Nechte je všechny mluvit

„Nechajte ich všetkých hovoriť” , nech sa pekne dosýta vyrozprávajú, čo im vlastne hrdlo ráči, pretože budú mať na to dostatok priestoru, alebo na jeseň roku 2019 sa tiež schyľuje i k transatlantickej plavbe medzi New Yorkom a Southamptonom, a to špecificky na luxusnej osobnej dopravnej lodi Queen Mary II. Totiž, spisovateľka Alice Hughes sa bojí lietania, ako čert kríža, a tak namiesto toho jej vybaví agentka Karen iný druh prepravy, počas ktorej aspoň znovu nadviaže staré kontakty s dvomi kamarátkami, to jest, so Susan, nachádzajúcej sa zrovna v Seattli a s Robertou, ktorá je momentálne v Dallase, kde sa taktiež venuje i predaju dámskych podprseniek, tým pádom babská jazda môže veselo začať, a či ani nie... ? Veď sa predsa nevideli dlhých 30 rokov, v podstate si budú mať určite čo povedať, však ? Garde bude mať na starosti Tyler z Clevelandu, alias spisovateľkin synovec, ktorý sa na "parníku" platonicky zamiluje práve do našej obchodnej zástupkyne, ktorá ale cestuje »inkognito«. A vôbec nemusíte mať žiadne obavy, že popritom znovu narazíme na ľadovec, či ešte predtým nebodaj zažijeme i velikánsku romancu na lodi, a la "Jack a Rose" , to ani zďaleka nehrozí, keďže Tyler sa stáva Kareniným špiónom, aby sa pokúsil zistiť, o čom bude pojednávať jej ďalšia kniha, či sa podobá na už napísaný román Ty navždy / Ty nikdy (teraz pripravovaný sequel ?). Účel cesty loďou je ináč naprosto prostý. Pozvala si ich z toho prozaického dôvodu, aby ju sprevádzali jednak na hrob akejsi inej spisovateľky Blodwyn Pugh v Cardiffe, ale najmä si ísť po Footlingovu cenu, ktorú skrátka odovzdávajú spisovatelia-spisovateľom... PS: „Minimálne 80 % času som s nimi strávil na vode a zvyšných asi 20 % na súši, keď sa ani nedá úplne povedať, že by som počas toho mával akúsi ponorkovú chorobu, že väčšinou tam stále bolo čo robiť, kedy som navštevoval planetárium, alebo sa jednoducho s nimi o čomkoľvek porozprával pri večeri, k tomu sme stretávali "kopec" zaujímavých ľudí, no nebyť spomínanej Karen, jednalo by sa najskôr len o danú povinnosť, no minimálne samotná Mary stopercentne stála za to, a síce záverečná, smutná udalosť, bola vskutku strašne nepríjemná, až depresívna, no i napriek tomu treba pokračovať v živote ďalej, aj keď dôjde k takejto, obzvlášť veľkej strate” . (14.12.2020)

It's just such a shame. Retiring at, what, 70? Why? I mean, It doesn't make any sense to me. /// Nechte je všechny mluvit zní jako dobrá tvůrčí rada, když máte na palubě takovou posádku jako tehdy Queen Mary II na cestě přes Atlantik. Přesto nelze legendě o hercích svobodně pronášejících vlastní repliky úplně věřit, na to je výsledek až příliš precizní. Vražda na Nilu bez Nilu a bez vraždy, nikoliv nutně bez Agathy Christie. Autorský film o smrti autora, plavba na parníku jménem Steven Soderbergh. Zločin nicméně identifikovat lze: Diváci oloupení o případ v běžném slova smyslu musí pohlédnout do tváře hypotéze, že vražda a whodunit jsou zástupný problém a záminka přehlédnout, že otázka pachatele je ten skutečně nejmalichernější problém. Myslíte, že se něco pochopíte, že něco zaslechnete, když je necháte všechny říci, co mají na srdci? Chytíte blesk do lahve alespoň jednou? Zaručenou odpověď najdete v Říši sovy od Blodwyn Plugh. (05.07.2022)

"Nechte je všechny mluvit" nabízí dost překvapení, příjemnou náladu, pěknou kompozici obrazů což kompenzuje dramatickou prázdnotu. Téma je přátelství a zkušenost. Hrají zde tři herecké legendy - Streepová, Wiestová a Bergenová. Jsou zde pěkné hlášky jako "je stará, je ji 26", "je to jako leštit vázu, kde se celý dům rozpadá", "jenom jedno slovo je správné a dlouho mi trvá než ho najdu. Třeba na parníku "výlet" je slovo povrchní a pošetilé, je to "plavba", výlet do neznáma. Na luxusním parníku na týdenní plavbě Pacifikem spisovatelce dělá společnost empatická "vrba" Susan a exrovertní Roberta . Tedy téma pojednávající o literatuře, stárnutí a přátelství. Jenže toto vyprávění bylo rozbito. Většina filmařů by banální improvizované konverzace bez scénáře vystříhala do koše. Některé dialogy totiž směřují do prázdna rozplyzlosti. Ale o záplavu prázdných řečí vůbec nejde. Skryté významy se postupem času odhalují. To hlavní Soderbergh divákovi sděluje mezi řádky. Všechny vnějškové efekty ignoruje až vše působí starosvětsky. Jak divákovi naznačí jedna z žen, postavy jsou zahleděné do sebe a kamera občas ukáže neuroticky studené atmosférické obrazy podpalubí. Vztahy postav začnete poznávat důkladněji až v závěru. Kdo se dodívá až do konce přes pomalé tempo, bude odměněn třemi pointami, kterých si ale při malé pozornosti nemusíte vůbec všimnout. (20.12.2020)

Nechte je všechny mluvit, stejně si nikdy neřeknou to důležité. Film o zamlčených křivdách, věčných nedořečenostech a o tom, že nejpodstatnější a nejhlubší věci se kotí z naprostých banalit. Na pikometry napsané, na pikometry natočené, zahrané a načasované, brilantní v každé čárce a tečce. Plavba oceánem nedokonalých odmlk a přeryvů. Pro mě asi Soderbergh ve své nejsilnější hodince. (05.01.2021)

Soderbergha mám opravdu rád,ale tohle bude asi první jeho kousek který mě absolutně minul.Minul mě natlik,že asi ve třetině mě přestalo zajímat co se tam děje a zbytek sem dokoukal asi jen z důvodu,že nemám úplně ve zvyku nedokoukávat byť i sebenudnější filmy.Přitom obsazení je opravdu dobré,bohužel ale nudu nevyváží...40% (11.12.2020)