Terče

Postava Byrona Orloka vo filme tvrdí, že už nebudí hrôzu, ale že tá pravá hrôza je tam vonku. A rozhodne netuší, akú má pravdu. Rýchlo napredujúci snímok, pri ktorom nemáte čas ani vydýchnuť ( hlavne vďaka dynamickej réžii ), ale predsa len má nejaké tie chybičky ( minimálne záverečné zúčtovanie doslova z rúk pána Orloka ). 90 minútová stopáž, je ale presne to pravé, aby ste nad nimi veľmi nerozmýšľali. (07.03.2019)

Boris Karloff je borec. Zde ztvárnil v podstatě sám sebe. Stárnoucí hororovou legendu, která cítí, že nadešel její čas. Má pocit, že v tomto světě už není koho vyděsit. Diváci se stávají otrlejší, společnost sama o sobě děsí nejvíce. Paralelně s příběhem Byrona Orloka se odvíjí příběh jakéhosi Bobbyho. Bobby očividně nemá žádné existenční, ani finanční potíže. Má ženu, rodinu, hezký byteček. Ale něco mu přece jen chybí. Empatie, soucit, svědomí. Bobby chladnokrevně a bez mrknutí oka vyvraždí celou svou rodinu. Vše probíhá bez nějakého strachu, paniky či výčitek. Prostě si jen tak vezmu pušku a začnu likvidovat rodinku. Normálka. Co máme dál? Jasně, dálnice. Scéna s odstřelováním lidí v jedoucích autech mi připomínala pasáž z Kingova Nadaného žáka, kdy hlavní (anti)hrdina Todd Bowden stejným způsobem masakroval posádky aut na dálnici. Zajímavá je kamera, která celé jeho počínání sleduje téměř krok po kroku, aniž by se přitom v některých scénách odehrávalo něco zásadního. Nic moc se v nich vlastně neděje, to pouze divák má zůstat napjatý a pozorný, má vytušit, co se Bobbymu honí hlavou a co nastane. Ten zdánlivý (ne)klid před bouří je velmi nepříjemný. Vše vrcholí v okamžiku, kdy se má Byron zúčastnit promítání svého filmu v autokině. Bude to konec hororové legendy, nebo dokáže šíleného střelce zastavit? Více než důstojný odchod jedné legendy, která stála u zrodu jedné z nejzásadnějších hororových ér. Scéna, kdy se Boris zahlédne v zrcadle mě pobavila:) (15.10.2017)

Vyšinutý mladík sebere pušku, zabije nejdřív všechny lidi ve svém domě, pak nakoupí několik dalších pušek i pistolí, střílí na všechna jedoucí auta (a lidi v nich) na dálnici, pak zase uteče, změní místo a následně střílí na všechny lidi na promítací akci. Jako sorry, ale k čemu takový film? Nepočítaje ten nudný sebestředný pseudoart Xaviera Dolana, už dávno jsem během sledování žádného filmu neměl takové mrákoty, jako právě u Terčů a vychvalovaný nezávislý styl to zachránit nemohl, když to po většinu času nemá co nabídnout, než jen bezcílné sledování počínání náhodného psychopatického zabijáka. Jo, ještě do toho Bogdanovich vsunul linku kolem stárnoucí hororové hvězdy a přípravy žánrového filmu, aby se to celé mohlo tvářit dostatečně artově, ba rovnou cinefilně a mladý režisér mohl v roli samého sebe v době největšího filmového vzestupu vykládat divákům intelektuální moudra o kinematografii o tom, že „všechny dobré filmy už jsou stejně natočené...“ Ani spočátku mě Terče moc nechytily a když Bogdanovich v jedném dialogu zmiňoval, jak nás bratří Marxové rozesmívají a Greta Garbo rozplákává, a vzpomněl jsem si, jak mě zrovna Garbo rozesmála v Ninočce a jak jsem u sledování těch Marxů v Kachní polévce měl ze zoufalství mnohem blíž právě k pláči, než smíchu, začal jsem tušit, že se s Bogdanovichem tady asi mineme, ale že to dospěje až do takového extrému... to jsem tedy nepředpokládal. Jedna hvězdička za možnost nahlédnutí do promítací kabíny v roce 1968 a zároveň povedenou automobilovou honičku v reálných ulicích (US premiéra 2 měsíce před Bullitovým případem). [25%] (15.03.2022)

Kvalitně natočený snímek o mladém psychopatovi, kterého jeho nutkání dovede k vystřílení rodiny a bude se stupňovat až do tragického finále v letním autokině. Musím uznat, že natočené to bylo skoro až brilantně a film vás i po spoustě let dokáže oslovit. Nikdy jsem netušila, že Boris Kartloff měl tak příjemný hlas... (04.07.2018)

Roger Corman finančně zaštítil Bogdanovichův debut s tím, že v něm musí najít místo pro nepoužitý materiál z hororu The Terror (1963) a zároveň zaangažovat Borise Karloffa, který Cormanovi dlužil dva natáčecí dny. Důkazem ojedinělosti skloubení obojího budiž mimo jiné Karloffovo odmítnutí peněz za natáčecí dobu přesahující ony zaplacené dva dny. Terče sice mohou budit dojem dvou filmů v jednom, závěrečné střetnutí hrůzy fiktivní a reálné (nejenom perspektivou psychopatického snipera) by ale bez předchozích minut tak perfektně fungovat nemohlo. Ač místy připomíná béčkový horor (Cormanův vliv je poznat), výběrem tématu a formální, takřka hitchcockovskou precizností zapadá mezi filmy nastupujícího Nového Hollywoodu (jehož nástup jakoby film zároveň reflektoval). Námět Terčů se ke smůle tvůrců zčásti přeměnil v realitu, neboť jeho uvedení následovalo krátce po atentátech na Martina Luthera Kinga a Bobbyho Kennedyho. V době svého vzniku nebyl snímek pro přílišnou nekompromisnost plně doceněn. Dnes jde o nadžánrový klenot stejně jako o nejdůstojnější možné rozloučení Borise Karloffa (který film obohacuje nečekaným cynickým humorem). 85% (07.08.2009)