Divoká srdce

Všichni jsme hlupáci, když hledáme příčiny protivenství kolem sebe. Jsou vždycky v nás."                                         Zdejší hodnocení neodpovídá skutečnosti. Atmosféra filmu včetně kostýmů a hudby plně odpovídá době kterou film představuje, herci nepřehrávají, neobojevují se hluchá místa. Můj dojem z filmu je veskrze pozitivní. (26.11.2014)

Povedená historická záležitost, kde je hlavní motiv souboj na pistole, včetně řádné, čestné průpravy podle náležitých pravidel a minimálně v první povídce (o Puškinovi), kde se proplétá realita a jedno Puškinových děl, je to velmi, ale velmi povedené a mající náležitou atmosféru (která mi několikrát připomněla starší Supeře aka Duellists od Ridleyho Scotta) a k tomu je to podpořeno velmi slušnými výkony a démonickým pohledem oknírovaného Jiřího Bartošky. Neskutečně povedené a samo o sobě by to stálo za pět hvězd. Druhá povídka je bohužel slabší, věnuje se zlehka života Gicacoma Casanovy a onen souboj je tam jen tak mimochodem a mnohem víc se děj soustředí na pár výstřižků z Casanovova života a jediné, na čem to stojí, je pár odhalených prsou (technicky vzato nikoliv pár, alébrž několik párů) a hlavně Boris Rösner, který si uhraje svoje i když holí hrozí nebohému pávu. (24.10.2017)

Jaroslav Soukup se pokusil o historické drama 19. století ve dvou různých povídkách ( vysoubojený rozervanec Puškin a ženami zneužitý Casanova ) spojených v jeden film. Obsazení je tedy hodně bohaté ( dokonce se mihne i Lucie Bílá nebo Mariana Slováková z Discopříběhu ) atmosféra dobrá, kostýmy a lokace fajn, kamera solidní a stejně je výsledkem jen jakýsi pokus, který mi byl sympatický, ale jako filmový zážitek dneska slabý. (03.01.2020)

Film se mi líbil. A důvodů je víc. Předně mi polidštil Puškina, ukázal ho tak, jak asi žil, takže jsem si potom našel jeho "neškolní" životopis, a víc se jím zabýval. Dobrodružný Casanova, to je už těžší oříšek, protože přes veškeré zprávy, které po sobě zanechal, tak je někdy těžké rozeznat, co je pravda, a co je výmysl. Takže pojetí, které pro jeho představení režisér zvolil mi přišlo svého času zajímavé. No, ale doba pokročila, i léta v mém životě, takže už to vidím trochu jinak, nicméně rád se na tenhle film znovu kouknu, protože oba příběhy mi přijdou zajímavě filmařsky povypravovány. (09.09.2013)

Poněkud únavný kostýmní film o dvou slavných soubojích. Druhá povídka má aspoň neortodoxní obsazení. Uznejte, že obsadit Casanovu Borisem Rösnerem by hned tak někoho nenapadlo. Mozarta hraje komik Antonín Procházka (v osmdesátých letech už ho hrál v úspěšné inscenaci Schafferova Amadea v plzeňském divadle) a to nejlepší nakonec: jak o zlatou tělku hraje Jan Vávra, pozdější šéf ČNTS. Křečovitý jako vždy. 40% (01.02.2006)