Obsahy(1)
Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci, kteří fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Je těžké nenechat se přemoci hrůzou a bezmocí. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců, kteří zemi nedokázali ubránit… Film Bojovali za vlast byl natočen k 30. výročí konce války podle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova. Na rozdíl od většiny sovětských válečných filmů své doby se mu daří vyhýbat se přílišnému klišé a přepjatému patosu. Naopak disponuje dobře vykreslenými, uvěřitelnými charaktery, mezi nimiž vyniká hlavní postava, výřečný a chvástavý vojín Lopachin. Jeho představitel Vasilij Šukšin zemřel v pouhých 45 letech právě při natáčení tohoto snímku – zbývající scény tak musely být dotočeny s dublérem a předabovány. Mezi kvality Bondarčukovy vize sovětského ústupu patří i inovativní práce s kamerou od Tarkovského spolupracovníka Vadima Jusova. (Česká televize)
(více)Recenze (73)
V starověku byl takový významný velitel pluku, Alexandr... ehm... zatracená paměť. Suvorov? Žádný Suvorov, ten .. Makedonckov. -//- A jaké byl národnosti? On? No.. měl nějakou vlastní národnost, po ptákách. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ve filmu Sergeje Bondarčuka byl tentokrát i náznak humoru, což v tom umírání ruských gerojů byla velice příjemná změna. Na tehdejší dobu skutečně velkolepé bitvy, o výbuchy nebylo nouze, jen toho filosofování by mohlo být míň.. paradoxně nejmíň zajímavou postavou byl Ivan Zvyagintsev samotného Bondarčuka, jehož sténání na úvodu druhé části filmu a chvíli na to v lazaretu bylo úmorný. Naštěstí film podrželi ostatní herci, především pak staršina Poprischenko (Ivan Latikov) a kníratý důstojník se Streltsovem (dokud žili). ()
Skoro za 5 rudých.. Ve filmu se asi 3x plká něco o vlasti..a to je popravdě asi 2x více než jsem schopnej tolerovat.. A taky to občas zaškytalo v uvěřitelnosti průběhu bitev... Ale na druhou stranu, když se bojuje, je to pompézní a syrově šílené jako coppolova Apocalypsa ..A když se nebojuje, tak jsou vztahy mezi charaktery natolik nosné, že jsem se vlastně ani na okamžik nenudil. ()
V polohe vojnovej drámy ako celku som od Bondarčuka čakal trocha viac. Na rozdiel od jeho Vojny a mier tu vynikla skôr celková atmosféra vojny a bezprostredná, očakávaná smrť, ktorá bola cítiť snáď v každej scéne. Samotné vojnové bitky sa mi však zdali iba priemerné a miestami málinko teatrálne. Nad hrdinským pátosom sa nezamýšľam, to vzhľadom na straníckosť proste muselo byť, hlavne keď na Done vtedy Rusi dostali riadne na frak. 75/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Úžasné. Sergej Bondarčuk se vrátil k Michailu Šolochovovi, podle jehož předlohy natočil už dříve svůj slavný debut Osud člověka. Tentokrát se legendární režisér zaměřil na boje u řeky Don a opět mě jeho snímek nezklamal. Vzhledem k roku vzniku jsem čekal klasickou sovětskou propagandu, místo toho jsem se dočkal výtečného filmu s výborně napsanými postavami, u nichž nechybí trpký humor a vlastnosti jako strach, zoufalost, ztráta nadějí a celkově lidský rozměr. Bitevním scénám nezůstal Bondarčuk nic dlužen - ukázal nefalšované peklo. Herci jsou opět skvělí. Vede především Vasilij Šukšin jako Petr Lopachin, pro něhož to bohužel byla poslední role, a samozřejmě samotný Bondarčuk, který si na bedra zase naložil hodně nejednoduchou roli a opět byl v roli křesťanského (!) vojáka Zvjaginceva neskutečně přesvědčivý. Atmosféra opět neskutečná, Ovčinnikova hudba nesmírně působivá. Krásný divácký zážitek, který by byl ještě krásnější, pokud by ČT k vysílání použil původní superširokoúhlý formát a ne příšerný ořez 4:3. ()
Zaslouží si snímek, který momentálně atakuje osmdesátiprocentní hranici na ČSFD, jedinou hvězdičku? Zeptám se jinak, zasloužím si já ve svém věku ztratit bezmála tři hodiny času sledováním nabubřelé a vyčpělé propagandistické podívané? A ještě jinak, nestálo by ostatním uživatelům za to, sundat klapky z očí, zbavit se nostalgie a zhlédnout dávno viděná díla znovu? V některých případech by to mohlo vést k zásadnímu přehodnocení stávajících dojmů. Během několika dní jsem zhlédl Bondarčukovu prvotinu Osud člověka a následně i tenhle kousek, přičemž Bojovali za vlast se dá považovat za totální uměleckou prohru, kdy v sobě protežovaný Bondarčuk potlačil všechno progresivní a natočil výchovný film plný patosu, snahy konstruovat mýtus sovětského člověka a propagandistický výplod oficiální sovětské kinematografie 70. let. Jestli mi u slavných amerických válečných filmů, jako je Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana, vadí všudypřítomný patriotismus a glorifikace amerického hrdinství, tady se mi v hojné míře připomene slogan kupónové privatizace Jistota desetinásobku. Bondarčuk se nevyhýbá ani neuvěřitelným tragikomickým scénám typu opakovaného střihu na tvář vyděšeného německého vojáka konfrontovaného s patetickým výrazem a planoucíma očima sovětského vojáka postupujícího vpřed nebo německou jednotku, která uprostřed zuřivé tankové bitvy pod vedením opilého důstojníka spořádaně pochoduje po silnici. Ostatní členové rodiny se shromáždili před obrazovkou a nevěřícně sledovali dění, načež se znejistěně ptali, jestli se jedná o parodii. Ve stejné době se ve světové kinematografii odehrávaly úplně jiné procesy a vznikala špičková díla, tady se pod státní kuratelou zastavil čas, nebo spíš vrátil někam do 50. let. Snaha věnovat se osobním charakterům vojáků vyznívá užvaněně a nudně, choreografie bitev je neskutečně tupá a nelze nevzpomenout na televizní tradičně podvyživenou evropskou produkci zastupovanou např. německou trilogií Válka generací, která jako vrchol nabídky předvede jeden tank, nicméně je zfilmovaná vynalézavě a Bondarčukův snímek poráží rozdílem několika tříd. Ono to vážně není o penězích a počtu vojenské techniky, ale o odvaze, chytrosti a umu. Celkový dojem: 25 %. ()
Galerie (17)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (5)
- Ve všech scénách útoku německých letadel messerschmittů byla použita reaktivní latadla L-29 Volgogradského centra letecké přípravy DOSSAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). (Aelita)
- Dlhoročný kameraman Andreja Tarkovskeho, Vadim Jusov, začal po filme Solaris (1972) spolupracovať s Bondarčukom a bol jeho kameramanom aj naďalej, s výnimkou filmu Step (1977), na štyroch jeho posledných filmoch. (jaklee)
- Film byl natočen k 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce dle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova a byl natočen na 70mm formát. (Aelita)
Reklama