To nic, drahá

Kolikrát už jsme se v historii kinematografie setkali s tématem, kdy spokojený a klidný ráz života rozmetá zdánlivá maličkost, trivialita, po níž všechno skončí v troskách – a je lhostejné, zda jde o bohulibý čin nebo bohapustou manipulaci. Představitelka jedné z hlavních rolí a režisérka Olivia Wilde přiznala, že ji ovlivnily filmy „Truman Show“ a „Počátek“, bohužel slibně rozjetý příběh se po zásadním zlomu rozpadá jak kostra vytažená ze sarkofágu. Téma už jsme tu v mnoha podobách měli, v tomto případě je značně kostrbaté a čím více se noří do hloubky, tím na sebe nabírá nesmyslné jednání, nelogické činy a je až příliš znát, že existuje jen jediná varianta a jakékoli pochybnosti se neberou v úvahu. Napadne vás minimálně deset přirozených otázek a odpovědi na ně prostě nejsou, vůbec se neřeší, třebaže bez jejich zodpovězení hodně okolností ztrácí smysl. Také zázračný přerod postav je chaotický, takže snad jediné, co je dobře provedeno, je onen duch „šťastného místa Victory“ ve stylu předem daného programu. „To nic, drahá“ je klasickým příkladem nevyužitého, zabitého potenciálu. Pugh a Pine odvedli velmi dobrou práci, ale co je to platné, když se stále více noříme pod hladinu klišé, snadno odhadnutelných a nepravděpodobných situací, které by i v ději podobného ražení měly mít určitou logiku a řád. Stačilo by vynechat posledních dvacet minut a rázem by tu byl provokující a tajemný počin. Takhle zůstává pouze okázalý jako celé Victory. /20%/ (04.12.2022)

Někdo by mohl pochválit herce, někdo by mohl pochválit příběh. Já bych rozhodně nechválil ani jedno. Florence hrála v mnohem zajímavějším Slunovratu a kdo si ji chce užít ve společnosti Chrise Pinea, ten ať si raději pustí Outlaw King. Olivie Wilde si už hned svým druhým filmem nastavila laťku příliš vysoko a tentokrát ji podskočila. 45% (08.11.2022)

Ve scénáři by se šlo rýpat, mě se ale nechce. Dostal jsem velice stylový a umně natočený film, kde dobře hrají hezcí, sympatičtí lidé. To, že premisa není tak originální, jak by byla třeba před dvaceti lety neberu jako zápor. Já se bavil po celou stopáž. Na Florence Pugh vždy zapomenu a ona mě pokaždé mile překvapí. Teď už si jí zapamatuju. (06.12.2022)

Jako (kratší, proboha, kratší) epizoda seriálu Black Mirror by To nic, drahá mělo rozhodně větší sílu. Takhle jde o příliš dlouhou a vcelku snadno prokouknutelnou metaforu, kterou táhne úžasná Florence Pugh. Především díky ní, díky režii Olivie Wilde a díky krásně kýčovité výpravě ty dvě hodiny nakonec utečou docela svižně a ani tolik nevadí, že na konci nečeká bůhvíjak objevná pointa. (14.11.2022)

Olivia Wilde a její ambiciózní psychologický Thriller z 50. let evokující Stepfordské paničky měl být drahokamem roku, ale je to jen obstojná žánrovka, která neurazí ani nenadchne. Zasazení do 50. let je moc pěkné, utopická experimentální komunita je atraktivní námět, Florence Pugh je sexy i boží herečka zároveň a potěší i Chris Pine a finální twist, který má něco do sebe, ale čekal jsem jaksi více. Aby nejlepší scénou v Thrilleru byl orál Pugh na stole mi příjde málo. Přišlo mi, že se celý film až moc drží na uzdě. Nedojde zde k žádnému násilí, žádnému pořádnému vyhrocení situace, dle traileru jsem očekával vyloženě mind fuck scény pohrávající si s divákovou myslí, které mě budou šokovat i fascinovat zároveň a to se Oliwii bohužel nedaří. Měl jsem nejspíš až přivelká očekávání, ale film to určitě špatný není, za vidění rozhodně stojí, nenudil jsem se, jsou tu světlé momenty i silné herecké esa a vizuál s atmosférou se taktéž velmi povedly. V kině by to zážitek možná umocnilo na silnější hodnocení,doma jen za silné 3. 65% (09.11.2022)