Nadějná mladá žena

Docela zvláštní film, který se zabývá tématikou Me too. Ze začátku to člověk moc nechápe, ale pak to všechno začne dávat smysl. Cassie má 30 let, pracuje v kavárně a bydlí u rodičů. Její jediná zábava je lovení chlapů v barech, kteří by ji chtěli zneužít. Snaží se jim dát lekci a dělat určitou osvětu. Poté se dozvíme o příběhu její kamarádky, které znásilnění na škole obrátilo život vzhůru nohama. Film se pak mění v revenge movie a my sledujeme její pomstu. Dost často se ale nestane to, co bychom čekali. Konec je docela drsný, nečekaný, ale zajímavý. Každý si z toho odnese něco jiného. Určitě bych chtěl vyzdvihnout skvělý výkon Carey Mulligan a možné oscarové ambice. "Byli jsme ještě děti." (20.02.2021)

V konkurenci toho, co jsem za poslední dobu viděla, určitě vyčnívající kousek. Ať už jde o povahu hlavní hrdinky, která konečně není plochá, i když taky ne sympatická takovým tím klasickým způsobem, nebo o estetickou stránku filmu, vše bylo nadprůměrný. Oskarem oceněný scénář bych si představovala o něco výš, s překvapivějším zvratem, ale rozhodně tím neříkám, že by nebyl dobrý. Soundtrack byl sázka na jistotu, ale proč ne, i ten mi zpříjemnil celkový dojem z filmu. 4* (21.01.2023)

,,MYSLEL SIS, ŽE JE TO KONEC? TEN JE AŽ TEĎ!“… /// Není to krvavý, spíš dramatický, občas psychologický… ovšem Cass a její propracovanej systém na vyrovnání se s minulostí má mý sympatie. Ovšem spíš nápadem a filmovým ztvárněním, než konečným vyzněním. Filmová propagace #meetoo začala… nic proti, dalo se na to koukat, ale… Vážně? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spolužáci nechtějí, abych je kontaktovala. 2.) Vzdycky píchám ty nejvožralejší běsky. /// Thx za titule „Zemetras“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.01.2021)

To, že to z jedné strany schytává hejt za to, že "všichni muži přece nejsou takoví", a z druhé, že to skrze hlavní postavu "znevažuje hlas oběti sexuálního násilí", asi spíš znamená, že Emerald Fennell dělá něco dobře. Oproti třeba takovému I Care a Lot to umí přesvědčivě uvolňovat a zase utahovat napětí, aniž by to drhlo, což je mazané, protože tomu filmu nesvědčí, když se nad ním moc přemýšlí. (29.03.2021)

Svádělo by to k tomu, že to má nekritický úspěch u kritiky především díky tématu a tomu, kdo za tím scénářem a režií genderově stojí. Což by bylo vůči autorce nefér; tady jsou kvality díky tomu, jak je aktuální #MeToo tématika pojatá "s koulema" a prosta mravokárných deklamací. Nesdílím výtky na černobílé vidění autorky "co muž to prasák", když k celkovému efektu/dopadu "kultury znásilnění" tu přispívají právě i ženy (Madison, děkanka, ambivalentní antihrdinka Cassie samotná); vždyť o tom jsou celé dva akty plánu pomsty. Navíc i kdyby, tak se to veze na tak chirurgicky přesně trefené černohumorné vlně o echt seriózním tématu s vymazlenou záměrně přepálenou osmdesátkovou popíkovou neonovou stylizací, že tomu nelze nepodlehnout. Carey je pak svým komplexním "PTSD výkonem" ve víru sebezničující spirály vendety stejně tak strhující jako znepokojivá a tak snad jedině linie s Ryanem šustí příliš papírem, kdy je od počátku příliš okaté, proč tam je a kam se s ní míří. Nejslabším článkem je ovšem hojně diskutovaný závěr. I když závěr ne, ten je perfektní... Spíše epilog po něm. Na první dobrou je podaný tak, že přináší zadostiučinění, ale čím větší odstup od projekce, tím evidentnější je, že je nadbytečný a posouvající to celé poněkud jinam. Mohlo (mělo!) to skončit již v ordinaci či nedoslovně poštovním balíčkem a bohatě by to stačilo. (14.02.2021)