní holčička jedoucí výtahem nahoru, je absolutně sofististikovaný metamfetaminový myslomrd, který vám málem chuťově dokurví celou předchozí hostinu. A to se v hájkuzin prostě musí ztrestat odnětím minimálně jedné myšulínské hvězdy. (22.03.2020)

Jak může závěrečná pětiminutovka strhnout film do průměrných vod........Tak by se mohl jmenovat tento film. Ono námětem se může bezkonkurečně řadit k té nejužší špičce, nápad s vertikálním vězením, kde postupně směrem dolů ubývá množství nabízeného denního jídla, považuji osobně za parádní, kdo s tím přišel, tak teda smekám klobouček.....V jádru film nabídne jednoduchý příběh, jenž je ale okořeněný tak poutavou vizuální stránkou a doopravdy místy nepříjemnými explicitními scénami (ten kanibalismus asi vévodí......od žaludku vám z toho prostě nebude dobře, s tím počítejte.....ve výsledku jen zážitek ale umocnily a filmu pomohly), že tento aspekt přejde na vedlejší kolej. Snímek sází totiž zejména na přiblížení charakterových stránek člověka, který je v nouzi a nic mu není svaté, vlastnosti LAKOTA a SOBECKOST zde hrají prim. Hlavní hrdina docela sympatický, fakticky mě zajímalo, jak tento zajímavý příběh dovedou do zdárného konce. Jenže pak došlo k absolutní tvůrčí tragédii, rozběhly se závěrečné titulky a já se zmohl jen na: To je jako všechno ?.......Asi zklamání roku, potenciál vězel úplně jinde. Takto to promrhat. Nepochopím. Za mě dávám slabší tři hvězdy....5,5/10 (31.03.2020)

Když od toho budete čekat primárně sociální metaforu, budete zklamáni, jak moc je to povrchní, protože svou ústřední myšlenku (nespravedlivé přerozdělování kapitálu) Díra v podstatě nijak dál nerozvádí. Jako drsný a špinavý komorní psychothriller v duchu Kostky to ale funguje výborně - herci jsou působiví a režisér je dost zručný na to, aby udržel skličující a vyhrocenou atmosféru po celou dobu. A poselství o potřebě solidarity je sice divákovi vpáleno rovnou do ksichtu, ale vzhledem k tak úzkoprofilovému konceptu to snad nemůže nikomu příliš vadit. 80 % (16.04.2020)

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. (07.10.2019)