Hřiště

Pro me velmi zajimavy film, ktery da nahlednout do projekcni kancelare a vystavbe dalnice v dobe normalizace. Slusne herecke obsazeni s vybornym Karlem Hogerem ci mladym Bartoskou. Zajimavy pohled mezi socialistickou smetanku s trefnymi hlaskami, za vsechny uvedu jednu: "Ja jsem ten projekt ukradl. Ukradl? To ale budete muset dokazat"... (12.01.2013)

"Potřebuju tady mít lidi, co se nebojej mít průšvih."                                                                                                            Důvěra může podržet právě tak, jako zlámat vaz. Mladý projektant dostane první samostatný úkol dříve, než se na to cítí. Očekávání v něj kladená jsou příliš vysoká, uzavírají se sázky, všichni čekají, že půjde ve stopách svého úspěšného otce. Jak se zachová otec, když zjistí, že syn svou první práci zkopíroval? Jak se zachová syn, když zjistí, že místo mu vyběhal tatínek? Trochu jsem se bála, aby nám ta hrací plocha neskončila někde mezi Brnem a Prahou, ale to se naštěstí nekonalo. S velkou chutí jsem sledovala dálniční anabázi pro tentokrát takřka oproštěnou od přílišného budovatelského nadšení. (28.02.2015)

Dálnice nebo ateliér? Skalského film je typický nepodarek z normalizačních časů – postbudovatelská moralita o napravení zaváhavšího hejska z lepší rodiny, sklouzávajícího vlivem protekcí a podvodů na zcestí. Jak už bylo řečeno, nefunguje chemie mezi mladým a neotrkaným Bartoškou a zralým, uznávaným Högerem, zbytek kazí nudný, nezajímavý scénář (Steigerwald) a kupodivu i nevýrazná kamera (Ondříček). Není důvod vidět opakovaně. (10.07.2020)

V první polovině je Bartoška spíš takovej rozevlátej bohém, kterej pořád chodí hrát tenis a prožívá nějaký milostný oplejtačky. Ve druhý polovině se z toho stává pomalu budovatelský drama o stavbě nejslavnějšího českýho tankodromu známýho jako D1. Paradoxně ta budovatelská část se mi líbila víc. Celkově to žádnej zázrak neni, ale koukat se na to dá. Potěší celkem velkej výskyt tehdy mladejch začínajících herců. Kromě Bartošky např. ještě Heřmánek, Kratina, Hartl a další. 50% (16.06.2012)

"když člověk jednou prohraje, může už prohrát vždycky." Neříkám, že tento Skalského film je vysloveně prohra. Hlavně první půle mi přišla vcelku fajn. Jednak je zajímavá ta dějová linka sledující mladého Turnu (Jiří Bartoška), jak se vypořádá s výzvou práce architekta a vyřeší dilema, zda se prosadit i za cenu podvodu či nikoliv. A stojí za to i sledovat vzájemnou interakci mezi Bartoškou a Karlem Högerem (otcem hlavní postavy). Od Högera je to takové minimalistické herectví, jak jej známe, ač možná je to v tomto případě i věcí scénáře, který předpokládá, že otec se snaží synovi do jeho pracovních věcí moc nezasahovat (minimálně ne nikterak viditelně). Ta druhá "budovatelská" půlka odehrávající se na stavbě dálnice mě už bavila o poznání méně. Ty Turnovy pracovní starosti zde mě nechávaly zcela chladným. Ještě, že se čas od času ve filmu objeví postava Elišky Balzerové, Turnovy holky/kamarádky a hlavně šikovné tenistky. Zvláště v té druhé části je vždy příjemným osvěžením a zpestřením té "budovatelské" linky (viz i úplný závěr filmu). (17.03.2024)