Spirits in the Forest - život s Depeche Mode

Ve výpovědi těch fanoušků by se asi našel každý depešák...a možná obecně každý, koho na první poslech zaujala nějaká hudba tak, že jí zůstal věrný. Moje první setkání proběhlo před skoro 35 lety... . To není fanouškovství...ale diagnóza. Samozřejmě neposlouchám jen DM...to by museli být pilnější a nevydávat alba v takových odstupech, ale vždy budou součástí mého playlistu. SPIRITS In The Forest na mě ale moc velký dojem neudělal. Nic mi to nedalo, bylo to ploché a jaksi nedotažené. Dobrý dokument si představuju jinak. Musí mít obsah a výpovědní hodnotu. Tady se Gorbijn opíral o hudbu DM a dodal jen pár fádních příběhů o skupince fanoušků, kteří mají reprezentovat miliony dalších. Viděno na ČT Art nadabované. Škoda, že si někdo nedal práci a nedodal i překlady textů...zvlášť když měly mít souvislost s vyprávěním fanoušků. (28.10.2021)

Natočit místo dalšího koncertního záznamu nebo dokumentu o populární kapele dokument o jejích fanoušcích mi přijde jako velice dobrý nápad. Anton Corbijn je navíc dost zkušený, aby ho dotáhl do smysluplného tvaru. Navíc naše doba přeje seriálovosti, takže to můžete zkusit s každou kapelou s globálním dopadem (a několika o nichž přes 99% populace v životě neslyšelo). (P.S.: DM jsem trochu poslouchal na přelomu století – Ultra / Exciter, ale jejich fanouškem jsem nikdy nebyl.) (09.10.2021)

Ano, i já to mám tak. Jednotlivá období mého života se dají rozčlenit podle alb Depeche Mode. Takže nyní žiji v době Spirit. Ultra je vysoká škola, SOFAD střední. Exciter je vojna a SOTU se mísilo s pláčem mého prvního syna.... A zlomový byl rok 1987. Podle vzoru před Kristem a po Kristu se můj čas dělí na dobu před DM a po DM. V roce 87 jsem slyšel Never Let Me Down Again a bylo rozhodnuto... Jen nevím proč je to prezentováno jako koncert. Je to prostě dokument o fanoušcích DM orámovaný jedním koncertem.... (21.11.2019)

Málokterá kapela je po skoro čtyřiceti (fakt?) letech v lepší hudební formě než v začátcích. DM se pořád vyvíjejí. Po prvních deseti minutách premiéry SPIRITS in the Forest jsem se cítil trochu rozpačitě, Anton Corbijn ale věděl co dělá. Záznamů koncertů je dnes plný YouTube, SPIRITS in the Forest ovšem není ani dokument o kapele, žádné ohlédnutí za tvorbou. Mistrovský poslední koncert poslední šňůry jen uvozuje příběh šesti lidí, kterým DM posunulo život "faith and devotion". (nejen na Rumuna se dvěma králi hned tak nezapomenu :) Konec filmu přišel hrozně brzy, kino sedělo a do titulků bez hudby se ozývalo "to není konec, ještě něco dají". A to je vlastně ono: DM, Ještě dlouho jeďte dál! (22.11.2019)

Tímto svým počinem Anton Corbijn názorně předává poselství, že hudba lidi spojuje a dokáže měnit jejich životy. Sice mě trochu štvalo, jak vyprávění fanoušků občas necitlivě zasahovalo do záběrů z koncertů Depeche Mode v Berlíně, ale těch šest příběhů upoutalo mou pozornost natolik, že mi to ve výsledku vlastně ani nevadilo. Dokument ve mně vyvolal krásné vzpomínky na dobu, kdy jsem si i já sama na vlastní kůži užívala euforickou atmosféru, která vystoupení této ikonické kapely obvykle provází. (85%) (07.02.2022)