FREM

Vskutku unikátny dokumentárny počin, ktorý bude vyhovovať skôr umeleckejším dušiam. Musím oceniť skvelú kamerovú robotu a úchvatné prírodné zábery. Neriešil by som ani ten umelecký nádych, ktorému som síce neporozumel, ale šak ok. Čo mi ale extrémne vadilo, boli tie vzdychy počas celého snímku, ťažko otravná záležitosť, ktorá v mojich očiach posunula film do priemeru. 55 % (07.06.2021)

Keby ste postavili kameru do latríny a točili hodinu plávajúce hovná, tak by ste mali rovnaký zážitok. Jasné, obrazový asi nie, lebo v tomto akože artovom diele vidíme zábery na sneh, na vodu, počujeme zvuky ako z rozheganého tranzistora, sem tam niekto vzdychne, vo fakt že umenie pre bežného smrteľníka nepochopiteľné. Ešte keby to bol nejaký krátkometrák do 10 minút, tak poviem ok. Ale 73 minút toto? Akože natočím pár záberov z hôr, pustím to do éteru a tvárim sa ako brutálny umelec? Nuž fakt, kukať na exkrementy by dávalo zhruba rovnaký zážitok. Je to celé na hovno. (10.10.2023)

Velmi zajímavá atmosféra, velmi zajímavé ticho, velmi zajímavý zvuk. Interesantní, ale v druhé polovině už jen doznívající dílko, které by chtělo ještě více domyslet a dotáhnout, aby nepůsobilo jen jako efektivní obrazová báseň, ale jako skutečný distribuční dokufilm. Rozhodně impozantní kus kinematografie, která si zaslouží pozornost, byť je plná impulsů k výtkám a otázkám. Možná ale dobrým otázkám. Lepší průměr. (14.12.2020)

Umělecký a divácky velmi nevlídný experimentální dokument natočený v nehostinné Antarktidě, který nevypráví žádný konkrétní příběh, ale o to více významů a interpretací si na něj zřejmě můžete nabalit. Těch zdánlivě střídmých 73 minut dá docela práci vydržet, mimo jiné i kvůli záměrně kakofonické audio stopě sestávající převážně z všelijakého šumu, ruchů a něčího dýchání. Objektivně se toho ve filmu moc nestane - úvod zajišťuje pár minut domácího videa s vypravěčským komentářem, amatérská vivisekce srnky a trocha abstrakce, zbylých 65 minut tvoří dlouhé bezeslovné záběry antarktické přírody pořízené z letícího dronu, natáčejícího se do různých směrů. Tu a tam je nějaké zvíře a v druhé polovině se vyskytuje i osamocený vědec, přičemž některé obrazy vizuálně působí až uhrančivě a hypnoticky, ale většina je akorát zbytečně dlouhá. Do jednoho záběru je digitálně vloženo stádo dinosaurů a na konci dojde i na černou díru vedoucí do vesmíru (možná jde o metaforické připomínky minulosti a budoucnosti, možná ne). Podle tvůrců film reflektuje krizi lidské identity a vlnu posthumanistického uvažování způsobenou rozvojem technologií a umělé inteligence a také klimatickou změnou. Jsem za tuto informaci vděčný, protože sám bych to z něj nikdy nevyčetl. (15.11.2020)

Určite je dobré, že na Slovensku vznikajú filmy, ktoré vôbec nevyzerajú ako slovenské. Skôr by som tipol, že za FREM stojí nejaký škandinávsky enviromentalista túžiaci po umeleckom vyjadrení. Snímka napriek tomu, že jej zábery by mali pôsobiť monotónne a nemá klasickú dramaturgiu, mi veľmi rýchlo ubehla. Filozofovať nad tým, o čom to bolo, možno zmysel má, ale ten by vám zase tvorkyňa mohla pri diskusii vyvrátiť a povedať, že ten a ten záber bol myslený tak a tak. Ono ísť aj v experimentálnom umení trochu smerom k divákovi nemusí automaticky znamenať ústup od autorstva a splošťovanie umeleckého vyjadrenia. FREM je tak pre mňa predovšetkým vizuálnym zážitkom. (13.03.2023)