Paragraf 224

Tenhle film nemá cenu kritizovat, protože za jeho nedostatky tvůrci nemůžou. Po jeho natočení byl režisér odstaven a film sestříhal podle svých představ tehdejší ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman, podařilo se mu přitom odstranit většinu toho, co na něm bylo zajímavé. "Vzniklo torzo, ubohý odvar našich původních představ," komentoval to později režisér Zdenek Sirový. (10.10.2016)

Sprvu som tomuto filmu nemohol prísť na chuť, hlavne nie po tom, čo som videl o rok starší film "Hrozba" od tých istých tvorcov. "Hrozba" ma upútala dejom, pri ktorom som sa nenudil, lebo na tie roky to bol fakt katastrofický film. No "Paragraf 224" sa mi zdal veľmi nudný. Keď som ho potom videl druhý a tretí raz, zistil som, že má niečo do seba a je aktuálny dodnes. (21.12.2008)

Člověk neví, zda je to příběh k breku nebo k blití. Je to skutečná obžaloba člověka a jeho chování k této Zemi. Tvrdá pravda o stavu přírody, řečená již za komunistů. Že to prošlo, to je snad zázrak. A on měl asi pan Sirový štěstí no. Po „Smuteční slavnosti“ vrazil do poměrně banálního příběhu ekologii, a v několika scénách naznačil, jak na tom jsme. Na příkladu s lokomotivami na elektřinu to snad už pochopil každý. Ale nebudu rozebírat děsivý stav přírody, nýbrž film. Takže páni herci se vytáhli, protože jinak to bylo silně o ničem. Děj je chvíli tu a chvíli onde, ale na škodu to není. U mne za šedesát. (04.09.2019)

Moralizující psychologický snímek z výrobní tématikou je tentokrát tak těžkopádný, že nelze pořádně rozeznat o co tu vlastně jde. Jedná se o ekologickou kritiku doby o neustálém znečišťování ovzduší s typickým nezájmem vedoucích odvětví na tom cokoliv dělat, nebo o moralizování nezbytnosti vývoje bez ohledu na životní prostředí a o zodpovědnosti jednotlivců? Normalizační šeď však na celém příběhu doslova září a tak jsou mnohé dějové momenty jako obvykle značně nevěrohodné. Zřejmě tu byla snaha natlačit do snímku co nejvíce, ale jaksi se zapomnělo na děj. Ani neustálé rozmluvy ing. Bernáta (Alois Švehlík) se synem nebudí na důležitosti, byť se o to tvůrci z výchovného hlediska zřejmě snažili. Věta: "Některý věci by si měl chlap zařídit sám." asi nejvíce utkví v paměti. Jinak nuda, jízlivost a již zmíněná šeď. Josef Kemr do své postavy vynikajícího vědce ing. Plačka dal takovou patřičnou důležitost až z něj jde strach. V takových rolích ho jinak moc vidět nebylo. Snímek zcela poplatný době, který již dnes mnoho neřekne. (28.12.2015)

Osobní zkušenost Jiřího Křižana ze ztráty rodiče a nevinně odsouzeného se hluboce vepsala do jeho tvorby. Podobný motiv můžeme najít i v Outsidrovi či v Pasáčku z doliny. Z filmu je patrná svázanost cenzurou, ale přece se podařilo, aby probleskl lidský příběh malého sportovce a jeho blízkých. To, co se z dnešního pohledu může jevit jako slabý čajíček byl ovšem v době vzniku poměrně odvážný počin. Kritika společnosti není tak přímočará a vyhraněná jako třeba v Tiché bolesti, ani nejde do větší rozehrávky lidských vztahů jako v pozdějším snímku Prodloužený čas. Řadí se tak mezi další kousky osmdesátých let, která starší generaci něco připomenou a tu mladší již nemají čím oslovit. (19.05.2015)