Mumie se vrací

„Tak a teď to do nich napereme lidi!“ Tohle by tak nějak asi mohl říct Stephen Sommers svému štábu, když začali patlat tuhle velkou adrenalinovou smršť efektů a převtipnělých hlášek. Ono známé pravidlo velkorozpočtových nářezů, že dvojka musí být ještě velkolepější, efekty v míře více než přemrštěné a akce dávkovaná v nepředepsaných poměrech, to všechno se podařilo do puntíku vyplnit. Scénář uzpůsobený tomu, aby nepřekáželo nudné vyprávění a mohlo se vesele blbnout u počítače, kde ruka animátorova klikala na upocenou myšku pod stále se opakujícím příkazem „víc, víc!“ Jenže jednička byla jasně mířená pro pobavení masy. Nikdo nikdy nemluvil o záměru zabývat se historií nebo jakoukoliv realističností. Tady jde prostě jen o prožitek, ten který na vás to běsnění digitálních živlů zanechá. Jasně, egyptologové z toho musí čapnout psotník, ale to je zanedbatelné procento diváctva. Začátek, možná celá první třetina působí nepřehledně, do očí bije snaha vtěsnat digitály všude kam jen lidská noha vkročí na úkor jejich působivosti, ale s postupem času se prostor zvětšuje a scény se zpřehledňují. Brendan Fraser je tu vlastně jen figurkou co kope na všechny světové strany a bez své brokovnice nejde ani na záchod. Rachel Weisz oproti němu zase naopak dostala prostor i ve vyprávěcích momentech a jen dokazuje samozřejmost, s jakou dávní předci zvládali kung-fu. Jak jsem říkal, hlášek je tu přehršel a ne všechny působí tak, jak záměr napovídal. Z těch povedenějších si dovolím připomenout tuhle: „Naposled sem to koupil do zadku. Držim smutek za svou řiť.“ Animace postav jsou úderné, přesně tak jak bylo v plánu, aby divák zeširoka otevřel ústa a slina údivu kapajíce mu na tričko zapsala tuhle podívanou na nějaký ten den do paměti. Dokonce zašli tak daleko, že The Rock si tu zahrál, aniž by si tu vlastně zahrál (zajímavý je původce hlasu jeho postavy krále Škorpióna - Max Cavalera, frontman metalové kapely Sepultura). Co se hudební složky týče, těžko něco vytýkat, protože Alan Silvestri docílil jemné pompéznosti nedigitální cestou úderných kompozic. Tak co? Kam s tím? Když bych si řek „jó jde jen o zábavu“ a vykašlal se na film jako takový, bylo by to za 4. Když se v tom ale trocha povrtám, minimálně půlka hvězdičky jde dolů. To by takoví Karloff a Lee mrkali na drát, kam ty jejich mumie dokormidlovaly. (20.02.2005)

Jako největší přínos bych viděla víc průstřihů do starověkého Egypta, jako největší mínus rozhodně přítomnost otravného dítěte, s jehož každou sekundou na plátně se mi otevírala kudla v kapse. Naštěstí je Imhotep i jeho milovaná zpátky, nechybí ani žádné další oblíbené postavy a je to vlastně dost podobná zábava, jenom ve větším, bez svěží "novosti" prvního dílu. (28.02.2011)

Tak tohle už je slabší kousek. Jaksi vyprchalo pomyslné kouzlo jedničky a zbyl jen hodně průměrný akční kousek. Propojení dvou postav Imhotepa a Krále škorpiona mě moc nezaujal. Ani ty komické pasáže už nebyly tak humorné a navíc tady zemřela Eve. Alespoň že ta hudba se dala poslouchat. Bohužel zbytečně dlouhý děj ubýjí často ke spánku. 50% (13.03.2010)

Super druhý díl, kterému k dokonalosti chybí jen ždibíček. Mumie 2 má dvě neuvěřitelné hlášky a to jsou: "Mlč Alexi. Na hysterické scény jsem tady já" a "Musíte se za mě obětovat. V nebi vás za to jistě odmění" (následuje rozekání malými příšerkami). Trošku slabší pasáž je let vzducholodí a uřvanej negr, který vykradl místní zlatnictví. Ale náš medžaj (jak se to kua píše?) je ještě víc sexy, flashbacky jsou napínavé (jednou jsme se ségrou peovádělli podobný boj a já si narazila kostrč) a malý Alex není nepříjemný. (03.01.2011)

Větší, výpravnější, efektnější, dějově rozmáchlejší. Prostě klasické atributy, které pokračování finančně úspěšného popcornu "musí" splňovat. Ve výsledku nudnější, přeplácanější, akčnější, infantilnější (což jsem myslel, že už snad ani nejde), nekonzistentní a stopáží přemrštěné. Prostě také klasické atributy pokračování. Příjemná odpočinková podívaná, ale nic více a rozhodně ne kvalitněji, než-li v případě prvního dílu. (24.01.2007)