Na západní frontě klid

(1001) Okej, tak já to řeknu: tomuhle filmu k Olověné vestě (můj osobní piedestal) chybí jenom Surfin' Bird a Vincent D'Onofrio. (A padesát sedm let filmařského vývoje, ale to považuji za detail.) Zákopová válka je tady tak reálná a hmatatelná, až z toho mrazí. A jak je v mých očích často problémem (zvlášť starších) literárních adaptací, že autoři neumí funkčně převést literární dějový oblouk do filmového, tak tady ta uhýbavá epizodičnost se slepými rameny a zacentrovaná na postavy funguje brilantně. Boty jako jeden příklad za všechny, ale jinak jsem stoprocentní fanda. (13.03.2019)

Vážně přemýšlím, že to s tím Erichem Mariou ještě jedenkráte zkusím. Řeč je samozřejmě, jak pozorný čtenář vytušil, o kultovním textu, Na západní frontě klid. Co si vzpomínám, ještě žádný protiválečný film mnou tak dlouho nerezonoval, jako Milestoneova adaptace z třicátého roku. Pacifismus dostal silný výraz! 80% (08.02.2017)

Slavná protiválečná kniha E.M.Remarqua se dočkala již rok po svém první vydání dočkala filmového zpracování.Jak říká text distributora,léta nic neubrala na působivosti,jenže distributor, tak nějak zapomněl dodat,že léta ubrala na stravitelnosti.Herci hrají podle mě typicky pro začátky zvukového filmu,téměř každé slovo je pečlivě a pomalu vyslovené,jako když se učí mluvit malé děti,s ím souviselo i občasné přehrávání herců.Dělení jednotlivých scén tak trochu připomíná divadelní oponu,pokažé se náhle setmí a za okamžik jsme ze školy v kasárnách.Jako např. v Browningově Draculovi a dalších filmů počátku zvukové éry i zde režisér místy ještě nepoužíval zvukovou aparaturu,a to v bitevních scénách,proto se bojující vojáci pohybovali nepřirozeně rychle.Děj se skládal z těch nejznámějších motivů předlohy(vit ofic.text distrib).Padl v říjnu 1918,v den,jenž byl na celém bojišti tak tichý,že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu:Na západní frontě byl klid....tak těmito slovy končí kniha . Stejné absolutní ticho narušované poryvy větru a vrzáním,přímo vyzařuje z poslední scény filmu, v níž umírajcí Paul marně vztahuje ruku po motýlovi,symbolizujícím zničené mládí a ideály. (29.07.2006)

Genialny a nadcasovy film, ktory natocil reziser Lewis MilovyKamen /hranice temnoty 1943, Vzpoura na Bounty 1962/ na motivy knihy Erich Maria Remarque-a. Film ma perfektny scenar o nezmyselnosti I. svetovej vojny s kopu maximalne brutalnych zaberov : prve zabitie kamarata, prve bombardovanie ....... Nadhera . 100 % (04.04.2013)

Už pri jednej z prvých scén, keď sledujeme rozdielnu odozvu matky a otca pri pohľade na syna v uniforme ma napadlo, že tomuto filmu budem máločo vyčítať. Prvá bojová scéna, pri ktorej mi spadla čelusť, znesie porovnanie so začiatkom Ryana, avšak skôr by som tento film porovnal s ešte nemým The big parade, kde tiež sledujeme dvoch nepriateľských vojakov v zákope, ktorí si uvedomujú absurditu celej situácie, pretože vojna je ako horúčka, nikto ju nechce, ale nečakane príde a po ťažkom priebehu ustúpi. Pri tých najkvalitnejších vojnových drámach si uvedomíte, že čím je film realistickejší, tým je viac antimilitaristický. To možno badať aj na reakciách civilistov, s ktorými sa Paul dostáva do konfrontácie a ktorým márne vysvetľuje, o čom vojna je. Možno je jeho postava spočiatku trochu teatrálne napísaná, ale ku koncu už dostáva dostatočný priestor, aby sa jeho predstaviteľ Lew Ayres predviedol. V tomto, čiže v podaní hlavného hrdinu je The big parade o niečo silnejší. Záverečná pasáž a hlavne záverečný záber ale všetko vynahradzuje. Vo vojne ide o jednotku, o priateľstvá v nej, o prežitie, je o tom, že jedeň deň je vás 150, ďalší 80, ale občas máte tak aspoň čo jesť. (01.04.2013)