Hra na oliheň

Kdyby se dnes taková zábavná soutěž konala v naší republice, asi byme si vybrali nějaké nudné dětské hry typu „Chodí Pešek okolo", „Škatulata, Škatulata, hejbejte se" nebo skákání v pytli. Určitě by se do ní přihlásilo pár bezdomáčů z Hlaváku a samozřejmě také pár gayů, kteří se chytí každé příležitosti, aby mohli hlásat do světa ty svý bludy a ukazovat to svoje visící nádobíčko. Taktéž je nutno dodat, že božský Hollywood už dorazil i do Asie a zanechal tam po sobě pachuť otevřených konců. Taktéž je nutno si přiznat, že soudruzi ze severní části korejského poloostrova se asi museli popadat za břicha, když vidí, jak to vypadá v jižním cípu tohoto poloostrova a jak lidé doslova bojují o holý život a to hlavně díky dluhům a nenažranosti jistých peněžních institucí, které nemají nikdy dost. U nich se do takových dluhů ani dostat nemohou, protože by jim to jejich vrchní velitel nedovolil a také hlavně proto, že tam tyto výdobytky moderního kapitalismu ještě jaksi nestačily dorazit, takže tam neviditelná ruka trhu ještě nestačila zasáhnout a nestačila tam otrávit spodní vody místních dolních vrstev obyvatelstva. V seriálu se poměrně často střídají vzestupné a posléze klesající tendence a kvalitou se pohybuje jako na horské dráze, kdy hutné akce vystřídá nicneříkající nicota ve které se nic důležitého neděje Ale je nutno dodat, že všem se samozřejmě líbí, když lidé umírají a když teče hodně krve. U toho se totiž nejlépe obědvá a člověku pak více chutná a má větší apetit, když vidí cizí neštěstí a zároveň jsou rádi, že nejsou na místech těchto nešťastných hrdinů. A také zde platí jedno moudré přísloví, které nám říká, že z cizího krev neteče. Nějací spiklenci v tom zase vidí konspiraci, že svět ovládá jedno procento bohatých lidí, kteří těch zbylých devadesátdevět procent užitečných ovcí chovají ve svůj prospěch a později, když už jsou nepotřební, tak hybaj na porážku. Protože, co by s nima asi tak měli dělat jinýho. Tvůrci se nechali inspirovat celou řadou věhlasných filmů ze kterých si půjčili jisté prvky. Pro příklad uvedu Hunger Games, Fantomase, Running Mana s Arnoldem Schwarzeneggerem, SAW a mnoha dalších skvostů světové kinematografie. Ale koncept zůstal vcelku originální a spokejeně se zde podíváme na příběhy inspirované dětskými korejskými hrami  převedené do dospělého světa a garantované vysokými výhrami. Je to něco, jakoby vám někdo řekl, ať skočíte třeba ze skály a když to přežijete tak za to dostanete třeba milion dolarů. Většina populace takovou nabídku odmítne, ale vždycky se najde nějakej trotl, kterej do toho půjde. Dále se mi zde líbila hudební stránka ať už od klasika Haydna či Modrý Dunaj od Strausse. Prozatím dávám 80% a do budoucna jsem zvědavý, čím nás překvapí tvůrci tohoto veleúspěšného seriálu. (24.10.2021)

Po vizuální stránce naleštěná podívaná, která je dotažená do nesmyslu. Netflix z Olihně bude těžit prodejem merche ještě hodně dlouho. Po příběhové stránce neoriginální, ale drsný kousek, od kterého člověk sem tam odvrátí zrak. To, co odlišuje Hru na oliheň od všech těch Battle Royale, Hunger Games nebo Escape rooms je to, jak se každá z her zaměřuje na jinou stránku osobnosti. Škoda jen, že ta nejsilnější stránka se odehraje v epizodě Kganbu, která je absolutním vrcholem sezóny. Závěrečné tři epizody pak v celém kontextu slouží pouze jako servis pro případné další pokračování. Celkem vyměknutí. (03.10.2021)

Squid Game na to možná nevypadá, ale svými výrazovými prostředky toho na malém prostoru mnoho řekne. Primárně sociologicky zkoumá postavy s různě špatnými backgroundy v extrémním prostředí. Avšak dělá to rafinovaně, nepředvídatelně. Místy brutální splatterovská řezničina, občas je to pomalá hra velkých emocí. Nádherná paleta různých osudů, motivací a vývoje mnoha postav, kde si zřejmě nikdo normální nenajde to svoje, avšak v mnohých situacích se s nimi těžko dá nesoucítit a nefandit mnoha z nich. Brilantní komplexní drama s místy svérázným humorem, dojemnými momenty a neotřelou brutalitou, v typicky východním rozevlátém stylu. Must see. (01.02.2022)

--- Nikde na svete nedošiel kapitalizmus tak ďaleko, ako v Južnej Kórei, a nikde nedošiel tak do extrému komunizmus, ako v Severnej Kórei. Existuje zlatá stredná cesta? --- Squid Game je smutným symbolom stavu Kórejskej spoločnosti, kde systém nechal zájst kapitalizmus do ultraextrémnych dimenzií, kde sa nič neregulovalo, a jedinou smerodatnou hodnotou sa stalo GDP. Tak strašne sa chceli stať úspešným nasledovateľom amerického sna, že si za posledných 60 rokov vytvorili vlastnú, kórejskú nočnú moru. Širšia stredná trieda spoločnosti prakticky zanikla, a vytvorili sa priepastné rozdieli medzi bohatými a chudobnými.  Presne za takých okolností môže vzniknúť seriálový scenár, ktorý prekvapivo kvalitným spôsobom neidealizuje chudobných, neprikrášluje morálne rozhodnutia v situáciách, kde v skutočnosti víťazí vždy pud. Ale toto nie sú dôvody, prečo je Squid Game svetovo úspešný. Klúč jeho funkčnosti pravebodobne tkví v koncepte "Človek je hracia karta" a "Elita je hráč". Dodáva to deju extrémnu nevypočítateľnosť, morálnu bezbrehosť a nevídanú krutosť, na ktorú sú diváci na celom svete evidentne vyhladnutý a zvedavý. --- Formálna stránka seriálu je výnimočná, nápaditá, postavy nie sú schematické - objavujú sa systémom, ale aj vlastnou vinou degenerovné postavy: gamblery, zločinci, alebo aj bežný ľudia, ktorí jednoducho nemali v živote štastie. Aj cez tieto všetky atribúty mám však ku Squid Game chladný vzťah. Ani v minulosti, ani dodnes mi od umeleckého diela nestačí realistickosť a brutalita.  Je to len také farebne pestré, samoúčelne brutalistické postmoderné koloseum, ktoré sa v určitej alterácií v blízkej budúcnosti môže stať realitou... (01.11.2021)

Konečně jsem taky mohl naskočit na divácky oblíbený Netflix hype train. Hra na oliheň nepřináší nic nového pod sluncem, ale exotické pozlátko zkrátka přiláká každého a i hloupější zástupce IG generation donutí k zamyšlení nad současným stylem života. Předčasný vrchol přichází u emočně vypjatého Kganbu, ale moje nejoblíbenější hra je rozhodně skok do skla. S1: 80% (07.11.2021)