Drazí soudruzi!

S citlivostí a klidem Andrej Končalovskij rekonstruuje tragické selhání sovětského politbyra při potlačení demonstrace a následného masakru dělníků v jihoruském městě Novočerkassk. Hlavní linka příběhu nejprve navozuje pocit, že idealistka Lyudmila v sobě pomalu nachází vystřízlivění z propagandy vrcholného stalinismu, ale na diváka mnohem hlouběji zapůsobí její opětovné navázání vztahu s dcerou. Intimitu v rodině vykreslují minimalisticky nasnímané pohledy z bytu a postupné hroucení zoufalé matky donucené urážlivým způsobem hledat pohřešovanou dceru jen podtrhuje ohavnost systému. Prorůstající deziluze nakonec Lyudmilu utvrdí v tom, že láska k vlastní dceři je to nejcennější. Dorogije tovarišči není zcela bezchybná výpověď. Davové scény občas nepůsobí přirozeně nebo se jen můžeme dohadovat o tom, zda byli pánové od KGB až takto laskavé bytosti, ale na důležitosti Končalovskijho sdělení to nic nemění. (13.01.2023)

„…A SLOVO STRANY JE ZÁKON…“ /// Bylo, nebylo. Stalin už neleží vedle Lenina a mezi lidma se povídá, že … Rok 1962, socialistickej Sovětskej svaz, ve kterým maj lidi hlad (COŽE? Sovětskej člověk hlad mít nemůže! – přeberte si to jak chcete…). Jenže – přechodný potíže sovětskýho hospodářství se dělníci v Novočerkassku rozhodli řešit stávkou. Film z historie, která se nás (možná lehce nepřímo) dotýká. (Stejně jako ta …Polská). Černobílej mód, všechno – třeba obchod je parádně ruskej, holky maj bobra… – takže kulisy fajnový. Jde o rekonstrukci událostí, o kterejch jste dřív nemohli slyšet (stejně jako o Černobylu). Stávka v SSSR? Věc NEMOŽNÁ! Takže se jede v duchu ruskejch tradic, čili slitování se nekoná. Drama plný společenský nálady těch dní. Vyslechnete si nářky i propagandistický kecy… prostě aby jste pochopili. Není to akční, ani strhující… prostě dramatický a „jen“ vypovídající, jak to tenkrát bylo nelidský žití. Není to špatný, ale těch posledních cca 20 minut mě nebralo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ve fabrice zanedbáváme osvětovou činnost. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Miluju ty časy, kdy se po demonstraci muselo znovu asfaltovat. 4.) Thx za titule „massa1970“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.03.2021)

Strieľanie do demonštrácie v roku 1962 v ZSSR? Kto by sa čudoval, ani po 60 rokoch to tam nie je veľmi rozdielne a to Sojuz něrušimyj už dávno skončil. Film ponúka taký komornejší pohľad do tejto časti histórie, kedy ani po destalinizácii sa veľa nezmenilo. Možno v gulagoch bolo už menej ľudí, ale život stále pod kuratelou Veľkého brata. Filmu chýba silnejšie poukázanie na strašidelnosť režimu. Robí to len na základe jedného príbehu, ale čakal by som aj vizuálnu vzorku: autentickejšie zábery streľby, zabíjania, totality. Zároveň ponúka len otvorený záver. Človek môže len hádať, ako to šlo ďalej. (01.06.2022)

"Je horko soudruhu. Krev se připekla. Nejde to smýt. "Tak to vyasfaltujte! Celý náměstí!" Ale nenechte se zmást. Tohle není primárně o brutalitě sovětského režimu. Je to přesně jak píše Rockerman. Hlavní roli tu hraje obraz oddané stranické funkcionářky, která ani tváří v tvář osobní tragédii ani na chvilku nezapochybuje o správnosti ideologie. Tandem Končalovskij-Vysockaja mě opět naplnil nadšením a v tomto případě i zděšením. 100% (25.03.2021)

Vážení súdruhovia !, naša stranícka organizácia v snahe podporiť opatrenia proti chuligánom a podobným elementom... Vyjadrujem obecné očakávanie, že prísne opatrenia voči provokatérom, o ktorých vo svojom vystúpení hovoril Frol Romanyč Kozlov, budú realizované čo najskôr. Žiadne zmilovanie s tými, ktorí porušujú zákony socialistické, tak zrovna tieto predchádzajúce slová a vety, mala pred komisiou pôvodne predniesť → Ľudmila Danilovna Sjominová, ináč oddaná fanúšička niekdajšieho diktátora → Josifa Vissarionoviča Stalina, teraz naprosto zapálená a hrdá KOMUNISTKA, momentálne pracujúca v novočerkasskom mestskom výbore na oddelení priemyslu, pritom práve neďaleko od nich → došlo dňa 1. júna 1962 v závode na výrobu elektrických lokomotív ku stávke robotníkov, ktorí zastavili dennú výrobu, aby sa k nim postupne pridávali i mnohí ďalší, nahnevaní ľudia, všetci potom smerujúci k pracovisku protagonistky, kde dôjde ku konfrontácii s armádou, či ešte lepšie povedané → s inou, bezpečnostnou zložkou, ktorej sa táto vypätá situácia, akosi príliš extrémne vymkla spod kontroly, a aby toho nebolo ešte málo, medzi pohrešovanými osobami, sa totižto nachádza i jej dcéra → 18-ročná "rebelka" Svetlana Vasiljevna Sjominová, ináč celkom pekná baba, aspoň si myslím, že určite áno ! Počas (na)ozaj málo dní, nebude núdza o napätie, ako sa veci nakoniec vykryštalizujú, a to ani nehovoriac o tom, že vskutku na tomto mieste tiež došlo aj k nepríjemnej "blokáde" , a tak sem nikto nemôže odísť, ba ani vstúpiť, ale čo v takom prípade, ak hocikto potrebuje čokoľvek vyriešiť ? / Je to pomerne dosť zvláštne, ale od renomovaného, ruského režiséra → Andreja Sergejeviča Michalkova-Končalovskijho, skrátene Andreja Končalovskijho, ak vám náhodou vŕta hlavou ten "Michalkov" v jeho dlhom mene , tak áno, máte predsa pravdu, jedná sa o staršieho brata významného Nikitu Michalkova, tvorcu oscarového filmu Unavení slnkom, som doposiaľ od neho nič nevidel, až dnes som sa to snažil konečne napraviť, a hneď som si zvolil takýto kinematografický, čiernobiely zárez so strhujúcou atmosférou, ako by ste boli priamo v »bode epicentra«, a to je pritom skoro najnovšieho dáta ! A hlavná postava (Julija Vysockaja),  je mimochodom opäť manželkou autora konkrétne tohto snímku, a tak sa tradícia znovu opakuje, keď zároveň podotýkam, že tentokrát je to viac(ej) k úžitku, ako ku škode, čo sa zase tak často nestáva ! Pozoruhodný, dvojhodinový, dobový a ("celkom") mimoriadny snímok, na aký len tak rýchlo nezabudnem ! (10.10.2021)