Pasťák

Předčasně zesnulý autor K. Misař napsal knihu se stejnojmeného názvem, po němž byl pojmenován i film. Novela byla napsána v šedesátých letech 20. století. Je v ní evidentní snaha autora seznámit se s prostředím a pokusit se nějak hochy, chovance pasťáku vychovávat. Časem zjišťuje, že to není možné, ba že ho ta práce nebaví, a tak opoští svět lidských divochů, nevychovatelných osob, aby šel - neví kam. Kniha má zřetelné autobiografické rysy. Film je jeho měkoulinečkovou verzí. Ivan Vyskočil se ale na roli vychovatele - eléva - dobře hodil. ***(21.12.2001) (21.12.2010)

Chcete - li se dostat do pořádné deprese, pak není nic lepšího než si pustit tento film. Drsný, surový, bez příkras. Každý záběr s notnou dávkou agrese a tomu ještě ta hudba. Téma šikany, strachu doléhá i na diváka. Hynek Bočan si vhodně zvolil herce, jak ty "neherce", tak třeba Krampola. Tomu to doslova a do písmene kouká z očí. Člověk si říká, jací chudáci jsou ti učitelé. S jakou verbeží se musí potýkat. Syny a vnuky zobrazovaných sígrů totiž potkávám dnes a denně. (11.05.2009)

Trochu utahanější děj, ale v celku velmi působivý film. Já jsem tvrďák a jen tak něco mě nerozhází, ale tohle byl jeden z nejdepresivnějších snímků, které jsem v české tvorbě viděl. Vyskočil zastává svou roli výborně, ale nejvíce mě asi zaujal výkon mladého Jiřího Krampola, který mi v určitém směru velmi připomněl Handa (R. Crowe) z filmu Romper Stomper. Rozhodně doporučuji a děkuji ČT za to, že nám servíruje takovéto klenoty. (14.02.2009)

Pod učiteľským povolaním si každý predstavuje určite niečo celkom iné, ako sa predvádza v tomto domove mládeže. Divní nie sú len chovanci, ale aj samotný učiteľ, tak sa ani netreba čudovať divnému priebehu filmu. V rámci filmov pre náročného diváka to ešte ušlo, film mal dej, postavy nefilozofovali a Krampol ako vodca svorky bol super nesympatický. Záver sa fakt nehodil do slušnej socialistickej spoločnosti, takže film musel skončiť v trezore. –––– Vod vás čekáme víc. Jste první kvalifikovaná sila, kterou nám sem z okresu poslali. (13.01.2015)

Jeden z nejpodnětnějších i obsahově zvlášť závažných Bočanových režisérských počinů byl navíc v době svého skutečného vzniku objevem nejen československým, ale v mnohém i evropským a světovým. Způsob, jakým pojednal situaci v sociální sféře po pádu Novotného režimu (doba děje filmu je odhadnutelná do let 1961-1963), navazuje na podobné publicistické dokumentární filmy režiséra Jindřicha Fairaisla (prvního polistopadového generálního ředitele Československé televize) roku Pražského jara MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI, INSERÁT a VÍTÁNÍ NEMLUVŇÁTEK, které PASŤÁK předcházely. Autentičnost příběhu posiluje i pojetí hlavní postavy, která v mnohém sdílí některé rysy svých odpudivých svěřenců válcovaných znormalizovanou sociální péčí, která nesměla mnoho stát a od vlastního vězení se lišila spíše kosmeticky než podstatně. Osiřelý, bez kořenů, s ideály, ale bez naděje na jejich dosažení a materializaci (scéna se slzami), bez bytu a ubytování značně nabourává dobové fráze o péči o člověka. Jeho tragicky osudový konec (další zmarněný nadějný lidský život) nedosáhne na přátelský, milostně zbarvený úsměv a viditelnou sympatii obvodní (dětské ?) lékařky v kultivovaném podání půvabné Karolíny Slunéčkové. Tíseň, kterou cítíme z propasti mezi virtuální představou bodrého ředitele a skutečnosti, v mnohém připomíná alegorii normalizační okupace (film vznikal po 21. srpnu 1968). Ano, i takový dokázal být poúnorový komunistický režim, zbavený propagandistických příkras a idylizací. Hudba i tempo odpovídají době a jejímu vnímání času. Dílo nepoškozují; naopak, docelují je. PASŤÁK je dílem, na které se nezapomíná. (12.09.2014)